Španělská chřipka

Španělská chřipka je označení celosvětové chřipkové pandemie, která probíhala v letech 1918 až 1920. Smrtnost pandemie je odhadována na 3–5 procent, počet obětí se udává mezi 50 a 100 miliony, odpovídající 10 až 20 % z celkově nakažených lidí.

Dnešní výzkum řadí mezi příčiny vysoké úmrtnosti a neobvyklého věkového profilu obětí efekt „cytokinové bouře“ – virus zhoršil příznaky, zvýšil úmrtnost a způsobil přehnanou reakci imunitního systému. Tudíž více umírali lidé se silnějším imunitním systémem, především dospělí mezi 20 a 40 lety.

Výzkumy vedly také k závěru, že španělská chřipka vznikla přenosem z ptáků stejně jako H5N1 – podtyp viru ptačí chřipky, jehož rozšíření ve světových ptačích populacích je známo od 30. let 20. století.

Původ byl pravděpodobně také v Asii. Roku 1917 byla zaznamenána v Číně a s vojáky se přes USA dostala do Evropy. Válečná cenzura však počátek pandemie zastřela, ale v neutrálním Španělsku bylo povědomí rozšířeno, což dalo onemocnění i název.

Pokud jde o počet obětí v českých zemích, tak historik lékařství Harald Salfellner předpokládá, po vyhodnocení demografických statistik a reprezentativních sond z úmrtních matrik, že excesová mortalita v důsledku španělské chřipky v letech 1918–1920 dosáhla 44 000 až 75 000 civilistů. K tomuto číslu je třeba přidat asi 2000 až 5000 vojenských osob.

 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.