Nejhorší nákazy v historii: Miliony lidí zabil mor, neštovice i chřipka | Moje zdraví

Nejhorší nákazy v historii: Miliony lidí zabil mor, neštovice i chřipka

3. března 2020 • 06:00

Slovo "koronavirus" se s posledních týdnech skloňuje ve všech pádech. V minulosti ovšem byla pro lidstvo tím největším zabijákem chřipka nebo mor, který se v dnešní době už prakticky neobjevuje. Podívejte se na přehled těch nejdrastičtějších pandemií, které se zanesly do dějin.

Smrtonosné viry se mezi lidmi šíří odjakživa, ale jen některé z nich jsou natolik agresivní, že dokáží zahubit statisíce, někdy i miliony lidí. Medicína sice hlásí čím dál větší pokroky v léčbě nemocí, jako jsou AIDS, SARS nebo tuberkulóza, v minulosti tomu tak ale nebylo. Ve 20. století tak byla obávanou nemocí dokonce i chřipka. Ta ostatně zabíjí dodnes. Vezměme to ale po pořádku.

Další informace k tématu najdete zde.

Mor
(1348–1720)

Nejstrašnější pandemii v dějinách lidstva, známou také pod jménem Černá smrt, představoval mor. V Evropě se rozšířil v roce 1348 a s přestávkami se vracel po dobu dalších sto padesáti let. Historické prameny potvrzují, že v letech 1350–1650 se morové epidemie opakovaly zhruba každé dva roky. Poslední evropská byla roku 1720 ve francouzské Marseille. Odhaduje se, že mor v tehdejší Evropě a severní Africe zabil téměř polovinu tehdejšího obyvatelstva a šířil se i kvůli katastrofálním hygienickým podmínkám, které v těch dobách panovaly. V dnešní době se mor vyskytuje už jen minimálně. V letech 2010 až 2015 se podle údajů Světové zdravotnické organizace nakazilo morem 3248 lidí a 584 z nich zemřelo, přičemž nejaktivnější ohniska choroby jsou na Madagaskaru, v Kongu a v Peru. Vědci potvrdili, že mor se přenášel lidskými blechami a vešmi a kapénkovou infekcí. V současné době se má za to, že za šíření nemoci mohou krysí blechy.

Španělská chřipka
(1918–1920)

První pacient se Španělskou chřipkou byl vojenský kuchař v táboře Funston v americkém Kansasu. Do historie se zapsal 4. března 1918, tedy těsně po konci 1. světové války, kdy dorazil na marodku s typickými chřipkovými příznaky: horečkou, bolestmi hlavy a svalů, bolestmi v krku. Jeho pozdější osud není znám. Do dvou dnů na této vojenské základně onemocnělo dalších 522 lidí, mnoho z nich mělo zároveň i těžký zápal plic. Na východním pobřeží Ameriky pak postupně hlásily další a další případy i ostatní vojenské základny. Paradoxní na nemoci bylo, že nenapadala jako obvykle starší lidi a jedince s oslabenou imunitou, ale podléhali jí naopak zdraví a mladí lidé a často i těhotné ženy. Nemoc se na lidi přenesla z ptáků, poprvé nejspíše v Asii, a kvůli válce se rozšířila do Ameriky. Informace o počátku pandemie zanikly ve válečné cenzuře, ale v neutrálním Španělsku bylo povědomí rozšířeno, což dalo onemocnění i název. Vojáci rozšířili nemoc po celém světě a podával se proti ní nanejvýš aspirin, léky proti bolesti, zábaly a čaje – žádný jiný lék neexistoval. Dodnes není jasné, kolik životů si pandemie Španělské chřipky vzala, mluví se ale o 50 až 100 milionech případů úmrtí. Zemřelo zhruba 20 % z těch, kteří se chřipkou nakazili. Pro porovnání, během 1. světové války zemřelo 15 milionů lidí.

Asijská chřipka
(1957–1958)

Další z infekcí, která pochází z východní Asie, konkrétně ze Singapuru a Hongkongu. Oproti španělské chřipce už na ni byl ale svět o něco lépe připraven. Očkovací látka, která byla připravena pro epidemii sezónní chřipky, se okamžitě ukázala jako nejefektivnější způsob prevence. I přes rychlejší šíření v počátku tak měla asijská chřipka nižší úmrtnost. Díky antibiotikům bylo možné léčit komplikace chřipky, která v první vlně postihovala hlavně děti, ve druhé pak seniory. Odhady počtu obětí jsou různé, udává se 1 až 4 miliony obětí, ale i 20 milionů.

Hongkongská chřipka
(1968–1969)

Pandemie Hongkongské chřipky byla opět o něco slabší než tzv. asijská chřipka. Bylo to dané skutečností, že mezi virem, který způsobil asijskou chřipku, a hongkongskou chřipkou existuje genetická podobnost a část populace měla získanou imunitu vůči viru, který způsobil asijskou chřipku. Počet úmrtí na Hongkongskou chřipku se odhaduje na 1 milion.

Pandemie po roce 2000

SARS
(2002)

SARS je zkratka pro akutní respirační syndrom (Severe Acute Respiratory Syndrome), tedy virové onemocnění dýchacích cest způsobené koronavirem SARS-CoV. Poprvé byla nákaza nahlášena 16. listopadu 2002 v čínské provincii Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se virus rozšířil do více než 30 zemí, nakazilo se přes 8000 lidí a zemřelo jich 774 lidí. V polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření zastavit šíření infekce, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny z Číny a několik případů infekce v laboratořích. V Česku nebyly potvrzeny případy nakažení SARS.

