Koronavirus způsobuje srdeční potíže včetně infarktu, říká kardiolog
O tom, že nákaza koronavirem může nemocným způsobit řadu zdravotních problémů, už se nějakou chvíli ví. Mezi ty závažnější patří i onemocnění srdce, někdy dokonce i neléčitelné. O tom, jaký vliv má Covid-19 na srdce, jsme si povídali s předsedou České polečnosti pro aterosklerózu, prof. MUDr. Michalem Vrablíkem, Ph.D.
Ve společnosti se šíří informace, že koronavirus poškozuje srdce. Máte tyto informace hlavně ze zahraničí, nebo se takové případy objevily už i v Česku?
Všude pro světě se to projevuje úplně stejně. I čeští pacienti tedy mají kardiovaskulární komplikace v podobě přímého postižení srdečního svalu nebo cévního postižení ať už tepen, nebo žil. Rozhodně se zvyšuje náchylnost ke krevnímu srážení, takže pacienti mají větší riziko embolických a trombolických komplikací. A v zásadě i infarkt myokardu je trombotická komplikace. Takže je nepochybné, že tam to cévní riziko koronavirus zvyšuje, ale děje se to především u těch pacientů, kteří už mají postižený cévní systém. To znamená, že u lidí, kteří prodělali těžkou formu nákazy koronavirem, je až 90 % těch, kteří už měli nějaké cévní postižení.
Jsou ta srdeční postižení způsobená koronavirem trvalá, nebo se dají ještě léčit?
To je zajímavá otázka, protože situace kolem koronaviru trvá minimálně půl roku a zdá se, že část lidí má skutečně trvalé funkční postižení srdce. To znamená, že dojde například k tomu, že tkáň v plicích i srdci zvazivovatí, čili z vaziva se stane nekvalitní tkáň, která není tak pružná, může omezovat funkci srdce i plic, a to je něco, co zůstává jako trvalý následek prodělané infekce koronavirem. Rád bych ale řekl, že to není ve všech případech a že ani nevíme, jaké rizikové faktory vedou k tomu, že se to u někoho projeví víc a u někoho méně. Bohužel ale trvalé následky existují a postihují jak srdce, tak plíce. Ví se o tom ale relativně málo.
Může mít srdeční problémy po prodělání koronaviru i člověk, který byl předtím úplně zdravý?
To záleží na reaktivitě imunitního systému i to, jestli je člověk vystaven opravdu velkému množství virových částic. V takovém případě je imunitní reakce bouřlivější, a může v podstatě „přestřelit“ a způsobit postižení srdce a dalších organů. Těch faktorů je tam tedy víc a bohužel i zcela zdraví lidé bez známých rizik prošli těžkým průběhem nákazy Covidem-19 a někteří z nich dokonce zemřeli. Naštěstí jsou to ale jen výjimky, které potvrzují pravidlo, že kardiaci s metabolickými rizikovými faktory jsou na tom obecně hůř.
Víte, jaká jsou tři nejčastější onemocnění srdce? Více čtěte zde.
Dá se říct i to, že lidé, kteří mají problémy se srdcem, jsou náchylnější k nákaze koronavirem?
Jistě se dá říct jen to, že mají vyšší pravděpodobnost těžkého průběhu nemoci. Jestli mají větší riziko toho, že infekci získají, to nevím. Myslím si ale, že pro to není velký důvod, protože přenos probíhá kapénkovou infekcí, tedy slizničním kontaktem. A to jsou faktory, které samy o sobě i z fyzikálního principu nejsou ovlivněné, jestli je člověk kardiak, nebo ne. To, jestli kapénka usedne na něčí sliznici v ústech nebo ve spojivce, to neovlivňuje žádná nemoc, kterou máme. Ti lidé tedy můžou být spíš jen citlivější, to znamená, že menší virová nálož, tedy méně kapének, už u nich spustí nákazu. Ale že by byl vlastní přenos usnadněn tím, že jde o rizikové pacienty, tak to si nemyslím.
Mají lidé, kteří trpí srdečním onemocněním, šanci se před koronavirem chránit nějakou formou prevence?
Myslím, že je velmi důležité zachovat rutinu a držet dobrou kontrolu těch ovlivnitelných rizik. To znamená mít dobře zaléčený vysoký krevní tlak, cholesterol, cukr a tak dále. Pacienti by neměli rezignovat na běžnou péči a užívání léků a naopak se ještě důsledněji věnovat kontrole svého zdraví.
Někteří lidé mají ale v téhle době strach navštěvovat lékaře, protože mají pocit, že se tím víc vystaví riziku nákazy koronavirem...
Ano, a já to chápu. Na druhou stranu, tady bychom měli zapracovat na nějaké autopsychoterapii, protože úzkost je sama o sobě velkým rizikem pro cévní postižení. Stres vyvolá vyplavení stresových hormonů, a to zvyšuje cévní riziko. Takže vzbuzovat úzkost v populaci je to poslední, co bychom si přáli. Proto je dobré si říct „Žijme pokud možno normálně, ale buďme ohleduplní tak, abychom umožnili i těm rizikovým lidem v našem okolí, aby se s koronavirem pokud možno vůbec nesetkali."