Španělská chřipka

Kdy byla španělská chřipka

Španělská chřipka probíhala v letech 1918 až 1920, trvala tedy zhruba 2 roky a způsobil ji virus chřipky typu A (H1N1).

Začátek španělské chřipky

Původ španělské chřipky není známý. Jako pravděpodobný se udává zdroj v Asii, ale jako další možné země původu se označují americký Kansas nebo evropská fronta první světové války, kde čtyři roky žili v blátivých zákopech milióny vojáků.

Vlny španělské chřipky

Španělská chřipka působila ve čtyřech vlnách:

• jaro až léto 1918 (lidmi zlehčována, zatím méně obětí, hlavně Itálie, Španělsko a Velká Británie)
• podzim 1918 (propukla už v silné vražedné síle, úmrtnost několikanásobně vyšší)
• začátek roku 1919
• 1920

Konec španělské chřipky

Španělská chřipka skončila v roce 1920, kdy už byla světová populace promořena a vytvořila se tak kolektivní imunita. Infekce už v té době stihla zahltit celý svět, a nebylo dost dalších lidí náchylných k nákaze.

Počet obětí španělské chřipky

Smrtnost pandemie je odhadována na 3 - 5 procent, počet obětí se různí podle zdrojů, udává se mezi 20 a 100 miliony. Španělské chřipce tedy pravděpodobně podlehlo více lidí než kolik obětí přinesla první světová válka. 

Dnešní výzkum řadí mezi příčiny vysoké úmrtnosti a neobvyklého věkového profilu obětí efekt „cytokinové bouře“ – virus zhoršil příznaky, zvýšil úmrtnost a způsobil přehnanou reakci imunitního systému. Tudíž více umírali lidé se silnějším imunitním systémem, především dospělí mezi 20 a 45 lety.

Španělská chřipka v Čechách

V Čechách zaznamenal jako první španělskou chřipku lékař Ernst Guth v dubnu 1918, tedy mezi první a druhou vlnou španělské chřipky ve světě. Oficiálně první člověk v Čechách podlehl na španělskou chřipku v září 1918. Zřejmě se však nejednalo o skutečně první úmrtí zaviněné španělskou chřipkou, pouze o první úředně potvrzené.

Pokud jde o počet obětí v českých zemích, tak historik lékařství Harald Salfellner předpokládá, že excesová mortalita v důsledku španělské chřipky v letech 1918 - 1920 dosáhla 44 - 75 tisíc civilistů a  2 - 5 tisíc vojáků.

Příznaky španělské chřipky

Mezi příznaky španělské chřipky byly horečka, plicní problémy, kašel, lapání po vzduchu, nechuť k jídlu, potivost. Smrt přicházela po 1 až 6 dnech.

Léčba španělské chřipky

V době španělské chřipky neexistovala žádná spolehlivá léčba. Lidé se tak museli soustředit na prevenci.

Roušky proti španělské chřipce

I v době španělské chřipky se zaváděla opatření jako nošení roušek přes obličej, izolace nakažených, udržování vzdálenosti od nemocných, zavírání veřejných budov a mytí rukou. Nenošení roušek se údajně finančně pokutovalo. Ve střední Evropě bylo však zakrývání úst kontroverzní a spíše výjimečné. 

Očkování na španělskou chřipku

Ačkoli se na sociálních sítích rozšířila informace o tom, že španělskou chřipku způsobilo očkování, vakcíny proti chřipce se ve skutečnosti začaly ve větším množství produkovat až během druhé světové války v USA, tudíž nemohly být příčinou pandemie. 

Proč se španělská chřipka jmenuje španělská

Válečná cenzura počátek pandemie zastírala. Země se vzájemně podezíraly z úmyslného šíření nemoci, a tak nebyly ochotné přiznávat epidemii. Španělsko však byla neutrální země, a tak se se zde informace o nemoci volně šířily - nebyl zde důvod mlčet. Noviny ve Španělsku psaly o nemoci krále Alfonsa XIII., o tisicích obětí a o tramvajích v Barceloně, které neměl kdo řídit. Do povědomí lidí se proto dostávaly informace právě ze Španělska, a proto se španělská chřipka nazývá španělská, přestože to s původem vzniku nemoci nemá nic společného.