Více k tématu čtěte zde.

MERS
(2012)

Tato zkratka označovala blízkovýchodní dýchací syndrom (Middle East Respiratory Syndrome Coronavirus), poprvé se u člověka prokázala v listopadu 2012. Virus byl přenesen od netopýrů a velbloudů, pak už se šířil běžnou kapénkovou infekcí. Do května 2013 na něj zemřelo 59 lidí, pak nemoc ustoupila. Za další rok se ale virus objevil znovu, tentokrát v Íránu a Saudské Arábii. Do května 2015 se nakazilo asi 1250 lidí – zemřelo přes 450. Celkem se pak za celou dobu epidemie nakazilo 2494 lidí ve 27 zemích, 858 jich zemřelo. MERS měl vysokou smrtnost, ale nižší potenciál šíření mezi lidmi.

Koronavirus COVID-19
(2019)

Nový typ koronaviru COVID-19 (označován též jako wuchanský koronavirus) se začal šířit na konci roku 2019 z čínské provincie Chu-pej, konkrétně z jedenáctimilionového města Wu-chan. Většina prvních případů nákazy je spojená s velkým trhem ve Wu-chanu, kde se prodávají živá i mrtvá zvířata a mořské plody. Z analýz DNA vyplývá, že zdrojem mohli být netopýři. Experti se domnívají, že nový virus není tak smrtící jako SARS. Na konci února bylo přes 89 000 nakažených po celém světě (zhruba v 70 zemích), z toho jich přes 3000 zemřelo.

Vše o koronaviru COVID-19 čtěte zde. 
O tom, jak s koronavirem bojuje Česko, čtěte zde. 
On-line reportáž k tématu koronavirus čtěte zde.  

Víte, že…

Epidemie je neobvykle vysoký výskyt infekčního onemocnění na omezeném území během definovaného časového úseku.

Pandemie je epidemie velkého rozsahu zasahující více kontinentů. Jedná se tedy o výskyt onemocnění s vysokou incidencí na velkém území (kontinenty) za určité časové období.

3 epidemie, které stále ohrožují lidstvo

AIDS

AIDS (syndrom získaného selhání imunity) je způsoben virem HIV (lidské imunitní nedostatečnosti). Od svého objevení v roce 1980 syndrom zabil kolem 30 milionů lidí. Šíří se krví a při pohlavním styku, nakazit se lze také v nemocnici při transfuzi; obzvláště nebezpečné je ovšem používání nesterilních jehel narkomany. Vědci předpokládají, že virus „přeskočil" z opice na člověka v Africe někdy v polovině minulého století. Žádný účinný lék proti AIDS lidstvo zatím nemá. Některé léky ovšem mohou nástup nemoci výrazně zpomalovat. Ve výzkumu antivirotik se výrazně uplatnil například i český vědec Antonín Holý.

Malárie

Podle statistik Světové zdravotnické organizace se v roce 2018 nakazilo malárií 228 milionů lidí, z toho 405 000 jich zemřelo. Nemoc přenáší komáři rodu Anopheles, a to hlavně v tropech a zemích subsaharské Afriky. Na konci 19. století se malárie vyskytovala ještě na Slovensku a jižní Moravě, dnes už z Evropy zcela vymizela. Ke konci 20. století výskyt malárie stoupal, v posledních letech se ale daří počet obětí i nakažených snižovat. Přesto je stále řada afrických zemí, kde ji má více než třetina obyvatel – třeba Mali, Mosambik, Niger nebo Rwanda. K léčbě malárie se ve vážných případech používá chinin, často se ji ale nepodaří zcela vyléčit a může se vracet i po letech. Čeští lékaři v poslední době více upozorňují na nutnost očkování proti malárii v případě cestování do oblastí, ve kterých se vyskytuje.

Tuberkulóza

Přestože závažnou plicní chorobou trpěli už staří Egypťané před 5000 lety a vědci ve 20. století slavili významné úspěchy v její léčbě, tuberkulóza je stále rozšířena i dnes. Ročně se bakterií Mycobacterium tuberculosis nakazí několik milionů lidí, zhruba jeden milion z nich zemře. Jako při většině ostatních epidemií jsou především ohroženy chudé země. Navíc se nyní TBC spojuje s AIDS – když má člověk oslabenou imunitu, je k tuberkulóze náchylnější. Dokládají to ostatně i fakta: V roce 2018 měla tuberkulóza na svědomí 1,5 milionu obětí po celém světě, HIV pozitivních bylo 251 000 z nich.

Mezi další nemoci spojované s rizikem epidemie či pandemie patří cholera, tyfus, žlutá zimnice i dětská obrna. Zvláštní kategorii tvoří pravé neštovice. Ty se podařilo zcela vymýtit a poslední případ se datuje k roku 1977 díky vakcíně, která ničí virus variola. Ještě předtím ale pravé neštovice patřily k největším metlám lidstva. Jen ve 20. století zabily podle odhadů až 500 milionů lidí.

Španělská chřipka zabila po konci 1. světové války miliony lidíŠpanělská chřipka zabila po konci 1. světové války miliony lidí • Autor: Wikimedia Commons

Autor: Marie Bezděková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.