Neléčíme jen bolavá záda, ale i neplodnost, říká rehabilitační lékařka
Bolesti zad z nekonečného sezení u počítače zná spousta z nás. To ale není ani zdaleka jediný problém, který musí rehabilitační lékaři a fyzioterapeuti ve svých ordinacích řešit. Čím dál častěji se na ně obrací i ženy s bolestivou menstruací nebo ty, kterým se nedaří otěhotnět. O své práci si s námi povídala rehabilitační lékařka Karolína Bílková.
Jaký je rozdíl mezi rehabilitačním lékařem a fyzioterapeutem?
Rehabilitační lékař by měl pracovat ruku v ruce s fyzioterapeutem, což se bohužel v našem zdravotnictví často neděje. Lékař má směřovat terapii a po domluvě s fyzioterapeutem vybírá metodiky a cvičení, které jsou pro pacienta nejvhodnější. V případě nesrovnalostí má pak za úkol indikovat další vyšetření nebo intervenci. Fyzioterapeut je pak ten, kdo klienta vede při samotném cvičení a rehabilitaci.
Čili je to tak, že když mě začnou bolet záda, zajdu si za praktickým lékařem nebo odborníkem a ten mě pošle k vám, abyste mě vyšetřila a doporučila na cvičení k fyzioterapeutovi?
Systém u nás je trochu roztříštěný v tom smyslu, že rehabilitace mohou předepisovat praktici a specialisté. U ortopedů a neurologů se často setkáváme s tím, že mají předepsané „mustry" na diagnózy. To znamená na bolavá záda pětkrát cvičení, pětkrát magnetoterapie a podobně, což je podle mého názoru špatně. Dneska mohou fyzioterapeuti pracovat samostatně, takže s lékařem někdy nejsou ani v kontaktu. Dostanou jen předpis na rehabilitace od specialisty, ale už s ním nekomunikují. Neumím si představit, že by fyzioterapeut volal ortopedovi a ptal se ho, jak se mu zdálo koleno nějakého pacienta. To je nereálné, přestože by to tak mělo být.
A jak to tedy máte nastavené vy na své klinice? Co od vás může klient při první návštěvě čekat?
Já většinou začínám anamnézou, ale záleží taky na tom, jaké je „zadání“ od klienta, jestli přichází preventivně, nebo s akutními problémy. Dál ho pak vyšetřuji společně s fyzioterapeutem. Pokud přijde se zraněním nebo jde o sportovce, většinou udělám i ultrazvukové vyšetření měkkých tkání a fyzioterapeut s ním pak pokračuje v dalších svých metodikách.
Co by podle vás měl umět dobrý fyzioterapeut?
Nemám ráda propagaci jedné metodiky, protože každý jsme jiný a každému sedí něco jiného. Myslím, že by fyzioterapeut měl umět lidem naslouchat. V dnešní digitalizované době totiž obecně zapomínáme s lidmi mluvit. Zapomínáme, že gró vyšetření je anamnéza. Přitom když se umíte správně zeptat a klienta posloucháte, tak vám řekne většinu věcí, které ho trápí. Dalším důležitým aspektem práce fyzioterapeuta je, že by měl umět pochybovat. Pokud člověk v medicíně o tuhle schopnost přijde, tak se nad ním většinou stáhnou mračna. Vždycky zkrátka musíte pochybovat, jestli jste něco nepřehlédli nebo nezanedbali. Možná je to důležitější u lékařů, ale myslím, že i fyzioterapeut by to tak měl také vnímat a že by měl pracovat ve větším kolektivu, kde má kolegy k pozitivní konfrontaci.
S jakými problémy na vás klienti nejčastěji obracejí?
Máme hodně vrcholových i rekreačních sportovců, takže to jsou bolestivé stavy, chronické i akutní typu „Pomoc, nemůžu trénovat a potřebuju rychle opravit“. Pak chodí klienti s bolestmi zad, ať už bederní, hrudní nebo krční páteře. Máme také hodně klientů s bolestmi ramen.
Bolesti zad jsou velmi ožehavým tématem. Co by lidé měli dělat, aby jim předcházeli?
Myslím, že velký problém je u lidí nastavení počítače, nebo obecně pracoviště. Správný sed je velmi důležitý, navíc rádi pracujeme s notebooky a tablety, u kterých se hrbíme. Většina z nás je po celý den ve flexi, jsme schoulení a téměř se nenapřimujeme. Spousta lidí má také tendenci celý den sedět, a pak to odpoledne rychle zachránit, takže si sednou na kolo nebo do posilovny na stroje, ale to všechno se děje zase vsedě. Přitom mnohem přínosnější by bylo udělat si svižnější procházku. Lidské tělo jednoduše není anatomicky na sezení stavěné. Jsme uzpůsobeni k tomu se vsedě najíst, ale ne abychom seděli osm hodin denně.
Na co by si rodiče měli dávat pozor u dětí? Jakých nezdravých pohybových návyků by si měli všímat?
Určitě by si měli všímat jakékoli asymetrie. Měli by úplně odmala hlídat, aby děti využívaly stejnoměrně všechny končetiny. A samozřejmě to, aby co nejvíc chodily. Děti sice hodně sportují, ale maminky je většinou naloží do auta, přivezou na trénink, a pak zase odvezou domů. Když si vezmete počet kroků, které děti udělaly před dvaceti lety a dnes, tak teď je to zhruba desetkrát až patnáctkrát méně. To je opravdu málo, a nejde to dohnat žádným tréninkem, protože chůze je přirozený pohyb, a navíc jediný, který působí regeneračně.
