Cizí kraj, cizí nemoc: Zodpovědnost a prevence se vyplácejí
Jednou z největších změn, které nám přinesl pád železné opony, je možnost svobodně cestovat. Využíváme ji s velkou chutí, ale občas zapomínáme, že v cizích krajích nás kromě cestovatelských zážitků mohou čekat také zákeřné exotické choroby.
Počet lidí, kteří cestují do zahraničí, každoročně narůstá. Souvisí to s postupující globalizací a prostupností hranic. Drtivá většina těch, kteří se vypraví za hranice své vlasti (míněno v celosvětovém měřítku), jsou samozřejmě turisté, ale pak jsou to i další osoby. Jde o rozmanité skupiny obyvatel, péče o ně vyžaduje komplexní medicínské znalosti pro správnou přípravu na cestu a někdy také kontrolní vyšetření po návratu domů.
S již zmíněným boomem přeshraničních cest se cestovní medicína stává jedním z nejrychleji rostoucích odvětví zdravotnictví. V počátcích se zaměřovala na jednotlivce cestující do rozvojových zemí a řešila hlavně prevenci a léčbu malárie, průjmů a obecně očkování. K tomu se postupně přidaly infekční choroby, tropická medicína, epidemiologie a imunizace (umělé vytváření odolnosti vůči určitým infekcím).
Zodpovědné chování výrazně snižuje riziko onemocnění v souvislosti s pobytem v cizí zemi. Platí to jak pro dobrovolníky, kteří se rozhodnou pracovat v oblastech Afriky s výskytem eboly, batůžkáře toužící spatřit na vlastní oči Taj Mahal i manažery, jimž zaměstnavatel předložil neodolatelnou nabídku na práci v latinskoamerické pobočce.
Kolik Čechů vlastně v zahraničí onemocní? „Přesná statistika neexistuje. To, co je u nás vykazováno jako oficiální údaje, je dost podhodnocené,“ říká doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph. D., z centra očkovací a cestovní medicíny Avenier. „Většina cestovatelů, kteří prodělají problémy v cizině, je po návratu nikam nehlásí, vyléčí si je přímo na místě ze své cestovní lékárničky a tím to skončí. I pokud jsou problémy závažné a je nutné vyhledat zdravotnické zařízení, většinou jim tam léčí či potlačují jen jednotlivé příznaky, ale přesnou diagnózu se pacient nedozví. A ani ta malá část, které diagnózu v nemocnici zjistí a sdělí, nemá po příjezdu povinnost to někam hlásit,“ vysvětluje odborník.
Z analýzy celostátní sítě center očkování a cestovní medicíny Avenier vyplývá, že v některých oblastech měla zdravotní potíže zhruba polovina českých cestovatelů - a to byli ti, kteří před odjezdem konzultovali rizika a připravili se na ně. „Druhá skupina, která vyjede bez konzultace rizik, na tom bude zřejmě ještě hůř,“ dodává docent Maďar.
Nemoci, které si přivážíme z dovolené
„Z těch, proti kterým lze očkovat, je nejběžnějším rizikem virová hepatitida A, proto je základem pro všechny cestovatele bez ohledu na to, kam přesně plánují vycestovat,“ radí Rastislav Maďar. „Z nákaz přenášených bodavým hmyzem přibývá hlavně horečka dengue, kterou se lze nakazit i v populárních asijských turistických oblastech v poledne na náměstí hlavního města, nejen tedy večer a na venkově, jako je tomu u malárie.“
Časté jsou i průjmové infekce a nákazy dýchacích cest, které jsou nebezpečné hlavně pro malé děti, starší a chronicky nemocné cestovatele. Nejčastějšími příčinami úmrtí v zahraničí jsou pak úraz a zástava srdce. Pokud se vám „poštěstí“ přivézt si nějakou exotickou nepříjemnost a váš lékař si s ní nebude vědět rady, nejspíš vás pošle do Nemocnice Na Bulovce, kde sídlí specializovaná klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí s ambulantní i lůžkovou péčí. Právě zde mají nejlepší odborníky na tuto problematiku.
V každém případě se v zahraničí chovejte zodpovědně, myslete na prevenci a omezte rizikové chování: konzumaci potenciálně závadné vody a potravin, nebezpečné sportovní aktivity nebo nechráněný příležitostný sex. Nikdy nepodceňujte základní hygienické návyky! Mějte na paměti, že pokud byste se nakazili, nebude to jen váš problém - infekční nemoc můžete snadno zavléct domů a ohrozit tak i své blízké.
