Léčba psí láskou: Co je canisterapie a jak přesně funguje?
Když se řekne léčba, představí si většina lidí chladný medicínský zákrok či konzumaci léků. Existují ale i metody daleko příjemnější, které byste na první pohled za léčbu možná ani nepovažovali. Jednou z nich je například canisterapie – léčba za pomoci psích mazlíčků. Co všechno dokáže?
„Těžko přesvědčíte malé dítě, které je po dětské obrně, aby cvičilo, když jej každý pohyb bolí. Ale nemusíte jej dvakrát pobízet, aby natáhlo ručku a dalo psovi piškot. Přitom podpoříte jeho motoriku. Obdobně pracujete se starším člověkem, který odmítá rehabilitovat,“ popisuje své zkušenosti z Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí canisterapeutka Blanka Hašová, která má s canisterapií několikaletou praxi.
S čím může pomoci psí terapeut
Kromě motivace k fyzické rehabilitaci nabízejí canisterapeutičtí psi také psychologickou podporu a fungují i jako sociálně-integrační prvek. Dovedou u lidí zlepšovat paměť, mírnit stres, zlepšovat komunikaci, motivovat k pohybu, vylepšovat grafomotoriku, jemnou či hrubou motoriku. To vše navíc mnohdy hravou či zcela nenápadnou formou, kdy člověk zvíře pouze hladí, dává mu pamlsky, hází míčky nebo se s ním prochází.
„Věk tady nehraje roli. Pouze postižení, nemoc, momentální stav určují metodu, způsob. Jemnou motoriku lze podpořit hlazením srsti, komunikaci rozvinout skrz němou tvář a psí oči, tělo prohřát formou polohování. A nezapomeňme na psychiku ošetřujících rodin, příslušníků, které jsem viděla plakat do psí srsti, ulevit si a na chvíli přestat být silnými,“ popisuje vlastní zážitky Blanka Hašová s tím, že terapie za pomoci psa může probíhat buď skupinově, nebo i individuálně.
Kde se vzala canisterapie a komu pomáhá
Léčba prostřednictvím psů je známá již stovky let, opravdového boomu se ale dočkala až v 70. letech minulého století. Nejčastěji je aktivně využívána u emocionálně narušených dětí, válečných veteránů, seniorů, osob s psychickými obtížemi nebo u hendikepovaných dětí, a to jak v nemocnicích, tak i v rozličných komunitních, rehabilitačních či sociálních zařízeních.
Typickými diagnózami, pro které je canisterapie mimořádně vhodná, jsou dětská mozková obrna, spasmus, hypertonie, autismus, Parkinsonova choroba, křečové stavy, pooperační stavy, vývojové vady, afázie, vývojová disfázie či poruchy řeči.
Své uplatnění ale najde canisterapie bezpochyby na jakémkoliv nemocničním oddělení, v léčebnách dlouhodobě nemocných, dětských domovech, nebo třeba i ve školách a školkách.
Co musí umět canisterapeutický pes
Ačkoliv příznivý účinek na člověka bude mít jistě i jakýkoliv běžný domácí mazlíček, canisterapeutičtí psi procházejí speciálním canisterapeutickým výcvikem a musejí skládat speciální zkoušky, které prověří, zda jsou vhodní pro oficiální léčebnou terapii. Výcvik trvá obvykle několik měsíců a v rámci zkoušky se pak ověřuje schopnost psa reagovat na nejrůznější podněty a okolnosti, jeho ovladatelnost i poslušnost, a to i ve stresových nebo složitých situacích. Pes je při terapii totiž vystaven intenzivnímu ruchu, prudkým i nečekaným pohybům a dotekům, intenzivnímu kontaktu a také různým nezvyklým předmětům, mezi které patří například invalidní vozíčky či berle. Povahové zkoušky psa je navíc potřeba každé dva roky obnovovat.
