Naučte se řeči zvířat aneb proč pes nepřiběhne na první zavolání

Naučte se řeči zvířat aneb proč pes nepřiběhne na první zavolání
Zvířata komunikují hlavně tělem • Autor: iStock.com
23. dubna 2017 • 06:00

Naučit se řeči svých domácích mazlíčků zní jako pouhá pohádka. A přece je to celkem snadno možné. Poradíme vám jak na to.

Nejspíš vás udiví, jak bohatý mají zvířata slovník. „Zvířata toho dokážou vyjádřit opravdu hodně,“ říká MVDr. Martina Načeradská z veterinární ordinace v Praze 10. A dodává: „Jen my to mnohdy neumíme rozluštit.“ Na polidšťování zvířat si rozhodně nepotrpí, přesto je však přesvědčená o tom, že kočky i psi si dokážou závidět a nesnášet se, podobně jako jejich páníčkové. Stejně tak ovšem umí být také neuvěřitelně empatičtí nejen vůči sobě, ale i vůči svým lidem. Naučit se psí nebo kočičí řeč tedy určitě stojí za to.

Kočičí relax na zádech

Nejvíc o tom, v jaké náladě se asi zvíře nachází, prozradí řeč jeho těla. Jinak řečeno pozice uší, ocasu i celkový postoj. Mnohé napoví také mimika obličeje a zvuky, které domácí mazlíček vyluzuje. „Relaxovaná kočka leží rozvalená na zádech, každou tlapu rozhozenou jinam,“ uvádí Martina Načeradská příklad.

Ustrašená micka zase připomíná velikonočního beránka. Packy má schované, ocas obtočený kolem těla, někdy může mít i rozšířené zorničky a sklopené uši. Svoje pocity dokáže vyjádřit také širokou škálou zvuků. Když je kočka naštvaná, vrčí, syčí nebo i vříská, naopak když si říká o pohlazení, jemně „povrkává“. Její specialitou je pak vrnění, při němž se uvolňují hormony dobré nálady, endorfiny.

Naučit se kočičí řeč je o něco těžší než zvládnout řeč psí. Už proto, že kočka žije s člověkem podstatně kratší dobu než pes a má komplikovanou povahu.

Je kořist a zároveň lovec, který se bojí své kořisti, i když je podstatně menší než ona. Potřebuje lovit alespoň desetkrát denně a má zakódované obavy z toho, že by ji myš mohla poranit a zabránit jí tak v dalším lovu.

Zkušená myšilovka proto svoji kořist rychle usmrtí, zatímco začátečnice si s ní z opatrnosti radši dlouho „pohrává“. Kočka navíc umí velice rychle přecházet z relaxovaného postoje do ostražitého, útočného či ustrašeného. Dorozumět se s ní vyžaduje nejen určité znalosti, ale i delší pozorování.

Konejšivé psí signály

Zajímavé poznatky o psí komunikaci přinesla před časem norská cvičitelka Turid Rugaasová, která se věnuje výcviku psů už více než čtyři desetiletí.

Povšimla si, že psi, stejně tak jako další smečková zvířata, používají při vzájemné komunikaci takzvané konejšivé signály. Tyto signály přispívají k lepší spolupráci uvnitř smečky a zároveň napomáhají mírnit agresi a napětí mezi jejími členy. Zvířata je ovšem nepoužívají pouze mezi sebou, ale vysílají je i směrem k lidem. A chovatelé, kteří chtějí se svými mazlíčky prožít spokojený společný život, by se podle jejího názoru měli naučit této řeči rozumět.

„Knížku, kterou Turid Rugaasová napsala, doporučuji všem svým klientům,“ říká doktorka Načeradská.
„A nejen těm, kteří mají doma psy,“ dodává. Mnohé konejšivé signály totiž používají také kočky, i když určité rozdíly přece jenom existují. Pokud mává ocasem pes, znamená to, že se vzdává bez boje nebo se snaží uklidnit situaci. Kočičí mrskání chvostem naopak signalizuje rozrušení či naštvanost. Rozdílné konejšivé signály mohou být v takovou chvíli zdrojem nedorozumění.

K úplně stejným nedorozuměním ovšem dochází i mezi zvířetem a jeho páníčkem, který mu nerozumí. Neposlušnost, nebo nedorozumění?

Leckdy se tak majitel na „neposlušné“ zvíře zlobí jen proto, že s ním nedokáže komunikovat. „Lidé dost často stojí se založenýma rukama a snaží se křikem přivolat svého psa,“ přibližuje veterinářka takovou situaci. „Psovi je ale přímý pohled nepříjemný, navíc v jeho řeči může znamenat výzvu k boji.“ V některých případech proto pes chodí ve velkých obloucích okolo, očichává zem, čímž sděluje: „Až se uklidníš, tak k tobě přijdu.“ Člověka však toto chování obvykle rozzuří, protože z jeho pohledu ho pes „ignoruje“ místo toho, aby k němu poslušně přiběhl.

Někdy také podle slov veterinářky lidé trestají zvíře za to, co jej sami naučili. Roztomilé štěně si například v prvních dnech u svého páníčka vynutí štěkotem u stolu pamlsky. Po čase se nestačí divit tomu, proč za stejný štěkot místo laskominy dostane vyhubováno.

Odnaučit zvíře tomu, že za určité chování dostává odměnu, je přitom mnohem těžší než v něm určitý návyk vypěstovat. Pokud se chcete podobným nedorozuměním vyhnout, nezbývá než si hned na začátku přečíst něco o komunikaci se zvířaty. Nemusíte přitom mít obavy z toho, že zvládnout zvířecí řeč je stejně těžké jako osvojit si cizí jazyk. Pokud máte doma psa, potřebujete znát „jen“ asi 28 konejšivých signálů a 6 druhů štěkotu. Výsledek ale za trochu námahy určitě stojí.

Kde se dozvíte víc o zvířecí komunikaci?

  • Norská autorka Turid Rugaasová napsala kromě knížky Konejšivé signály (vyšla i na DVD) také publikaci Štěkání – zvuk psí řeči.
  • Za přečtení rovněž stojí knížka Barryho Eatona Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost? 
  • Před časem Česká televize vysílala seriál Psí řeč, který najdete na webu: www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013chcete-me/6560-psi-rec
  • O kočkách vyjde v dohledné době překlad anglické publikace od Johna Bradshawa Cat Sense: The Feline Enigma Revealed.
  • Doktorka Načeradská nedávno dokončila ve spolupráci s projektem Nekupuj. Adoptuj! (podporujícím opuštěné psy a kočky) zábavného průvodce pro malé i velké Kočkoomalovánky, které jsou právě v tisku. Děti se touto formou dozvědí základní informace o tom, jak se zvířata dorozumívají.
  • :Komunikovat s člověkem dokážou nejen psi a kočky, ale i potkani, králíci či morčata.

Autor: Ivana Matyášová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.