Zemědým lékařský | Moje zdraví

Zemědým lékařský

Zemědým lékařský (Fumaria officinalis) nebo také Routička pospolitá, je rozšířená plevelná rostlina. Jeho jméno pochází ze dvou latinských slov „fumes terrae“. Tento název odpovídá českému „dým ze země“, neboli zemědým. Název odkazuje na tvar a barvu rostliny – má šedomodré listy, které mohou z dálky připomínat kouř, který stoupá od země. Rostlina se hojně využívá v léčitelství.

Popis

Zemědým je jednoletá, většinou sivozelená bylina. Lodyha přímá nebo vystoupavá, větvená, 10–30 cm vysoká. Listy řapíkaté, dvakrát zpeřené, lístky řapíčkaté a dále dělené v 2–3 mm široké úkrojky. Květenství je mnohokvětý hrozen. Květy jsou 5–9 mm dlouhé, kališní lístky vejčitě kopinaté 1,5–3,5 mm dlouhé a 0,5–1,5 mm široké, širší než květní stopka a užší než koruna. Koruna růžová až bělavě růžová, na vrcholu tmavě purpurová.

Plodem je jednosemenná kulovitá nažka, která je širší než delší, na vrcholu vmáčklá, uťatá nebo velmi krátce zašpičatělá.

Účinné látky

Účínnými látkami bylinky jsou alkaloidy. Hlavní podíl tvoří protopin neboli fumarin (asi 0,3 %), dále skoulerin, tetrahydrokoptisin a fumarofycin. V čerstvé šťávě rostliny byly zjištěny korydalin, bulbokapnin, loliolid a ještě další, zatím málo známé alkaloidy. Z drogy byly izolovány hořčiny, kyselina fumarová a další látky doprovodného charakteru.

Účinky na zdraví

  • používá se k vyvolání pocení
  • má diuretické účinky
  • pomáhá při čištění (purifikaci) krve
  • zvyšuje chuť k jídlu
  • stimuluje hladké svaly střev a tím posiluje peristaltiku
  • podporuje funkci jater a žlučníku
  • má protizánětlivé účinky
  • zevně se používá k léčbě kožních onemocnění jako je vyrážka, chronický ekzém, psoriáza, svrab a akné
  • spolu s listy vlašského ořechu se používá jako zevní léčba ran, řezů a jizev

Zemědým by se měl používat pouze v malých množstvích. Bylina má ve velkých dávkách toxický účinek a může způsobit těžký průjem, svalové křeče a dušnost.

Výskyt

Vyskytuje se v celé Evropě, ve Středozemí a na některých ostrovech Makaronésie, na východ po Západosibiřskou nížinu a Kaspické moře. Zavlečen do Severní i Jižní Ameriky (od Uruguaye po Ohňovou zemi), na Nový Zéland, Jávu, do Tasmánie i jižní Afriky.

V Česku se zemědým objevuje hojně od nížin do podhůří.

Sběr

V přírodě rostou ještě tři jiné podobné druhy zemědýmu, ale ty mají mnohem slabší účinky. Proto je třeba pozorně sledovat tvar listů, květů a jejich zbarvení, aby nedošlo k záměně.

Pro domácí léčení sbíráme šetrně kvetoucí nať zemědýmu od května do července. Sušíme většinou přirozeným teplem v tenkých vrstvách a neobracíme.

Domácí recepty

Čaj ze zemědýmu

Vložte jednu nebo dvě čajové lžičky sušené byliny do jednoho šálku vařící vody a nechte je louhovat 15 minut. Poté slijte. Pro léčebné účinky jsou často doporučovány tři šálky denně.

Zajímavosti

V bylinné léčivé literatuře ze 14. a 15. století byl zemědým doporučován pro artritidu, jaterní a slezinové poruchy a hojení ran a vyrážky. Jack Nicholas Culpepper (1616-1654), anglický botanik a bylinkář, tak i Maud Grieve (1858-1941), také anglický bylinkář, ocenili zemědým jako velmi účinný na jaterní onemocnění a malomocenství. Zemědým se také používal v lidové medicíně jako léčba žloutenky a alopatický lék.

Autor: Marie Bezděková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.