Vlaštovičník větší
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je vytrvalá rostlina z čeledi makovité. Je to jediný druh rodu vlaštovičník. V lidovém léčitelství se vlaštovičník užíval při jaterních a žlučníkových potíží, nebo při zánětech v oblasti žaludeční sliznice. Může ale působit také jako silná droga.
Popis
Bylina dorůstá výšky až jednoho metru. Listy jsou vstřícně postavené, vejčité, laločnatě vroubkované, na rubu řídce ochlupené. Kvete od května do září; žluté květy vyrůstají na dlouhých stopkách a vytvářejí okolíky. Po odkvětu dozrávají lesklá černohnědá semena v plodech, jimiž jsou šešulovité tobolky. Lodyhy i listy se snadno lámou a na lomu roní tmavě žluté až oranžové mléko.
Účinné látky
Vlaštovičník obsahuje alkaloidy izochinolinového typu (nejvýznamnější je chelidonin a hemichelidonin), deriváty kyseliny kávové, silice nebo kyselinu nikotinovou, kyselinu chelidonovou, jablečnou, citronovou, jantarovou, flavonoidy nebo enzymy.
Vlaštovičník je řazen mezi fytoncida, což jsou rostlinné drogy, které zastavují růst mikroorganismů, někdy jsou lidově označovaná jako rostlinná antibiotika. Aplikaci vždy svěřte raději do rukou odborníka, bylina může být velmi nebezpečná! Droga působí velmi intenzivně, předávkování způsobí pálení v ústech, v krku, podráždění trávicího traktu s příznaky jako zvracení, krvavý průjem, dále poruchy krevního oběhu, a dokonce může přivodit i oběhové selhání a smrt.
Účinky na zdraví
Vlaštovičník větší pomáhá při zánětech žaludku, žaludečních a dvanácterníkových vředech. Zlepšuje funkci žlučníku tím, že zvyšuje produkci žluči. Jeho spasmolytické vlastnosti tlumí křeče v trávicím traktu, včetně žlučových cest a žlučníku. Léčí také jaterní choroby, mezi které počítáme i žloutenku (kromě obstrukční žloutenky vzniklé uvíznutím kamene ve žlučovodu, kdy je nutný okamžitý chirurgický zákrok). Vnitřní užívání se podílí také na snížení krevního tlaku, posílení srdečního svalu a působí proti sklerotickým pochodům (ateroskleróze).
Aplikace je možná buď formou tinktury, nebo čaje. Sušenou drogu však raději přidáváme do bylinných směsí, kde by její hmotnost neměla překročit 15- 20 %. Vlaštovičníkové listy se vyznačují skvělými antimykotickými účinky na mikrobiální ekzémy a plísně.
Výskyt
Roste prakticky po celém světě. Daří se mu na půdách s vyšším obsahem dusíku a dostatečnou vlhkostí, nejčastěji podél cest a plotů, na rumištích, v křovích, zahradách a podobně.
Sběr
Užívá se nať a oddenek. Nepoužije-li se čerstvá nať, je třeba ji rychle usušit, aby se předešlo fermentaci. Sběr byliny probíhá na jaře, kdy má vlaštovičník největší sílu, až do letního slunovratu. Potom obsah aktivních látek klesá a v období podzimní rovnodennosti je již zcela minimální. Také účinnost sušené drogy není konstantní, snižuje se s dobou skladování a po dvou letech z ní všechny účinné látky vyprchají.
Droga omamně zapáchá a chutná palčivě hořce. Při skladování snadno plesniví.
Domácí recepty
Tinktura
Sbírá se celá rostlina, tj, kořen, a celá kvetoucí nať, nakrájí se na cca 0,5 cm (pozor, při krájení teče z rostlinky žluté hořké mléko). Do sklenice dejte 150 gramů drogy a doplňte 65-80% alkoholem (líh, vodka apod.). Louhujte ve stínu, v teple, často protřepávejte po dobu 3 týdnů. Sceďte a vlaštovičníková tinktura je hotová. Užívá se dvakrát až třikrát denně 10 až 15 kapek s trochou vody.
Mast na bradavice z vlaštovičníku
Budete potřebovat: 100g kokosového oleje (nebo můžete použít neškvařené sádlo), 2 stonky vlašovičníku, 10 kapek éterického oleje Tea Tree, filtrovací plátýnko a dózu. Nakrájejte si vlaštovičník na malé kousky. Je dobré k tomu použít jednorázové rukavice. Šťáva je dráždivá. Vložte do sklenice, zalijte rozpuštěným kokosovým olejem nebo sádlem a nechte přes noc stát. Poté přelijte přes jemné plátno, nebo sítko, přikápněte éterický olej a přelijte do dózy. Uchovávejte v chladu, nebo alespoň do 20°C. Potírejte postižená místa 2-4x denně. Trvanlivost je závislá na trvanlivosti použitého oleje (sádla).
