Partner se nestará o své zdraví: Jak ho přimět, aby šel k lékaři?
Máte ho rádi a záleží vám na něm. Jenže vidíte, jak banalizuje své zdravotní potíže. Nechce řešit příčiny, raději si občas koupí volně prodejné léky, odmítá jít k lékaři a vy vidíte, jak se jeho zdravotní problém pomalu zhoršuje. Co dělat v takovém případě? Lze vůbec partnera dostat k lékaři a nebýt přitom za citového vyděrače nebo hysterku?
Není na světě nic otravnějšího, než když to s vámi někdo myslí dobře. Na druhou stranu je velmi frustrující žít po boku někoho, kdo na sebe kašle. A pozor - tento model rozhodně nefunguje jen "manžel k doktorovi nechce, žena ho do toho tlačí". Často je to i naopak. Takže, jak z toho vyjít se ctí?
1. Vyčkejte na vhodnou chvíli
Nikdy neudílejte rady, pokud k tomu nedostanete souhlas. Vyčkejte na vhodnou chvíli, když třeba sám začne mluvit o tom, jak mu je a že by stálo za to s tím něco dělat. Pravda, někdy je čekací doba dosti dlouhá. Jenže ve chvíli, kdy téma nastolil ten druhý, pak je pravděpodobné, že při vhodně zvolené strategii hned nesmete všechny vaše plány ze stolu. Navíc je vždycky lepší začít nabídkou podpory a ujištěním, že budete naslouchat jeho návrhům.
Zásadou ale je: nenechte se odradit neúspěchy. Když se ptáte lidí, co rozhodlo, že právě nějaký určitý návrh nebo nabídka pomoci padla na úrodnou půdu, většinou nevědí. Prostě přišla v pravý čas a je jedno, jestli byla první, sedmá nebo třináctá. Vytrvejte.
2. Pátrejte po konkrétní příčině
Pokud už partner připustí, že má problém, ale stejně trvá na tom, že k doktorovi nejde, zkuste zjistit proč. Někdy jsou to banální důvody, jakože nerad telefonuje a objednává se. Nebo má pocit, že nemá čas. Možná nezná žádného očního lékaře, nebo má strach z bolesti a nechce se mu o tom mluvit, bojí se, že to dopadne špatně...
Snažte se přijít na to, co to konkrétně je a zkuste nabídnout pomoc. „Pomůže ti, když tě poprvé objednám sama?“ „Mám jít s tebou a počkat v čekárně?“ "Chceš tam hodit autem, chceš zjistit, ke kterému lékaři chodí naši známí?"
Takové otázky často otevírají konverzaci a zařazují vás do stejného týmu. Partner na to není sám, teď jste dva a spolupráce je vždy efektivnější než věčné popichování nebo souboj.
3. Řekněte, co cítíte
Každý z nás, kdo někdy takový rozhovor s protějškem zapředl, ví, že si dost často vybere ty nejhorší chvíle. Krátce před odchodem z domu nebo před odjezdem na dovolenou. V dopravním prostředku, když začíná hokej. Můžete namítnout, že vždycky se najde něco důležitějšího. Ale zkuste se před tím vcítit do partnera, v jaké se zrovna nachází náladě.
A nebojte se říct, jak to opravdu cítíte: „Mám o tebe strach, mám tě rád a chci být s tebou dlouho.“ Určitě to nevyvolává negativní reakci, jako když začnete slovy: „Už se nemůžu koukat, jak na sebe kašleš. Objednáš už se konečně na prohlídku?“
4. Oceňte, nechvalte
A co dál? Možná partner připustil, že by k doktorovi šel. A vás v tu chvíli zalije pocit štěstí, že se vám podařil kus dobré práce, nebo si naopak připadáte jako matka, která přivedla vystrašené dítě do ordinace. Scénářů je mnoho. V každém případě však partnera oceňte. Zkuste opravdu říct, co vám udělalo radost. Když použijete větu: "Oceňuji, že jsi to nenechal plavat“ a neb plytkou pochvalu „No, vidíš, si šikula", budete se i vy cítit mnohem lépe.
