Felinoterapie: Kočka jako zvířecí terapeut

Felinoterapie: Kočka jako zvířecí terapeut
Kočky doprovázejí člověka už více než 4 tisíce let. • Autor: Shutterstock.com
27. října 2016 • 15:20

Přináší klid, pohodu, zlepšuje léčebný proces a komunikaci. Vědí to všichni, kdo ji mají doma. Pár hodin denně může přinášet radost malým pacientům v nemocnici nebo třeba v domově seniorů. Řeč je o kočce. 

„Felinoterapie je pozitivní působení na nemocného, postiženého nebo jinak handicapovaného jedince pomocí kočky," vysvětluje ředitelka mateřské školy při Dětské nemocnici v Brně PaedDr. Jana Stěničková.

Proč právě kočka?

Pro odpověď sáhněme do historie. Kočky doprovázejí člověka už více než 4 tisíce let. Jejich společné soužití prošlo mnoha etapami - od zbožňování až po naprosté zatracení. V Egyptě a Orientu měly kočky své paláce a po smrti se jim dostalo stejné pozornosti jako lidem. V Evropě byly nejprve vítány pro schopnost hubit myši a další hlodavce, následně se však často staly oběšmi inkvizice a byly upalovány. Obzvlášť špatně na tom byly ty černé- Později se z koček staly vítané společnice cestujících při dlouhých plavbách na lodích. Mnoho majitelů koček potvrdí, že kočky mají léčitelské schopnosti. Dokáží vycítit, co v člověku „hlodá", co ho trápí, a nějakým záhadným způsobem mu od jeho utrpení pomáhat. Myslíte si, že přeháníme? Někdo tomu říká, že vezmou jeho trápení na sebe- Právě kočičí schopnosti zlepšit stav nemocného využívá felinoterapie.

„Kočka napomáhá rychlejšímu vyléčení jedince. Kromě toho dokáže pouhou svou přítomností zútulnit prostředí, ve kterém je člověk momentálně umístěn - například nemocnici, léčebnu dlouhodobě nemocných, domov pro seniory, speciální školu-" dodává Jana Stěničková. Felinoterapie se podle jejích slov dělí na dvě formy: Jednak pasivní, kdy je kočka přítomna v místnosti s dítětem nebo jiným pacientem, ale neprobíhá žádný kontakt. A dále aktivní formu, kdy se kočka stává přímým aktérem procesu.

„Největší přínos felinoterapie vidím u dlouhodobě hospitalizovaných dětí, například na onkologii nebo neurologii. Tyto děti už nic moc nebaví, všechno na oddělení znají, jsou často negativistické a kočičí kamarád je pro ně něco naprosto jiného. Navíc mu mohou svěřovat svá přání nebo se s ním jenom mazlit," říká terapeutka. „Děti neurologicky nemocné se zase v přítomnosti kočky výrazně zklidní, protože vidí, že klidným přístupem se dá s kočičkou navázat kontakt a pěkně si pohrát," dodává. Kočka má stejný pohodový a léčivý vliv i na seniory. „Ti se v její přítomnosti pěkně rozpovídají, začnou vzpomínat na svůj domov, na svá zvířata. Při hlazení kočičího kožíšku se navíc aktivuje jemná motorika prstů a ruky, což má svůj význam třeba u jedinců se spastickou obrnou," vyjmenovává doktorka Stěničková.

Kočka do školky

V mateřské škole při Fakultní nemocnici Brno probíhá felinoterapie mimo oddělení, přímo ve třídě. A to z jednoho prostého důvodu: kdyby se na oddělení vyskytovalo alergické dítě, mohl by se jeho stav výrazně zhoršit. O účasti každého dětského pacienta rozhoduje vždy ošetřující lékař. „Děti chodí za kočkami ve skupinách, se svou paní učitelkou nebo s rodiči, maximálně po deseti. Je pro ně nachystán velice zajímavý program, který je součástí našeho výchovně-vzdělávacího procesu," upozorňuje terapeutka. Jak celé dopoledne probíhá? Nejprve se kočičky dětem představí, děti si je pohladí a také řeknou svoje jména.

