Syndrom vyhoření: Varovný signál, že je nutné něco změnit
Všichni občas zažijeme pocit, že to, co děláme, nás přestane bavit. Pokud ale ztratíme veškerou chuť v tom pokračovat, možná bychom měli zbystřit. Může se jednat o syndrom vyhoření, tedy vážný psychický stav, který může zasáhnout všechny oblasti našeho života.
Syndrom vyhoření je stav, kdy máme pocit, že už nás nic nebaví. Dokonce ani žít. Ráno vstáváme s nechutí, usínáme zahlceni myšlenkami a dobrá nálada ne a ne se dostavit.
Syndrom vyhoření není nemoc jako taková, ale vážný psychický stav způsobený rozháraností naší duše.
Koho ohrožuje?
Postihnout může každého z nás, nejvíce jsou ale ohroženi lidé, kteří pracují na vysokých funkcích a jejich pracovní náplň je často destruktivní. Ti se pak ze dne na den mohou ocitnout na místě, kde je to nebaví, a cítit se zcela bez energie.
Syndrom vyhoření je často charakterizován jako naprosté vyčerpání či celková apatie. Doprovázen může být bezmocí či ztrátou radosti ze života.
Poprvé jej popsal Herbert J. Freudenberger, americký psychonalytik, v roce 1974.
Hlavní znaky syndromu vyhoření
Pokud i vy váháte, zda se v podobném stavu nenacházíte, přinášíme vám znaky, kterými se tento stav nejčastěji projevuje. Jsou to zejména:
- psychické vyčerpání,
- stav, kdy se nejsme schopni na nic soustředit,
- nic nás nebaví.
Syndrom vyhoření sice postihuje pracovní oblast, velmi záhy se ale rozšiřuje na všechny ostatní oblasti našeho života.
Příčiny vzniku syndromu vyhoření
Mezi hlavní příčiny, že u nás syndrom vyhoření nastává, je jednoznačně dlouhodobý stres. Ten se následně projeví tím, že si tělo řekne dost.
Syndrom vyhoření často postihuje oblasti, kde je nutný každodenní kontakt a komunikace s lidmi, jako jsou školství, zdravotnictví či manažerské pozice.
4 fáze syndromu vyhoření
- Fáze nadšení – Na samém začátku překypujete elánem a přebytkem energie. Svou prací doslova a do písmene žijete.
- Fáze stagnace – Počáteční nadšení opadá a stav, kdy nevidíme žádné chyby, je postupně nahrazen pocitem, že vše rozhodně není tak ideální, jak se původně zdálo.
- Fáze frustrace – Tato fáze nastává ve chvíli, kdy stagnujeme příliš dlouho a přestáváme vidět východisko. Přichází ztráta původního smysl pro to, co jsme s nadšením započali, často způsobený ne příliš pozitivní zkušeností s nadřízenými.
- Fáze apatie – Přichází ve chvíli dlouhotrvající frustrace. Z práce se stává povinnost, kterou děláme jen z důvodu obživy a zaplacení složenek.
Syndrom vyhoření není deprese
Deprese je diagnostikována jako nemoc, zatímco syndrom vyhoření je vážné narušení naší psychiky. Syndrom vyhoření také postihuje pouze pracovní oblast, až poté se rozšiřuje na další oblasti našeho života. Tím se liší od deprese, která je v tomto ohledu komplexní hned od začátku.
I tak je nutné tento stav řešit, jinak může způsobit například chronickou únavu.
Čas se zastavit
Pokud vás čím dál častěji napadá myšlenka, zda má vaše práce smysl a že vy sami ho vlastně ani nevidíte, můžete se nacházet na samém počátku syndromu vyhoření. Pochybnosti týkající se smyslu naší práce jsou tedy jasným varovných signálem.
