Vztah matky s dcerou? Jak spolu vycházet, nebojovat a zachovat respekt
O vztahu mezi matkou a dcerou se říká, že patří mezi ty nejkomplikovanější. Je v něm obrovské množství lásky, ale také nedorozumění, bojů a odporu. Proč je tomu tak? A jak si budovat mezi s sebou dobrý vztah?
ČLÁNEK GARANTOVANÝ ODBORNÍKY: Mgr. et Mgr. Veronika Pavlisková, psycholožka online poradny MOJRA, www.mojra.cz
Všechny vztahy jsou komplikované, ale ty blízké, kde jsme citově zainteresovaní, jsou ty nejdůležitější a zároveň nejkomplikovanější. Jednoduše se dá říct, že kde je láska, tam jsou problémy, a říká se, že není větší lásky než té mateřské. Klinická psycholožka a dynamicky orientovaná psychoterapeutka Mgr. Hana Janáková říká, že ze všech vztahů je právě ten matky a dcery nejkomplikovanější. Ženy si vzájemně vyčítají různé události z minulosti, je pro ně těžší si být blízko a jedna druhou mnohdy nerespektují takové, jaké jsou. Proto je dobré vztah mámy a dcery podporovat.
Jak se proměňuje vztah matky a dcery
Obecně pro tento vztah jsou nejdůležitější dvě věci – důvěra a nezávislost. Důvěra se buduje od první chvíle a měla by být pevná. Bez důvěry totiž nemůže vzniknout nezávislost. Oproti tomu míra závislosti se v průběhu času mění. Nejtěžší je vytvořit ideální míru nezávislosti pro každé období – aby jí dítě nemělo ani málo, ani moc, protože obojí vede k nespokojenosti dítěte.
Vztah matky a dcery provází řada vývojových období, která ho významně ovlivňují. Zda dobře, či špatně rozhoduje, jak je toto období oběma zpracováno. Jejich specifika vysvětluje Mgr. et Mgr. Veronika Pavlisková, psycholožka online poradny MOJRA, www.mojra.cz: „Když to vezmu od začátku vývoje, tak miminko je na mamince zcela závislé. Ve chvíli, kdy se začne pohybovat, plazit se a lézt, tak se od maminky vzdaluje a objevuje svět, ale pořád potřebuje mít maminku na dohled. Pak se začíná vzdalovat tak, že ji nevidí, ale musí mít jistotu, že když se doplazí zpátky do místa, kde maminku opustilo, že tam bude. Postupem času se vzdálenost od maminky zvětšuje – jde na návštěvu k babičce, na hřiště, do školy, ale vždy má jistotu, že doma maminka bude čekat. Právě proto, že má tu jistotu, dokáže ty vzdálenosti zvětšovat.“
V období dospívání se role proměňují. Do života dcery stále významněji zasahují vrstevníci. A najednou jistotu potřebuje mít máma. „Dcera se začne stále více vymezovat vůči své rodině, hledá si svou identitu a najednou je to znovu máma, která potřebuje mít jistotu, že ji její ,dítě‘ má stále rádo a není jen ,trapná‘. A pokud vše udělala máma správně, tak po období dospívání se dcera již nemá potřebu vůči mámě vymezovat a jsou si znovu blízké, i když v dospělosti samozřejmě tento vztah má již úplně jiný rozměr – jsou spíše kamarádky, a když dcera potřebuje, požádá mámu o radu. Na stáří pak někdy vzniká závislost mámy na dceři, kdy má dcera možnost ji její péči vrátit,“ poukazuje na změny potřeb ve vztahu Veronika Pavlisková
Kde vznikají problémy?
