Necvičte do úmoru, škodíte si
Někdy je méně více. Platí to i v případě nadměrného sportování. Přepínat v tělocvičně síly znamená riskovat zranění a stav, kdy nebudeme schopní cvičit vůbec. Sportování při nemoci nebo s nedoléčeným úrazem může vést k trvalému poškození srdce a pohybového aparátu. Jak poznáte, že už cvičíte moc?
Pro každého z nás existují mezní hranice zatížení, které jsou kromě vrozených dispozic dány především aktuálním stavem trénovanosti. Pokud je budete překračovat, trénovat příliš mnoho nebo odpočívat příliš málo, dojde k narušení vnitřní rovnováhy organismu.
Přetížení se v tělesné rovině projeví pocitem celkového vyčerpání, nespavostí nebo naopak stálou spavostí, zvýšením ranní klidové tepové frekvence o 5 a více tepů za minutu, pomalejším návratem tepové frekvence z vyšších hodnot při cvičení k normálu, nepravidelnostmi v srdečním rytmu či zvýšením hladiny kreatinkinázy a močoviny v krvi (zjistitelné biochemickým vyšetřením) v důsledku intenzivního odbourávání bílkovin.
„Při vyčerpání fyzických sil ochabuje pozornost, hrozí rezignace na správnou techniku provádění pohybů a tím pádem roste nebezpečí poranění. Kumulace fyzické a psychické zátěže může vést ke stavům podrážděnosti, skleslosti až k depresím, zvláště přidá-li se nedostatečná výživa,“ říká Jan Větrovský, profesionální trenér a provozovatel Centra zdravého pohybu v Poděbradech.
Připojuje osobní zkušenost s klienty svého fitka: „Chodí z práce vystresovaní a hlavně ženy hladové, aby rychleji zhubly. Bez ohledu na to, že takhle hubnutí nefunguje (naopak je třeba se trochu najíst), jim všem chybí energie, a přesto se snaží o vysoký výkon. Na dobře míněné rady, aby zvolnili, reagují agresivní obranou, ale to je jen další projev nízké hladiny cukru v krvi,“ popisuje trenér. Jestliže ani v situaci přetížení neuberete ze zátěže, nezačnete dostatečně jíst, spát a věnovat se regeneraci (vířivky, lehké plavání, masáže), hrozí ještě vážnější stav – přetrénování.
Jde o fyziologickou obrannou reakci těla, kdy mozek dá prostřednictvím hormonů svým funkčním systémům a svalům pokyn: zvolněte. Pak můžete cvičit, jak chcete, a vaše výkonnost bude klesat navzdory krátkodobému odpočinku a doplňování energie – svalových zásob glykogenu. Nepříjemným „vedlejším účinkem“ je snížení imunity. V této situaci je nejlepší jakýkoli trénink na pár týdnů přerušit.
Trénink s virózou poškozuje srdce
S rýmou, kašlem nebo dokonce při užívání antibiotik byste neměli navštěvovat sportoviště (ani „lehký“ rehabilitační tělocvik) a důvodem není jen ohleduplnost vůči ostatním kvůli zamezení kapénkovému přenosu infekce. Některé viry totiž postihují srdeční svalovinu.
„Sportování s virózou určitě znamená významné riziko postižení srdce a vzniku virové myokarditidy,“ varuje MUDr. Tomáš Janota, vedoucí lékař kardiologické JIP 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Všechny viry nejsou pro srdce stejně nebezpečné, ale v úvodu virózy nikdo neví, o jaké typy virů se jedná, a většinou to ani není možné stanovit. Kdy který organismus zareaguje postižením srdce, také neumíme odhadnout. Bohužel i tak obyčejná viróza, jako je pravá chřipka, však znamená riziko akutního onemocnění.“
Postižení srdeční svaloviny a osrdečníku virózou je závažná věc nejen v době probíhající nemoci (hrozí rozvoj srdečního selhávání a arytmií), ale především do budoucna, kdy sice již odezněla viróza, ale v jejím důsledku se dále rozvíjí takzvaná dilatační kardiomyopatie. Ta se projevuje srdečním selháváním, tedy dušností, otoky a dalšími příznaky, a v nejhorším případě může vyústit až do stavu řešitelného jen transplantací srdce.
