Jak se starat o jizvu, aby byla co nejméně vidět. Mažte ji sádlem a masírujte
Říká se, že jizva je vizitkou chirurga. Když je hodně vidět, moc se doktorovi nepovedla. Ale není to až tak úplně pravda. Hodně záleží třeba na tom, jakou má daná pokožka schopnost regenerace. Nebo jak se o postižené místo staráme.
Operace, úraz, popálenina. To všechno jsou nepříjemnosti, po kterých vám vždy zůstane na těle jizva. A někdy na takovém místě, že je skoro pořád vidět. Jestli bude jizva nevzhledná a bude vám způsobovat celoživotní trauma, ovšem do značné míry můžete ovlivnit i vy. Existují totiž způsoby, jak zasažené místo „zneviditelnit“ anebo aspoň co nejvíce „skrýt“.
Pokud se třeba po prodělané operaci podíváte na místo zákroku, možná budete v šoku, co vám to chirurg zanechal na těle. Je pravda, že krátce po návštěvě operačního sálu může jizva vypadat opravdu hodně ošklivě. Jenže není třeba hned zoufat. Definitivní vzhled dostává jizva až po několika měsících, někdy dokonce až po roce.
Různé typy jizev
Jizva je následek hojivého procesu tkáně. "Ideálním typem je jizva jemná, přirozená. Po jejím zhojení a stabilizaci zůstane viditelná jen málo patrná čára na kůži," říká Svatopluk Svoboda, plastický chirurg a vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria. Dalším typem je jizva hypertrofická, která bývá vyvýšená nad okolní povrch kůže, případně je široká a může být dlouho zarudlá a svědět.
Největší trápení obvykle vyvolává jizva keloidní, která podle doktora Svobody vzniká nadměrnou tvorbou nové tkáně a zmnožením kolagenních součástí kůže. Příčina tvorby těchto jizev je nejasná, velkou roli zde hrají genetické faktory. Posledním typem jsou jizvy atrofické, které se vyznačují propadem tkáně v oblasti jizvy.
„Tvorba jizev je ve značném procentu záležitostí individuální, a tak se může stát, že i při sebepreciznější a sebepečlivější práci plastického chirurga může vzniknout nevzhledná jizva. Představa vnucovaná nám televizními seriály, ve kterých krásnou dámu roztrhá krokodýl, a ona je pak po operaci plastickým chirurgem ještě krásnější než předtím, je zcela mylná,“ upozorňuje Svatopluk Svoboda.
Pomáhá i obyčejné sádlo
Správná péče o jizvu, aby byla později co nejméně viditelná, začíná prakticky hned po zahojení rány. „Důležité je promašťování jizvy nejlépe prostředky na bázi přírodních materiálů. Velmi doporučované je čisté vepřové sádlo. Dobré výsledky mají i speciální masti na léčbu jizev s obsahem silikonu,“ konstatuje doktor Svoboda.
„Jednou z nejdůležitějších součástí péče o jizvy jsou jejich tlakové masáže, které je nutno provádět pravidelně, pečlivě a dlouhodobě,“ dodává plastický chirurg, podle něhož mají dobré výsledky rovněž speciální silikonové plátky či náplasti. Někomu zase velmi dobře zabírá léčba biostimulačním laserem.
„Je ale třeba si uvědomit, že žádná z těchto metod není zázračná a nikdy nezaručí definitivní odstranění jizvy,“ upozorňuje plastický chirurg Svatopluk Svoboda, vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria. Zároveň varuje, že v žádném případě by čerstvé jizvy neměly být vystaveny slunečnímu záření a už vůbec ne záření v soláriu.
Jitka Chaloupecká, korektivní dermatoložka a vedoucí lékařka Laserového centra Anděl v Praze připomněla, že čím dříve jsou jizvy léčeny, tím větší efekt tato péče má. „Včasná léčba nově vznikajících hypertrofických a keloidních jizev má lepší účinnost, lepších výsledků docílíme, i pokud kombinujeme více léčebných metod,“ říká Chaloupecká.
Zlepšení starých jizev
Zdůraznila, že žádnou jizvu nelze zcela odstranit, aby nebyla vůbec vidět, ale korigovat její konečnou podobu možné je. Včasnou léčbou je podle ní možné jizvu celkově zlepšit – aby nebolela, nesvědila, nebyla vystouplá a červená.
„Také u starších jizev lze korigovat jejich vzhled,“ konstatuje doktorka Chaloupecká. „Důležité je jizvu vidět, posoudit její stav a zvolit nejvhodnější léčbu. Dobré zkušenosti máme například s pulzním barvivovým laserem, frakčním laserem, depigmentačním laserem či kombinací různých metod. Jizvy je třeba vždy ošetřit několikrát,“ dodává dermatoložka.
Podle plastického chirurga Svatopluka Svobody na staré jizvy někdy platí speciální kortikoidy, které se aplikují injekcí. Poslední možností je podle něho plastická excise – vyříznutí jizvy. „Tím změníte starou jizvu na jizvu novou, o kterou se pak můžete od začátku dobře starat,“ vysvětluje doktor Svoboda. Ani tato metoda ovšem není stoprocentní a zejména u keloidních jizev se může stát, že po chirurgickém zákroku budou ještě horší.
„Musíme počítat s tím, že čím je jizva starší, tím obtížnější a méně efektivní je její léčba,“ upozorňuje Svatopluk Svoboda. „S některými jizvami je třeba se prostě smířit.“