Ideální zvíře pro dítě alergika? Želva!
Máte doma dítě alergika a chcete mu udělat radost? Pořiďte zvířátko s vlastním domečkem na zádech. Želvy jsou nenároční společníci, kteří se vám dokážou odvděčit.
Želva má v sobě cosi uklidňujícího. Nezanechává po sobě chlupy, neskáče po vás, je trpělivá, doslova antistresová, neničí vybavení bytu a tiše souhlasí se vším, co jí řeknete. Neruší vás ani sousedy nadměrným hlukem, nevyžaduje každodenní čištění chovných prostor, ke spokojenosti jí stačí málo. Můžete pozorovat, jak se zvětšuje a dorůstá jí krunýř, jak si pochutnává na pampeliškových listech.
Vše o nejlepších kočičích mazlíčcích pro alergiky čtěte zde.
„Touha po exotických druzích má stále stoupající tendenci. Lze to vidět na největší teraristické akci, která je každý měsíc v Praze. Obrovská hala je napěchovaná lidmi, nechybějí ani zahraniční zájemci. Je také řada regionálních burz, které slouží hlavně pro nákup potravy, doplňků a samozřejmě zajímavých exotů,“ uvádí MVDr. Vítězslav Honsa z Veterinární ordinace v Radyňské ulici v Plzni.
Vše o nejlepších psích mazlíčcích pro alergiky čtěte zde.
Proč si koupit želvu?
V populaci stoupá počet dětí s alergiemi a právě kontakt s želvou nepůsobí alergikům žádný problém. Bývá proto častou volbou rodičů, kteří chtějí dítěti domů pořídit živého tvora. Než se však pro želvičku vydáte, měli byste si promyslet pár věcí. Především musíte počítat s tím, že vás možná přežije.
Zajistíte-li jí dobré podmínky, může se dožít i více než 60 let a dost vyroste.
Nastudujte teorii
Jste-li tedy skálopevně rozhodnuti pro želvičku, pořiďte si nejprve vhodnou literaturu (nejlepší je ta, kterou napsal nějaký chovatel). Nastudujte si dobře podmínky chovu. Ještě lepší je zajít k chovateli, aby vysvětlil různá úskalí. Suchozemské želvy by se měly v našich podmínkách chovat venku přibližně od dubna do podzimu, potřebují mít svůj prostor ohrazený tak, aby se nemohly podhrabat a utéct, současně aby byl chráněný proti případnému útoku dravých ptáků.
Nemáte-li prostor, kam byste želvičku přes sezonu umístili, alespoň ji často „venčete“. Potřebuje dostatek slunečního svitu pro zpevnění krunýře. Chováte-li želvu suchozemskou doma, měla by mít vlastní místečko, terárium, kde by měla mít i potravu.
Čím krmit želvu?
V zimě má želvička ráda slupky zeleniny, ovoce, pekingské zelí, pochutná si i na melounu. Chutná jí i doma vypěstovaný rozchodník nebo dužnaté listy netřesku, živiny jí dodají želví granule namočené ve vodě.
Na jaře a v létě jí nastanou krásné časy: miluje čerstvé listy pampelišky, lociky, jetele nebo jitrocele, ale pochutná si třeba i na hluchavce nebo mladých větvičkách chmele. Co se týká pití, nejlepší je ve formě koupele - na tu postačí vhodná nádoba, do které si želva později dokáže sama vlézt. V závislosti na tom, jak vám poradí chovatel nebo veterinář, je dobré nebo méně dobré želvu na zimu zazimovat. Pravidla pro zimování i pro jarní probouzení se mohou lišit, někdy postačí jen nechat zvíře odpočinout.
Kam s želvou, když je nemocná?
Mezi potíže, se kterými se potýká želva, patří kromě poranění různé záněty, rýma, parazité, plíseň krunýře, výjimkou však bohužel není ani celkové vysílení.
„V případě problému se želvou je nejlepší nejprve kontaktovat chovatele, od kterého jsme želvu pořídili, ten nám je často schopen poradit už i po mailu nebo telefonu. Pokud by chovatel nevěděl, nebo když máme želvu z jiného zdroje, tak můžeme zavolat veterináři, případně ho rovnou navštívit. Se želvou vám však většinou každý veterinář neporadí. Je třeba vyhledat takového, který má se želvami zkušenosti. V každé části republiky je to někdo jiný, a tak je dobré zeptat se v okolních ordinacích. Určitě vám kolegu, který se na plazy specializuje, doporučí,“ uzavírá Mgr. Tomáš Protiva.
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
