Lidé si pletou koronavirus s embolií. Při té jde ale o život
V posledních dnech se v souvislosti s nákazou Covidem-19 mluví také o nebezpečné plicní embolii, která v nejhorších případech může končit i smrtí. Co tyto dva stavy spojuje a jak se naopak liší?
Jak upozornila mluvčí Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Dana Lipovská, poměrně často se stává, že záchranka nebo příbuzní přivezou pacienta s tím, že trpí dušností a myslí si, že se nakazil Covidem-19. Pak se ale ukáže, že šlo o plicní embolii.
"I u nás pociťujeme tento nárůst plicních embolií v souvislosti s Covidem-19," říká záchranářka a mluvčí záchranné služby středočeského kraje Ing. Petra Homolová. "Přesná data u nás zatím nejsou, ale v zahraničí se tím zabývají. Mnoho lékařů tedy využívá možnosti preventivního opatření a pacientům s těžším průběhem onemocnění Covid nebo těm, kteří patří mezi rizikovou skupinu, se podává preventivně např. nízkomolekulární heparin," popisuje postup zdravotníků Petra Homolová.
Podobné příznaky
Jak je možné, že se dá plicní embolie zaměnit za koronavirus? Problém je v tom, že oba stavy mohou mít stejné příznaky, ale také v tom, že těžší průběh koronaviru někdy dokonce plicní embolii způsobí.
"Plicní embolie se nejčastěji projevuje náhle vzniklou dušností, kašlem, bolestí na hrudi a oběhovou nestabilitou," říká Homolová. Kašel, dušnost a tlak na hrudi ale často popisují také pacienti s Covidem. Ten ovšem nebývá tak nebezpečný, jako náhlá embolie, ve kterou může vyústit. "Plicní embolie je život ohrožující stav. Může dojít i ke kolapsovému stavu, v nejzávažnějších případech nastává náhlé úmrtí," upozorňuje záchranářka a mluvčí Petra Homolová.
Vše o oficiálních příznacích koronaviru čtěte zde.
Co je plicní embolie
Plicní embolie je ucpání tepny, která vyživuje plíce, nebo její větve krevní sraženinou. Tato sraženina obvykle pochází z trombózy periferních žil dolních končetin, z pánve nebo z pravého srdce.
Sraženina tepnu ucpe a způsobí tak nedostatečné zásobení daného orgánu krví – ischemii. V důsledku tohoto jevu dochází k úmrtí plicní tkáně. Závažnost tohoto onemocnění závisí na velikosti sraženiny (trombu) a na celkovém stavu organismu.
K utržení sraženiny dochází při náhlém zvýšení krevního tlaku, což je například při kašli, defekaci nebo při rychlé změně pohybu.
Riziko úmrtí je u neléčené akutní plicní embolie vysoké, pohybuje se kolem 30 %, zatímco rozpoznaná a léčená plicní embolie má smrtnost kolem 8 %. Většinou plicní embolie postihuje nemocné ve věkové skupině 60–70 let – tedy především ty, kteří jsou v rizikové skupině pro vážnější průběh koronaviru.
Příznaky plicní embolie
Kromě již zmíněných symptomů se embolie projevuje rychlou dechovou frekvencí, bolestí na hrudi, zrychlením srdeční činnosti, kašlem (někdy s vykašláváním krve), zvýšenou teplotou, modravým zbarvením rtů a prstů. Někdy dochází také ke kolapsu nebo krátkodobé ztrátě vědomí, při které klesne krevní tlak. Masivní plicní embolie (ucpání hlavní plicní tepny v oblasti průdušek) končí často smrtí.
Pravděpodobnost vzniku plicní embolie je vyšší při omezení hybnosti končetin, ke kterému dochází například po operacích a úrazech, v těhotenství, při cestování na delší vzdálenosti a u obézních lidí. Významný vliv mají poruchy krevní srážlivosti, ať už dědičné nebo získané. Krevní srážlivost může být ovlivněna i užíváním hormonální antikoncepce.
Vyšetření
K diagnostice pomůže lékaři určení hladiny D-dimerů v krevním séru (D-dimery jsou sloučeniny ukazující zvýšenou tvorbu sraženin) a pak ultrazvuk žil dolních končetin (protože zdroj plicní embolie je nejčastěji tam). Někdy může provést EKG, ale pro rozpoznání nemoci není zcela průkazné.
K přesné diagnostice slouží scintigrafie plic a hlavně plicní CT angiografie. Pacientovi píchnou lékaři do žíly kontrastní látku, udělají mu CT vyšetření a sledují průtok krve plicními cévami. Na CT snímku pak vidí, jak moc plícemi protéká krev a jak velká část plicního řečiště je ucpaná.
Léčba plicní embolie
V první řadě je potřeba nemocného co nejrychleji převézt do nemocnice. Lékaři se pak zaměřují na rozpuštění sraženin a také na prevenci, aby nedocházelo k jejich dalšímu výskytu. Podle rozsahu onemocnění a aktuálního stavu pacienta se buď využívá trombolytická léčba, chirurgický zákrok, nebo antikoagulační léčba.
Trombolytická léčba a chirurgické zákroky
Během trombolytické léčby rozpouští lékaři vytvořenou krevní sraženinu pomocí léků v infuzi. Při neúspěchu této léčby lze v některých případech přistoupit k chirurgickému zákroku. Mezi ty spadají například katetrizační techniky.
Antikoagulační léčba
Pokud embolie není vážná, ve většině případů lékař nasadí antikoagulační léčbu. Pacientům se podávají léky, které snižují srážlivost krve, a to nejprve nitrožilně nebo podkožně (heparin, nízkomolekulární heparin) a později v tabletách (warfarin).
Délka léčby embolie závisí na okolnostech, v méně závažných případech může trvat několik měsíců, u některých pacientů je však nutné podávat léky celoživotně. Účinnost dlouhodobé antikoagulační léčby je pak nutné kontrolovat při pravidelných krevních odběrech.
