Záchranářka nakažená koronavirem: Izolace je horší než nemoc. Lidé mi nosí ke dveřím jídlo
ROZHOVOR. Zatímco většina Čechů z obavy před nákazou koronavirem zůstává raději doma, zdravotníci takovou možnost nemají. Není proto divu, že mezi nimi přibývá i nakažených. Jednou z nich je i záchranářka Středočeského kraje Petra Homolová, která je kvůli pozitivnímu testu na koronavirus šestý den v domácí karanténě. Zeptali jsme se, jak u ní nemoc probíhá.
Pracujete jako záchranářka. Nakazila jste se v souvislosti se svou prací?
Bohužel vzhledem k tomu, že nákaza může mít inkubační dobu až 14 dní, je to velmi těžké s jistotou tvrdit. Nicméně je to velmi pravděpodobné.
Jaké jste měla příznaky a kdy vás poprvé napadlo, že můžete mít koronavirus?
Příznaky jsem neměla dá se říci žádné, pouze mírný chrapot, který jsem přisuzovala tomu, že jsem prochladla na zahradě, když jsem podcenila oblékání. Protože ale chrapot u zdravotníka nepůsobí důvěryhodně, nechala jsem se na vlastní žádost otestovat v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Byli velmi ochotní a testy mi udělali přednostně včetně výsledků, které jsem měla do 24 hodin.
Aktuální informace o koronaviru v Česku najdete zde.
Na graf vývoje koronaviru v Česku se podívejte zde.
Vše o nošení roušek proti koronaviru čtěte zde.
Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že máte koronavirus, a jak reagovalo vaše okolí?
Popravdě musím říct, že jsem s pozitivním výsledkem absolutně nepočítala, protože jsem se až na chrapot cítila dobře. Takže mě telefonát s informací, že jsem pozitivní na COVID-19, velmi zaskočil. Mé okolí reagovalo úplně stejně. Nebylo mi příjemné tuto skutečnost lidem včetně mého zaměstnavatele sdělovat.
Myslíte, že máte o nemoci dostatek informací? Máte se kam obrátit s případnými dotazy?
Jako zdravotník mám samozřejmě více zdrojů, kde informace čerpat. Nemohu to tedy posuzovat z pohledu ostatních občanů, ale zastávám názor, že pokud někdo informaci hledá, tak ji také najde. Přeci jen jsou poslední týdny informace ve všech dostupných prostředcích a médiích. Až si říkám, že je jich možná až příliš.
Jak konkrétně u vás nemoc probíhá? Léčíte se doma a jaké berete léky?
Nemoc se u mě začala projevovat až třetí den od náběrů. Patřím mezi těch 90 % nakažených, kteří mají mírnější průběh. Cítím se unavená, mám zvýšenou teplotu, bolesti hlavy a trápí mě kašel. Léčím se sama doma a léky zatím žádné neužívám. Jsem zastánce toho, že i ta teplota má svůj význam v boji s virem.
Kontroluje někdo, jestli dodržujete karanténu?
Myslím, že tato kontrola bude možná jen v případě zavedení chytré karantény. Jedinou možnou kontrolou je v tuhle chvíli asi ta klasická, tedy jestli dodržuji pobyt na místě, kde mám hlášenou pracovní neschopnost.
Byli otestováni i další lidé, se kterými jste přišla do kontaktu? Myslím rodina, kolegové, přátelé…
Většina z nich ano, a to v poměrně krátké době. Bohužel musím říct, že někteří z nich ne automaticky, ale na vlastní žádost. Podle mého názoru ten výběr lidí pro testování nefunguje úplně dobře a každá hygienická stanice se řídí jinými postupy.
Jste v kontaktu se svým lékařem? Víte, jak dlouho budete muset zůstat doma?
V kontaktu se svou praktickou lékařkou jsem, dokonce mě vyzvala k tomu, abych jí dávala vědět informace o mém zdravotním stavu. To mě mile překvapilo a zjistila jsem, že nejsem jediná, ke komu lékaři tímto způsobem přistupují. Doma budu muset zůstat do chvíle, než se prokážou dva negativní testy po sobě. Mezi nimi může být různě dlouhá doba, ale minimálně se odebírá první kontrolní test 14 dní od toho prvního pozitivního.
Informace o tom, jak posílit imunitu, čtěte zde.
Máte dvě menší děti. Jak řešíte péči o ně?
Jsem rozvedená a děti jsou nyní v péči bývalého manžela, testy je teprve čekají. Bohužel si nedokážu představit, jak situace řeší rodiny, kde nemá nakažený možnost být někde izolován. Ale vzhledem k tomu, že je nemoc přenosná už před vypuknutím prvních příznaků, je dost pravděpodobné, že si celou nepříjemnou procedurou projde celá rodina.
Jak řešíte nákupy potravin a další praktické záležitosti?
Tak zrovna tyto události se vyřešily téměř samy, protože potom, co se mé okolí dozvědělo o mé situaci, přišla vlna nabídek pomoci.
Vše o nákupech potravin v karanténě čtěte zde.
Návod na to, jak si správně mýt ruce, najdete zde.
To souvisí s mou další otázkou. Jak se k vám chovají lidé v okolí, kteří ví, že máte koronavirus? Nedrží od vás někteří odstup?
Ze své zdravotnické praxe vím, že lidé přistupují k nakaženým velmi odtažitě. Je to asi přirozené vzhledem k mediální masáži a neznalosti tohoto nového typu viru. V lidech to vyvolává strach. Ke mně osobně se ale okolí chová naprosto úžasně a snaží se pomoci všemi dostupnými možnostmi. Už jsem měla od sousedů z vesnice za vraty položený teplý oběd, domácí sirupy na imunitu a na parapetu okna i vitamíny. Upřímně musím říct, že mě ta solidarita, nabídky pomoci a podporující zprávy opravdu těší a hřejí na duši.
Psychicky tedy zvládáte nemoc dobře?
Tohle je zásadní otázka. Jsem na dálku v kontaktu s jinými lidmi, ať už také nakaženými, nebo s těmi v karanténě. A všichni jednoznačně pociťují jako největší problém izolaci. Je to psychicky velmi náročné. Samozřejmě lidé s těžším průběhem by tento názor nesdíleli, ale otázka byla mířená na mě a ano, já hůř zvládám izolaci než samotné onemocnění.
Jak se tedy snažíte trávit čas?
Zatím hodně odpočívám, spím a dívám se na televizi, protože mi ještě není dobře. Pak ale plánuji dělat i smysluplnější věci. Chtěla bych psát diplomovou práci, učit se a pracovat na zahradě. Taky si píšu nebo volám s přáteli, případně využíváme videohovory.
Je něco, co byste vzkázala ostatním lidem?
Přeji všem pevné zdraví, a hlavně pozitivní mysl. Protože ta je v této situaci neméně důležitá.
