Nástrahy dovolené: Vraťte se bez zdravotních obtíží
Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) onemocní ročně 20–50 % cestovatelů průjmovými onemocněními, které jsou způsobeny pitím nevhodné vody. Preventivní opatření je přitom tak snadné. Stačí jednoduše pít balenou, převařenou či dezinfikovanou vodu a vyhnout se některým rizikovým potravinám.
Pravidlo číslo jedna je pít balenou vodu. Ne, že by voda v zahraničí byla méně kvalitní než u nás, ale náš organismus na ni jednoduše není zvyklý. Nemáme vyvinutou obranu proti lokálním bakteriím. Společně se stresem z cestování, narušením denní rutiny a změnou časových pásem může dojít k oslabení našeho imunitního systému a sklenice kohoutkové vody v místním hotelu může být doslova poslední kapkou. A kdo by chtěl dobrovolně vyměnit slunečníkem zastíněné lehátko u vody za záchodovou mísu? Přitom dostatečný přísun tekutin v horkém létě je tak důležitý. Obzvláště pozor by si měli dát turisti cestující na jih. Mezi rizikové destinace, kde není radno pokoušet štěstí a testovat kvalitu místní vody, patří především Turecko, Egypt, Tunis, Kanárské ostrovy a Mallorca. Ani tolik oblíbené Chorvatsko není z hlediska pití kohoutkové vody zcela bez rizika. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí doporučuje i zde pít balenou či dezinfikovanou vodu a vyhnout se nápojům, které obsahují led.
Cestovatelé by si měli uvědomit, že nejen voda, ale i některé potraviny mohou způsobit trávicí těžkosti. Při ochutnávání místních specialit bychom se měli vyvarovat konzumace nevařených potravin, a to především syrového masa a ryb. Pozor bychom si měli dávat i na nepasterizované mléčné produkty, saláty a čerstvé ovoce a zeleninu. Naopak beze strachu si můžeme dopřát vařená jídla a čerstvé ovoce a zeleninu, které si sami omyjeme nezávadnou vodou. Stejně tak je zdravotně nezávadné pití horkých (převařených) a alkoholických nápojů. V tomto případě si ovšem musíme uvědomit, že konzumace alkoholu způsobuje především v horkých klimatických podmínkách dehydrataci. Na jednu sklenici alkoholického koktejlu bychom proto měli vypít jednu sklenici minerální vody.
Dlouhé lety jsou únavné a dehydratují. Ačkoli zde nehrozí problémy způsobené pitím nekvalitní vody, číhá zde jiný vodní strašák: dehydratace. Vzhledem k nedostatku vlhkosti v kabině letadla, která může směle soupeřit s vyprahlým saharským vzduchem, bychom měli dbát na dostatečný přísun tekutin. „V případě dehydratace ve vyšší nadmořské výšce se v našem těle tvoří toxiny rychleji, protože máme méně kyslíku a naše tělo funguje méně efektivně,“ říká britský nutriční specialista Christopher Babayod, který se zabývá problematikou létání a stresu. Vysušená pokožka, únava a bolesti hlavy patří mezi ty banálnější potíže. „Pokud nepijeme, pak v suchém prostředí v letadle dehydratováním postupně dojde k zahuštění krve se zvýšeným rizikem srážení a vzniku trombóz,“ uvádí odborník na výživu a metabolismus prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc. V rámci prevence těchto komplikací se doporučuje vypít sklenici vody na každou hodinu letu, vyhýbat se alkoholu a občas se projít v uličce mezi sedadly.
Diabetici cestují s větší výbavou
Kromě průkazky diabetika a lékařské zprávy v angličtině se diabetikům doporučuje cestovat se dvěma lékárničkami. Jednu mají nosit stále při sobě. Co v ní nemá chybět? Inzulin, inzulinová pumpa, stříkačky, glukometr s testovacími proužky, perorální léky v originálním obalu, antibiotika a léky proti nevolnosti, cestovní pas a kontakt na ošetřujícího lékaře. Cestují-li do teplých, méně civilizovaných krajin, na léky mají použít termotašku. Aby předešli hypoglykemii, hodí se mít po ruce sušenky, ovoce, rozinky, hroznový cukr. Doporučuje se také častá kontrola glykemie. Diabetici užívají své léky v určitém rytmu. Proto by měli vědět o časovém posunu v místě, kam letí: pokud je to na východ, den se zkrátí, takže budete potřebovat méně inzulinu, směrem na západ platí opak.
Narůstá i počet úrazů v důsledku změn aktivit v době prázdnin a dovolených. Významně se mění spektrum a četnost úrazů. V tomto období narůstá nejen počet dopravních nehod, tonutí a sezónních otrav, ale především množství poranění při sportovních aktivitách (například při cyklistice…) „Úrazová prevence by proto v době prázdnin měla být zaměřena mimo jiné na důsledné používání ochranných pomůcek (helmy a podobně),“ říká náměstek MZ pro zdravotní péči prof. MUDr. Josef Vymazal, DrSc. Pro jednotlivá věková období je charakteristické spektrum určitých úrazů, a proto lze pro daná věková období odhadnout rizika a nastavit příslušná preventivní opatření. Děti ve věku 0–5 let se nejčastěji zraní doma a v okolí domova, utonutí hrozí zvláště dětem 1–4 roky starým. U těch nejmenších je nejdůležitější důsledný dohled a předvídavost pečující dospělé osoby o dítě, neboť hlavní příčinou úrazů u malých dětí je bohužel nedostatečný dozor. Dospívající jsou další rizikovou skupinou. Jejich zranění jsou nejčastěji způsobena přeceněním sil, snahou o sebeuplatnění, nerozvážností a špatným odhadem rizika. Více informací: www.mzcr.cz
