Rizikové potraviny: Snížit spotřebu soli znamená naučit se číst etikety
Některé druhy cereálií a zeleninových šťáv patří k potravinám, v nichž vyšší obsah sodíku bez čtení etiket neodhalíte. Proto se zaměřte na to, jaké potraviny kupujete, a pečlivě čtěte etikety.
Poznej svého nepřítele, protože jen tak se můžeš účinně bránit. Víme-li, že výrobci přesolují potraviny kvůli lepší chuti, delší trvanlivosti a lákavému vzhledu, snáze v nepřeberné nabídce identifikujeme ty škodlivé. Ani nepotřebujeme znát přesná čísla, mít v hlavě kalkulačku a v kapse lupu, abychom přečetli mrňavé údaje o obsahu soli na etiketách, neboť si vystačíme se zdravým selským rozumem. Nicméně vám nabízíme malý „tahák“ a zároveň návod, jak při nákupu přemýšlet.
Mražená a chlazená hotová jídla
Rychle zasytí a neušpiní nádobí, chuť je ovšem potřeba podpořit – čím jiným než solí.
Instantní polévky, omáčky na těstoviny v prášku i ve skle
Zdraví spotřebitele se zde ocitá na vedlejší koleji, po hlavní „frčí“ návyková chuť a blesková příprava.
Konzervované maso, zelenina v nálevu
Sůl je odvěký konzervant, brání růstu bakterií a prodlužuje trvanlivost výrobku. Ale nežijeme ve středověku – máme chladničky a možnost denního nákupu čerstvého masa a zeleniny.
Kořenicí směsi se solí
Nápis „bez soli“ na obale je oblíbený marketingový tah. Jestliže výrobce nepřidává sůl do svých směsí, určité vám to nezatají. Pokud přidává, je jí tam někdy i 50 %. Dost drahá sůl, uvážíme-li, že kilo čisté kamenné soli stojí 4 Kč, zatímco půlkilový sáček populární kořenicí směsi 90 Kč.
Pečivo a chléb
Sůl zlepšuje vazké vlastnosti lepku. Rozpékají-li se v supermarketech chléb a pečivo ze zmrazených polotovarů, opět je třeba „dohánět“ chuť. Vysoce podezřelé jsou rohlíky, housky a chleby s viditelnými krystaly soli na povrchu. „Nechali jsme otestovat dvacet běžných druhů pekařských výrobků, například toastové chleby, rohlíky, kaiserky, pšenično-žitné či žitné bochníky, a pouze jedenáct vzorků splnilo limit Světové zdravotnické organizace pro obsah soli v pekařských výrobcích, kterým je 1,2 gramu na 100 gramů výrobku,“ říká Jiří Brát, člen správní rady iniciativy Vím, co jím a piju.
„Obsah soli v nejhůře hodnoceném vzorku (bílý tukový rohlík posypaný solí) dosáhl 1,83 gramu, zatímco nejlépe hodnocený (chléb Ličenský Kardík z regionální Pekárny Lično v Královéhradeckém kraji) měl ve 100 gramech jen 0,71 gramu soli. Jeho výrobce použil solicí směs s nižším obsahem sodíku,“ doplňuje Jiří Brát.
Šunky a další masné výrobky
Lepší soudržnost, pěkná růžová barva a zamezení růstu bakterií jsou důvody, proč šunky, měkké i trvanlivé salámy, párky, uzená masa, slanina atd. patří doslova k sodíkovým bombám. Ve 100 g šunky běžně bývá 1,8 – 2 g soli, v párcích až 6 g. Na podílu svalových bílkovin (tedy „masa“), který u masných produktů Češi s oblibou sledují, tady opravdu nezáleží.