Pak následuje vzdělávací část, kdy se děti prostřednictvím veterináře nebo veterinárního technika seznámí se životem kočky a s jejími nemocemi. V této části se děti aktivně zapojují se svými zkušenostmi a kočičce také sdělují, co je bolí a proč jsou v nemocnici. Nechybí ani seznámení s kočičím jídlem i s potravou pro jiná zvířátka. Poté mají děti za úkol z nabízených potravin pro zvířátka i lidi vybrat tu správnou OE například pro kotě, starou kočku, pejska či králíka. Rovněž si řeknou, co by vybraly k svačině pro sebe. Za tuto aktivitu si děti vyberou medaili ve tvaru kočičí hlavičky, kterou si připnou na pyžamko.

Na plemeni nezáleží

„Další částí felinoterapie je vlastní hra s kočkou. Ty naše (bývá jich 3 až 5) aktivně chytají mávátka, honí plastovou vážku nebo jenom sedí, předou a děti si je užívají plnými doušky. Také je mohou česat nebo je mít na klíně a hladit," říká Jana Stěničková. Závěrečná čtvrthodina s kočkou se odvíjí ve výtvarném duchu - děti si mohou vybrat látkovou hlavu kočky, polštář nebo myšku a vymalují si ji podle vlastních představ. Ta už je pak jejich, mohou si ji na konci hospitalizace odnést domů. Celý kočičí blok trvá asi tři čtvrtě hodiny. Během dopoledne to kočičky zvládnou až třikrát.

„Vůbec nezáleží na tom, s jakým plemenem se felinoterapie provádí. Důležité je, aby se jednalo o zvíře klidné a vyrovnané, které se rádo předvádí a je rádo středem pozornosti. V žádném případě by kočka neměla být během terapie ve stresu. To se pozná - sice neutíká, ale je na ní vidět, že se bojí, je vystrašená. Všechno je pak špatně. Kočička by si měla přítomnost klientů radostně užívat stejně jako oni. Mně se u dětí velice osvědčily kočky siamské a orientální. Jednak nemají podsadu a nepadají z nich skoro žádné chlupy, ale především jde o mimořádně kontaktní a hravé jedince, kteří si to s dětmi opravdu užívají. K těm bezproblémovým patří i další plemena: kočky sibiřské, britské, ragdoll a americký curl. Čím je skupina koček pestřejší, tím lépe," říká terapeutka. Například děti se zrakovým postižením si hmatem zkoumají nejrůznější druhy srsti, tvar hlavy kočky.

Šance i pro alergiky

I když jsou kočky asi nejméně problémové, k alergickým dětem nebo dětem hospitalizovaným na infekčním oddělení prostě nemohou. Aby takoví pacienti nebyli ochuzeni, „docházejí" k nim jiná zvířátka. „Na infekční oddělení chodí 110 let stará želva větších rozměrů jménem Tetička. Jde o ochočenou a velice žravou želvu, která bez problémů dokáže zbaštit hlávku salátu nebo 50 třešní i s peckami. Je to úžasné, protože si vezme od všech dětí něco a navíc ji mohou krmit i při sezení v postýlce," usmívá se terapeutka. Pro účely terapie také školka spolupracuje s místní zoologickou zahradou. „A tak za námi jezdí i její ochočení obyvatelé. Tradičně jsou to králíci, morčata, hadi, papoušek Eda, ale byla u nás i liška, krokodýl nebo koníci. Největší zážitek však děti měly při návštěvě medvídka Péti. Jeho chovatel ho přivedl na vodítku a potěšili děti v celé nemocnici včetně jednotky intenzivní péče," uzavírá terapeutka.

Odborná spolupráce: PaedDr. Jana Stěničková ředitelka speciální mateřské školy při Dětské nemocnici FN Brno a felinoterapeutka

Autor: Markéta Ostřížková
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.