„Kolik obrazů dilatační kardiomyopatie je podmíněno virózou prodělanou v minulosti, zatím neumíme přesně říci. Manifestní zánět srdce není častý, ale ani nijak výjimečný. Další záněty srdce proběhnou asi nepozorovaně, následky jsou však někdy mnohem závažnější než akutní onemocnění a v podstatě nezvratitelné. Jestliže tedy chceme překonávat virózu a jít sportovat, případně těžce fyzicky pracovat třeba v zaměstnání, musíme si být vědomi, že si možná přispíváme k mnohaletým a jen omezeně ovlivnitelným problémům. Podstupovat s virózou trénink (tedy něco, co není nezbytné) je jistě chybou a navíc se ve stadiu choroby stejně nepodaří nic natrénovat (neboli nepodaří se zlepšit fyzickou kondici),“ zdůrazňuje kardiolog.
Jak může pohyb poškodit srdce i trénovanému sportovci se dočtete ZDE.
Hrozí také další rizika. „Jakýkoli zánět (tedy i ‚běžné‘ nachlazení) ovlivňuje funkci svalového aparátu – svaly mohou být prosáklé, unavené, neplní řádně svou funkci a snižuje se jejich tolerance vůči zátěži,“ upozorňuje MUDr. Radomír Maráček z Kliniky sportovní medicíny Ostrava s tím, že přetížení takového svalu cvičením vede k poškozením – v lepším případě k otokům, v horším k ruptuře. Cvičíme-li nemocní, netrpí navíc jen svaly. „Vyšší tepová frekvence a často i vyšší tlak krve v průběhu cvičení zbytečně zatěžují již tak dost oslabený organismus,“ varuje lékař.
Doléčit zranění je nezbytné
Pozor také na předčasný návrat k pohybové aktivitě po zranění. „Lokální zánět v nedohojeném místě může vést k obnovení problému nebo i vážnějšímu poškození. K signálům nedostatečného zhojení patří například místní otok při zátěži, zvýšení lokální teploty a samozřejmě bolestivost. Určit, zda je poranění plně doléčeno, a stanovit míru zátěže by měl ošetřující odborný lékař – traumatolog či rehabilitační lékař.
Neřídí-li se pacient jeho pokyny a poraněné místo nadměrně zatěžuje, může dojít k dalšímu poranění i s trvalými následky na pohybovém aparátu,“ podotýká MUDr. Maráček. Při dobrém zhojení kloubního poranění není nutné aplikovat na kloub bandáže ani ortézy s cílem zpevnit ho a stabilizovat při cvičení.
„Každé zranění je jiné, ale v řadě případů mohou ortézy šetřit určité svalové partie, ty pak nejsou dostatečně pevné a hrozí obnovení zranění. V rozumné míře lze ortézy použít, pokud se z nějakých důvodů zkracuje rekonvalescence a začíná se se zátěží, aby se snížilo riziko špatného, nefyziologického pohybu, u rekreačních sportovců však k předčasné zátěži není důvod,“ uzavírá odborník.
Pokud zranění kloubu nebo svalu na končetině nedoléčíte a cvičíte navzdory bolesti, vědomě či podvědomě ulevujete postižené končetině. „Velmi rychle si tak zafixujete jiný než optimální pohybový vzor, který může přetrvat i po úplném zhojení poranění. Získaná asymetrie zátěže končetin pak může vést i k asymetrickému zatěžování ostatních svalů (zádových, břišních…) a s odstupem několika měsíců až let se mohou objevit další bolesti pohybového aparátu. Dlouhodobé přetěžování kloubu pak může zapříčinit předčasný vznik artrózy,“ připomíná na závěr další rizika primářka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Yvona Angerová.
Shrnuto: Necvičte nad hranice svých možností a po tréninku dostatečně odpočívejte a regenerujte. Pokud onemocníte nebo přivodíte-li si úraz, vraťte se do fitka až po úplném vyléčení a konzultaci s ošetřujícím lékařem.
