Soužití se zvířaty dětem prospívá. Zvládnout lze i alergie

Pokud některý člen rodiny již trpí alergií, samozřejmě jednoznačně vítězí být proti, i když je váš potomek ve věku, kdy nejčastěji škemrá o pejska. Řešením nejsou ani například takzvaní naháči, tedy pejsci bez srsti. Alergeny se totiž, jak se většina lidí mylně domnívá, neroznášejí srstí, ale jsou obsaženy v kůži a ve výkalech, rozšiřují se především slinami.

Teprve jejich prostřednictvím se dostanou na srst a poté i do vzduchu, protože každé zvíře se olizuje. A nejen sebe. Paradoxně právě proto, pokud nikdo v domácnosti alergií netrpí, je olizování pejskem nebo kočkou velmi prospěšné – množství bakterií obsažené ve zvířecích slinách celkově zvyšuje imunitu včetně obranyschopnosti organizmu proti alergiím.

Na druhé straně ovšem nelze zcela vyloučit riziko přenosu některých parazitů, ale při správné péči o domácího mazlíčka, to znamená pravidelné návštěvy u veterináře, očkování a odčervování, se jedná o riziko minimální. Pro jistotu můžete nechat laboratorně vyšetřit zvířecí trus.

Každopádně řada výzkumů prokázala, že děti, které žijí ve společnosti domácích mazlíčků, jsou odolnější vůči nemocem a jakékoli alergie se u nich vyskytují méně často než u dětí, které vyrůstají bez nich.

Je totiž rovněž prokázáno, že přítomnost zvířete v rodině rozvíjí psychické a sociální vlastnosti dítěte, hlavně sociální inteligenci.

Platí to zejména o psech a kočkách, ačkoli kočky patří spolu s morčaty k největším nositelům alergenů, takže lidé se sklonem k alergiím by se jim měli vyhýbat.

Dítě se zvířetem nenechávejte o samotě

Rovněž je třeba dbát na to, že malé dítě byste neměli s pejskem ani kočičkou raději nechávat bez dozoru, i když to vypadá, že si mazlení s vaším potomkem s radostí užívají. Ale přece jen nikdy nevíte, kdy třeba dítě udělá nějaký nečekaný pohyb, jakou zvířeti způsobí nepříjemnost. A reakce pak může být více či méně nebezpečná, a to i když žijete v přesvědčení, že je váš čtyřnohý přítel (nebo přítelkyně) dobrák od kosti a nechal by si na sobě takzvaně dříví štípat.

V této souvislosti je třeba bedlivě vnímat varovné signály, které zvíře vysílá. K takovým signálům patří, když se odvrací zády, olizuje se, pohybuje se nápadně zpomaleně. Tím vším dává najevo, že mu chování dítka není po chuti.

Pokud je zvířátko členem domácnosti před příchodem vašeho potomka, hned ho nechte miminko očuchat, zkrátka se seznámit. Přitom musí mít možnost se kontaktu vyhnout, odebrat se někam do ústraní. Největší chyba je snažit se ho k přítulnosti vůči dítku přimět.

Jaké zvíře pro dítě vybrat?

Z hlodavců lze k dětem doporučit nejspíš morče – snadno se ochočí, je schopno projevovat emoce a téměř nekouše. Ale, jak bylo řečeno, nepouštět k němu lidi a hlavně děti s již rozvinutou alergií.
Oblíbení jsou také papoušci, ačkoli někdy můžeme narazit na jejich nevyzpytatelnou povahu a někteří se mohou projevovat zlomyslně až útočně. Ale to jsou výjimky. Spíš je hlavně u nejrozšířenějších drobných andulek na místě bát se spíš o ně než o dítko. Snadno ptáčka zbytečně zmáčknou, u těch větších je v nepřítomnosti „dozoru“ nebezpečí, že zapomenou zavřít okno nebo zatáhnout záclony a papoušek narazí do skla.

Zvažujete-li výběr zvířátka, je každému jasné, že nejvíc přitahují psi. Ale přece jen je péče o ně nejnáročnější. A ani na již vzrostlejší dítko se nelze stoprocentně spolehnout, že se zhostí veškerého venčení a krmení. Takže rodina musí k případnému novému přírůstku přistupovat týmově – přinejmenším část povinností zůstane na dospělých. I tak se ale chlapeček nebo holčička učí odpovědnosti, plnění povinností vůči druhým.

V neposlední řadě je pozitivním znamením, že i v době počítačových her, elektronických hraček a přemíry bojových snímků děti stále po zvířecím kamarádovi touží. Každý čas strávený s ním je určitě psychicky i zdravotně přínosnější než další level u počítače. A oblíbení plyšáčci jsou chabou náhražkou.

Alergie na zvířata: Jak si s ní poradit?

Dostáváme se k tomu, jak řešit situaci, když se ukáže, že některý člen rodiny alergií trpí nebo u něj propukne, což se může stát v jakémkoli dospělém věku – jak jsme zmínili, pokud dítě se zvířetem vyrůstá odmalička, riziko alergie se naopak snižuje. Spíše mezi dospělými má zkušenost s náhle vzniklou alergií mnoho lidí a mnozí se nechtějí mazlíčka, lépe řečeno přítele, vzdát.

Naštěstí dnes mají k dispozici různé šampony a roztoky, které neutralizují alergeny, a snižují tak pravděpodobnost alergické reakce. Stejně tak existují přípravky na ničení roztočů. A na častější koupání, než by jinak bylo nutné, to znamená alespoň dvakrát týdně, si zvyknete vy i mazlíček, jen to bude stát o trochu víc času. Také často perte všechno, s čím zvíře přišlo do kontaktu, protože nositeli alergenů se stáváte i vy a alergickou reakci můžete vyvolat u přátel nebo kolegů v práci.

Vzácné nejsou také alergie na peří. V té souvislosti je zajímavé, že papoušci nemusejí (i když mohou) vyvolávat klasickou alergii na běžné, tedy nejčastěji husí nebo kachní peří, protože charakter a složení jejich opeření je odlišného typu.

Jak se alergické reakce projevují? Různě: rýmou, podrážděnou sliznicí nosu, kýcháním, bolestmi hlavy, kašlem, špatným dýcháním, které může přerůst v astma, zánětem spojivek, vyrážkou.

Bez obav z alergenů si sobě nebo potomkům můžete pořídit hada, chameleona nebo samozřejmě akvarijní rybičky. Ti ale skýtají o poznání méně komunikace než především pes. I když mnozí chovatelé by určitě polemizovali a schopnosti svého miláčka, jako jsou had nebo chameleon, reagovat na své majitele a okolí vyzdvihovali.

Ale abychom skončili pozitivně: Správnou péčí o zvíře a výběrem vhodných přípravků a léků, z nichž některé jsou volně k dostání a některé vám může předepsat lékař, lze soužití absolvovat bez větší úhony. Hlavně vám většina majitelů domácích mazlíčků potvrdí, že zvířátko v domácnosti vesměs přináší více radostí než útrap, a máte-li dítko, bude vedle něj vyrůstat obohacenější o mnohé podněty.