Sýry
Nejhorší z hlediska obsahu soli, ale i tuku jsou plísňové sýry jako niva, rokfór, camembert; např. niva má ve 100 g kolem 3,5 g soli. Nahradíte-li je polotvrdými a tvrdými sýry, tělu chybět nebudou. Eidam s 30 % tuku v množství 200 g denně vám dodá dostatek vápníku, ale i ten má soli docela dost. Ještě lepší volbou pro „odsolení“ jsou proto čerstvé sýry typu žervé, cottage.
Pro jistotu si však obsah soli a tuku hlídejte na etiketách nebo raději kupujte „čistý“, přírodní tvaroh. Tavené sýry s obsahem tavicích solí (sodík, fosfor) nechte ležet na regálu. Občas si můžete dopřát balkánský sýr (při 3,2 g soli na 100 g ochutí například letní zeleninový salát dokonale, bez nutnosti použít – slanou – zálivku) nebo tvarůžky, které sice obsahují hodně soli, ale také mnoho kvalitních bílkovin a skoro žádný tuk. Pozor – v některých nízkotučných sýrech je chuť tuku nahrazena právě solí.
Kysané zelí
Výroba kysaného zelí procesem fermentace se bez soli neobejde. Čerstvé kysané zelí (v sáčku) je však vynikajícím zdrojem vlákniny, prospěšných bakterií mléčného kvašení, a zejména v zimním období i vitaminu C. Jezme ho, ale s rozmyslem.
Olivy, slanečky, oříšky
Před potravinami s jasně slanou chutí nebo viditelně obalenými v soli ani nemá smysl varovat – oči vidí a jazyk navzdory jisté otupělosti po „bombardování“ solí od dětství cítí. Nicméně pro milovníky čísel: 100 g oliv obsahuje až 6 g soli, 100 g čipsů, tj. jeden celý pytlík, 1,5 g soli, stejné množství slaných tyčinek až 8 g soli a ve 100 g slaného popcornu je soli 2,5 g.
Hranolky + kola = vražedná kombinace tuku, soli a cukru
Schroupat kornout mastných slaných hranolků s tatarkou či kečupem a žízeň zahnat černou limonádou s nejméně 30 kostkami cukru bývalo kdysi velmi „cool“. Dokonce jsme si spolu s marketingovými mágy řetězců rychlého občerstvení mohli pochvalovat, že v rychle usmažených bramborách zůstane víc vitaminu C než například v bramborové kaši. Neblaze proslulá dvojice fastfoodových „zabijáků“ naštěstí vyklízí pozice pod tlakem nevyvratitelných důkazů o souvislosti jejich nemírné konzumace se vznikem závažných chronických civilizačních onemocnění.
Celosvětová armáda obézních, diabetiků, hypertoniků, lidí po infarktu, cévní mozkové příhodě, s nádorem tlustého střeva, nefunkčními ledvinami, astmatem nebo osteoporózou naříká, že měla raději pít čistou pramenitou vodu a jíst saláty bez krutonů, nugetů a omáček z plísňového sýra. „Jak sůl, tak tuk v potravinách slouží jako nositelé chuti. Tučná a slaná jídla jsou tak přímo určena k rychlé konzumaci a přejídání se všemi důsledky,“ varuje obezitolog a endokrinolog MUDr. Petr Hlavatý.
Kdo chce mít orientaci v nabídce potravin nejjednodušší, sáhne v regálu supermarketu po zboží označeném logem „Vím, co jím“. Stejnojmenná iniciativa garantuje v takto označených výrobcích nejen nízký obsah soli na porci, ale také nízký obsah škodlivých nasycených mastných kyselin a jednoduchých cukrů a naopak příznivé složení z hlediska obsahu vlákniny, vitaminů a všech důležitých živin ve správném poměru. Přehlednou databázi stovek takto označených výrobků najdete na www.vimcojim.cz. Vyhledávat v ní můžete jak podle kategorií produktů, tak pomocí zadání klíčového slova do vyhledávače.
Odborná spolupráce: MUDr. Marie Nejedlá, Státní zdravotní ústav, www.szu.cz
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