Většina problémů v tomto vztahu vyplývá z nedostatečného vzájemného respektu k tomu, jaká je ta druhá. Snaha měnit ji k obrazu svému, aniž vezmeme v potaz, co ta druhá opravdu chce. Posledních několik let se do tohoto vztahu, jak uvádí Veronika Pavlisková, také promítají trendy společnosti – být krásná, štíhlá, vypadat mladě, upraveně a mít peníze. „Pokud jedna z tohoto vztahu tyto ideály přijme a ta druhá má jiné hodnoty, tak vzniká spousta konfliktů z nedostatečného respektu, ať už z jedné, nebo druhé strany. Ale každý problém je možné vyřešit, pokud víme, že problém je a chceme ho řešit. Stejně tak i máma a dcera k sobě mohou znovu nalézt cestu.“
Další oblastí vzniku problémů jsou staré křivdy. Výčitky jedna druhé, kdy nebyla splněna očekávání, byla zrazena důvěra, nezvládnuté výchovné metody či problémy s emocemi. Lucie Harnošová, autorka projektu Alchymie ženy a knihy Deník mámy a dcery, při problémech vidí jako důležité odpuštění: „Vnímám, že je důležité opustit to, co bylo dříve, a reagovat pouze na to, co je právě teď. Nemusíme znovu a znovu otvírat ve vztahu rány, které tam vznikly kdysi. Pokud cítíme, že je to pro nás důležité, můžeme si tyto situace pořešit a poléčit samy v rámci osobního rituálu a vnést tak do vztahu lehkost z naší strany, kdy tam nevisí staré křivdy. Když poléčím svá zranění a odpustím staré křivdy, uvolňuji v sobě obrovský prostor, který dokážu naplnit něčím novým, čím se vědomě já sama rozhodnu.“
Jak pomoci s budováním dobrého vztahu
Bezesporu dát vztahu prostor v našem životě a nebrat ho jako samozřejmost, protože je v něm utvořené pouto přírodou. Podporovat toto pouto právě časem spolu, kdy máme prostor se naladit jedna na druhou, aniž se chceme předělávat. „Základem každého dobrého vztahu je kvalitní komunikace. Bez toho vztah nemůže fungovat. Komunikace však neznamená jen něco říkat, ale základem funkční komunikace je také schopnost naslouchat. Ne jenom slyšet, ale opravdu toho druhého poslouchat. Odložit mobil a věnovat člověku, který nám něco sděluje, naši 100% pozornost,“ zdůrazňuje zdánlivě jasný přístup psycholožka Veronika Pavlisková.
V jakémkoliv období tohoto vztahu je důležité a žádoucí vytvářet příležitosti, jak být spolu. V dětství a dospívání se jich nabízí mnoho. U dospívajících už je dobré do svých plánů, kdy být spolu, zařadit dceřin názor. I ona své mámě skrze tento čas může ukazovat prostředí, místa, která ji zajímají a tráví v nich čas. Jako obě dospělé mohou matka s dcerou chodit společně na kávu, do divadla či sportovat nebo si jen tak doma povídat – vyslechnout se bez toho, že by si dávaly nevyžádané rady, ale jen tam pro sebe být. Už toto je prostor společného rituálu, který pomáhá tvořit vztah. Můžete si dát společný den, třeba jednou za měsíc, a vyrazit na wellness a užít si tu uvolněnou atmosféru, která tím vzniká.
„Čas, kdy se neladíme na to, co od své mámy nebo dcery očekáváme, ale na to, jak jen tak s ní být, nebo ji ideálně chtít obdarovat. Vytvářet příležitosti, jak být spolu a zároveň se vzájemně respektovat. Nemusíme se vždy chápat. Důležité je vědět, že naše rozdílnost je v pořádku a že můžeme hledat ty body, kde se potkáváme, kde si rozumíme, kde se můžeme navzájem inspirovat. Přijmout myšlenku, že moje máma, moje dcera možná není taková, jakou bych si do detailu přála, ale je přesně taková, jakou potřebuji. Tím padá chuť ji měnit a manipulovat do polohy, kde je to pohodlné mně,“ říká Lucie Harnošová, která ve své knize či webových stránkách nabízí hned několik rituálů, jak podpořit vztah matky s dcerou.