Zabýváte se v praxi také psychosomatikou? Když přijde někdo, koho například bolí ramena, do jaké míry se můžete klientovi věnovat, abyste poznala, jestli jeho problémy vychází ze stresu, a ne z fyzických problémů?
My máme na každého klienta hodinu, takže prostor na to relativně je. Je samozřejmě potřeba vyloučit patologie, které by mohly stav klienta způsobovat, ale na spoustě lidí už ve dveřích poznáte, že v jejich potížích hraje roli psychická složka. Na některých také poznáte, jestli se jich na to můžete zeptat hned na prvním sezení. My jsme zvyklí si s klienty hodně povídat, protože psychická složka, hlavně u vnímání bolesti, je velmi důležitá. V momentě, kdy jste v akutním stresu, bolest nevnímáte, ale když je dlouhodobý, prožíváte ji daleko hůř a máte vůči ní mnohem nižší toleranci. Pak se jí také hůř zbavujete.
Používáte v praxi kromě akupunktury i jiné alternativní metody, například akupresuru?
Většina pacientů si od nás odnáší domácí úkoly, ať už je to v rámci autoterapie cvičení, tak ale i nějaké relaxační techniky. U bolestí hlavy, migrén a podobně jim ukazujeme body, které si můžou ošetřit sami, když ty problémy začnou nastupovat.
S jakými civilizačními chorobami se nejčastěji setkáváte?
Máme pár pacientů s tinnitem (pískání, hučení, cinkání v uších, pozn. aut.), mám i hodně klientek po vysazení antikoncepce s poruchami cyklu a nemožností otěhotnět.
Opravdu? To bych ani neřekla, že bude řešit rehabilitační lékař.
Ano, má to co dělat s pánví, pánevním dnem, zapojením břišních svalů a prokrvením orgánů malé pánve. Moderní rehabilitace se ale zabývá hodně i zažívacími potížemi a refluxem, kdy trávicí trubice prochází bránicí, která je hlavním dechovým svalem, a hodně pracuje i s tvorbou nitrobřišního tlaku a zapojením celého břišního svalstva. Když je v této oblasti problém, mohou vznikat i zažívací potíže jako je pálení žáhy a podobně. I s tím se dá při rehabilitacích pracovat.
Ještě bych se vrátila k těm ženským potížím…
Je to dané i tím, že u nás provádíme akupunkturu, takže mě pacientky, které nemůžou otěhotnět, vyhledají spíš přes ni. Ožehavé téma je také bolestivá menstruace. Tam je vazba s pohybovým aparátem hodně silná. Spoustě žen se řekne, že je přece normální mít bolestivou menstruaci. V dospívání jim to ostatně často tvrdily jejich maminky a babičky. Já klientkám říkám, že menstruační cyklus k nám patří, ale měly bychom o něm vědět podle kalendáře, a ne proto, že jsme tři dny nepoužitelné. To je vždycky známka toho, že je v těle něco špatně.
Jak se díváte na trend, kdy si pacienti hledají diagnózy na internetu, nebo dokonce videa s návody, jak si ošetřit bolavé rameno s pomocí tejpování, a podobně?
Na jednu stranu je dobře, že má člověk možnost si pomoct trochu i sám, ale těch zdrojů je tolik, že je těžké rozlišit, který je smysluplný a který ne. Úplně nejhorší jsou ale oblíbené třicetidenní výzvy – dřepování a planking, kliky a podobně. Ty opravdu nejsou zdravé.
Existuje něco, co byste si přála, aby se změnilo nebo zlepšilo v komunikaci mezi rehabilitačními lékaři a klienty?
Přála bych si, aby si klienti uvědomili, že za ně nemůžeme všechno vyřešit a že nám trochu musí pomáhat.
To znamená dodržovat důsledněji vaše doporučení, cvičení a podobně?
Ano. Mám pocit, že proto, že naše péče není hrazená zdravotní pojišťovnou, se pacienti snaží víc. V té klasické rehabilitaci vídáme spíš přístup „Dneska se mi cvičit nechce, tak mě jen namasírujte“. Svým klientům vždycky říkám, že je na tu správnou cestu nasměrujeme, chvilku s nimi půjdeme, ale ten největší kus stejně budou muset ujít sami. Když to nepochopí, měli by mi říct „Fajn, já cvičit nebudu a vždycky se mnou něco jen udělejte“. Budu to tak brát, ale pak vím, že se nemusím trápit tím, že efekt mojí péče není tak výrazný. Důležité ale je, aby to přijal i klient.
MUDr. Karolína Bílková
Rehabilitační klinika Body Solution Clinic v Praze
Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK v Praze a poté nastoupila na Spinální jednotku v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech, od roku 2014 pravidelně doprovází atletickou reprezentaci. V roce 2011 absolvovala čtyřleté studium tradiční čínské medicíny na TČM Institutu v Praze a má za sebou mnoho dalších kurzů a stáží včetně zahraničních. V roce 2016 atestovala v oboru rehabilitační lékařství a fyzikální medicína.