Rozhovor: Promořování je cesta do pekel, říká o koronaviru český vědec
Pokud stále nemáte jasno, zda se necháte naočkovat proti koronaviru, pomůže vám zorientovat se odborník, který již loni na jaře předpověděl, že virus bude ještě zákeřnější, než se zdá. Neurovědec profesor Omar Šerý z brněnské Masarykovy univerzity však hlavně varuje: Myslet si, že kdo je naočkovaný, nemůže přenášet nemoc na ostatní, je iluze. Stejně tak vyvrací názor, že populace by se měla promořit.
Řada lidí se diví, proč je očkování tak brzy na světě. A bojí se přitom hlavně zcela nového typu vakcíny – takzvané mRNA. Je třeba se obávat? A jak vlastně v organismu funguje?
Máte pravdu, mRNA vakcíny jsou novinkou posledních let. Řekněme si otevřeně, že ještě před několika lety se o nich psalo jako o science fiction. Předpokládalo se jejich využití při léčbě nádorových onemocnění a při prevenci parazitárních nákaz. Musím říct, že současná situace s velkou jistotou do budoucna zachrání mnoho milionů životů právě tím, že farmaceutické firmy získají na vakcíně proti covidu-19 potřebné zkušenosti na výrobu vakcín proti rakovině i parazitárním chorobám. Výzkum se velmi urychlí, což zachrání spoustu lidí i před jinými chorobami, než je covid-19. Tím chci říct, že mRNA vakcíny tu dál budou a dnešní zkušenosti s nimi pomohou při rychlé přípravě vakcín v případě, že by se objevily další pandemie jiných infekcí. Fungují tak, že vakcína vnáší do buněk vzor, podle něhož mohou buňky vytvořit virový antigen, a proti němu si pak následně tělo vytvoří protilátky. Ostatní typy vakcín, založené na takzvaných virových vektorech, mívají menší účinnost, ale to nemusí být vždy na škodu.
Je pro někoho vakcína hrozbou? Pokud už víme, nesmí se očkovat lidé s teplotou a infekčním onemocněním, těhotné ženy či ti, kteří mají alergické reakce na očkování. Ale co lidé, kteří mají vážnou poruchu imunity, jsou po transplantaci orgánů či prodělali onkologické onemocnění? A jak je to třeba s novorozenci?
Vakcína není určena pro novorozence ani děti a nikdo nikde nedoporučuje, aby se děti očkovaly. Jako každá jiná mohou i vakcíny proti koronaviru vyvolávat širokou škálu vedlejších účinků, které z mnoha důvodů nesmíme podceňovat. Správně vyjmenováváte skupiny osob, které by se očkovat neměly. Očkování osob s poruchou imunity, po transplantaci i onkologicky nemocných musejí posoudit jejich lékaři, protože zde zase budou velmi individuální rozdíly a pro některé tyto pacienty bude vakcína mít benefit a pro jiné bude rizikem.
Proč je rozdíl v tom, zda se nechá očkovat dítě, nebo senior?
Je v tom zásadní rozdíl. Imunitní systém stárne tak, jako my, a reaguje na očkování jinak. Platí, že u starších lidí většinou méně výrazně než u mladších. Proto říkám, že lidé nad 65 let by se měli očkovat, především pokud již v minulosti měli vakcínu proti chřipce a neměli výrazné vedlejší účinky.
Dost se také mluví o tom, že vzniknou „očkovací pasy“ a ten, kdo bude mít vakcínu proti covidu-19, bude smět to, co jiní ne, například cestovat. Jenže jsme zároveň zaregistrovali zprávy o tom, že mít vakcínu neznamená, že člověk není přenašečem nemoci. Jak to tedy je?
Skutečně to, že se člověk naočkuje současnými typy vakcín proti koronaviru, neznamená, že se nenakazí. Tento typ vakcín nezasahuje do slizniční imunity, která je při nákaze koronavirem v první linii. Virus se tedy do těla dostane, ale imunita po očkování by jej v naprosté většině případů neměla pustit dál do organismu, kde by mohl napáchat další zlo. To by také mělo již letos na podzim ochránit zdravotní systémy před kolapsem. Z tohoto hlediska považuji nějaké očkovací průkazy a pasy nejen za nesmysl, ale za vážně nebezpečný sociální experiment, který může mít pro naši společnost velmi neblahé sociální důsledky. Mám dojem, že lidé, kteří tyto očkovací pasy ve své nebezpečné fantazii vymýšlejí, nemají vůbec potuchy o psychologii a sociologii, natož o biologii viru.
Vy jste od počátku pandemie říkal, že jde o virus, který nás nepříjemně překvapí svými pozdními následky. Už dnes se ukazuje, že nemocní, kteří covid-19 prodělali, nemají jen ty typické příznaky jako dušnost, kašel, horečky a zápal plic, ale také pozdní následky v podobě poškození srdce či mozku. Čím je to dáno a co vše v nás může nemoc zanechat?
Virus má skutečně možnost dostat se krví do celého těla, napadat a poškozovat další tkáně včetně srdce, mozku, očí a dalších. O tom jsem skutečně už informoval na začátku pandemie a postupně se to v rámci výzkumných prací potvrzuje. Ne každý nakažený má ale zasaženy všechny orgány.
Další informace k tématu čtěte zde.
Objevily se také zvláštní, nečekané a prudké reakce u dětí spolu s objevem nových mutací viru…
Máte pravdu a já stále opakuji, že promořování je cesta do pekel, protože může přinést nové varianty viru s vlastnostmi, které nás nenapadnou ani v nejdivočejší fantazii. Stále jsem přesvědčen, že se viru musíme zbavit. Někteří hlásají, že si na něj musíme zvyknout, já si na virus zvykat nechci a dělám a budu dělat všechno pro to, abychom se ho zbavili.
Troufl byste si odhadnout, kolik lidí v Česku již nemoc reálně prodělalo a kolik jich ve skutečnosti kvůli covidu zemřelo? Jak se ukazuje, tak oficiální statistiky jsou bohužel trochu zmatečné a zřejmě podhodnocené…
Lze odhadnout, že nyní bylo u nás koronavirem nakaženo 2,5 až 3 miliony lidí. Bohužel i v rámci druhé vlny zemřou tisíce lidí a my se v únoru dostaneme nad 20 tisíc zemřelých za celou pandemii. Umírání na koronavirus má také zpoždění a jakýsi pozvolný dojezd delší dobu. Máte pravdu, že je možné, že se do statistik mnozí, kteří v důsledku koronaviru zemřeli třeba na infarkt nebo mozkovou mrtvici, nedostanou. Neví se totiž, že virus prodělali. Proto pokládám jakékoli úpravy statistik zemřelých a snižování počtu zemřelých a další čachry s čísly za předčasné. Vše se samozřejmě promítne do ročních statistik, ze kterých se zpožděním bude možné celkem přesně stanovit, kolik lidí na koronavirus zemřelo...
Prof. RNDr. Omar Šerý, Ph.D.
Neurovědec v Ústavu biochemie Přírodovědecké univerzity v Brně. Vede Laboratoř neurobiologie a molekulární psychiatrie. Zabývá se mimo jiné DNA diagnostikou. Celosvětové úspěchy zaznamenaly jeho výzkumy ohledně podstaty nemocí, jako je schizofrenie, Alzheimerova choroba nebo výzkumy v oblasti genetiky hyperktinetické poruchy. Prošel zahraničními stážemi na významných pracovištích ve Francii či v Austrálii.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi.
