Dieta podle genetického profilu? Zhubnout se dá i levněji, tvrdí lékaři
Obezita není kosmetický defekt, ale nemoc. Každý nemocný si zaslouží respekt a pochopení. A také lékařskou pomoc a odborné informace, aby neskočil na lep obchodníkům s hubnutím. Třeba těm, kteří za velké peníze nabízejí speciální dietu sestavenou na základě genetického vyšetření.
Geny jsou mocné. Ovlivňují ukládání tuku v tukových buňkách, hospodaření s energií a její výdej při svalové práci i v klidovém režimu (bazální metabolismus) nebo chuťové preference. Dědí se rovněž citlivost vůči inzulinu (snižuje hladinu cukru v krvi) nebo temperament související s mírou pohybu a fyzické aktivity a tím opět s energetickým výdejem.
Šetrné geny fungují, ale…
Něco určitě bude i na teorii „šetrných“ genů, podle níž tloustneme proto, že si organismus – podobně jako těla dávných lovců mamutů – v době nadbytku ukládá tuk do zásoby pro období hladovění. Problém je, že moderní člověk nedostatkem potravy netrpí, a tak jsou jeho tukové polštářky čím dál naducanější. A jestliže si hladovku sám naordinuje jako drastický a lékaři nedoporučovaný způsob redukce váhy a činí tak opakovaně, „šetrné“ geny se následně, po obnovení normálního příjmu potravy postarají, že takový jedinec začne nezadržitelně přibírat (pakliže nezvýší energetický výdej, tedy nepřidá pohyb) – tělo v „obavě“ z dalšího strádání střádá na horší časy.
Přesto lékaři varují před podnikavci, kteří tyto informace na vědeckém základě zneužívají a ve společenském prostředí vyznávajícím kult štíhlosti až vyzáblosti nabízejí lidem toužícím zhubnout „zázračné“ diety podle individuálního genetického profilu.
Od mýdel na hubnutí k analýze DNA
„Je zajímavé, že kromě úplných hloupostí, jako jsou mýdla na hubnutí nebo akupunkturní jehličky v uchu, je většina šarlatánských metod shazování kilogramů vystavěna na vědeckém zrnku pravdy, které však nemá biologický význam a jehož praktická nástavba tím pádem nefunguje,“ říká prof. MUDr. Štěpán Svačina přednosta 3. interní kliniky – endokrinologie a metabolismu VFN v Praze.
„To se týká i diety na základě genetického profilu. Genů jsou celé stovky a ovlivňují se navzájem, přičemž většinu kombinací a mutací vědci dosud nemají přesně zmapovanou. Ale i kdyby měli – ani ovlivnění nejúčinnějšího genu ‚zodpovědného‘ za obezitu by se nepromítlo do snížení tělesné váhy výrazněji než v řádech stovek gramů u člověka vysokého kolem 170 centimetrů,“ dodává lékař.
Podle profesora Svačiny klienti „obchodníků s hubnutím podle genů“ sice získají individuální přístup a psychologickou péči, ale je otázka, jestli to za ty peníze stačí, respektive jestli draze nezaplatí někdy i vcelku zdravý a vyvážený jídelníček, který by zdarma získali například v obezitologické poradně (od lékaře - obezitologa, diabetologa či endokrinologa) nebo od nutričního terapeuta (což je člověk s vysokoškolským vzděláním v oboru výživy, který nemá nic společného s nutričními specialisty, konzultanty či poradci, jejichž odborná úroveň může – i když nemusí – být problematická).
Kdy za nutričního terapeuta nemusíte, platit čtěte ZDE.
Je obezita dána geneticky?
„Obezita sice je zhruba ze 40 procent podmíněna geneticky, ze 60 procent však o tělesné hmotnosti rozhoduje životní styl a v něm hlavně způsob stravování a pohyb. Nárůst obezity v posledních desítkách let pak není důsledkem změněných genetických dispozic, ale výsledkem výrazné změny životního stylu spočívající v omezení fyzické aktivity při téměř neomezené dostupnosti energeticky bohaté stravy,“ zdůrazňuje předseda České obezitologické společnosti prof. MUDr. Martin Haluzík.
K roli genů při vzniku obezity profesor Haluzík doplňuje: „S obezitou je přímo spojených asi 150 genů, kterým se říká kandidátní geny. Kromě nich však při vzniku obezity může hrát roli asi 600 genetických polymorfismů (polymorfismus = stav charakterizovaný bohatostí vzhledu, projevů či příznaků v rámci jednoho jevu – pozn. red.) s méně výrazným vlivem. Dědičnost obezity má polygenní charakter, což znamená, že je daná kombinací desítek až stovek různých genů a jejich vzájemným působením v kombinaci s vlivy prostředí.“
Právě proto, že geny na sebe vzájemně působí a jsou rovněž v interakci s vnějším prostředím, je velmi obtížné určit význam jednotlivých genů při vzniku a rozvoji obezity a jejích komplikací. Příliš se to v celosvětovém měřítku nedaří ani vědeckým a lékařským kapacitám – jak by to tedy mohli tak suverénně, jak prezentují, zvládat nabízeči hubnutí podle genů?
Hledání diety, která zaručeně funguje
Dieta podle genů, krevních skupin, typu metabolismu, barvy potravin, paleo dieta, diety makrobiotická, tukožroutská, bezsacharidová, proteinová, vajíčková, čokoládová, mléčná, džusová, pepřová, nebo dokonce „hladová“, kdy nejíte vůbec, ba dokonce hubnutí s pomocí záměrně spolknuté tasemnice… raději dost.
Proč tolik lidí hledá stále nové a čím dál šílenější metody hubnutí, místo aby prostě přijali jednoduchý fakt, že nejspolehlivěji a natrvalo se přebytečná kila shazují kombinací pohybu a vyváženého jídelníčku pokrývajícího u konkrétního člověka potřebu energie, základních živin (tuky, cukry, bílkoviny) a mikroživin (vitaminy, minerály, stopové prvky)?
Příjem a výdej v rovnováze
Podle psycholožky a zakladatelky společnosti STOB (Stop obezitě) PhDr. Ivy Málkové žijeme v toxickém prostředí, které provokuje ke konzumaci energeticky bohatých tučných a sladkých potravin, po nichž navíc roste pocit hladu i chuť na další jídlo.
„Jídlo dávno neslouží k uspokojení fyziologické potřeby, ale stalo se hrozbou, modlou, odměnou, lékem na stres, úzkost i depresi. Ideálem krásy je přitom stále ještě postava typu Twiggy,“ připomíná doktorka Málková.
„Tohoto rozporu využívají obchodníci s hubnutím, nabízející štíhlou figuru na počkání. Postupují chytře: Nejdříve vzbudí v lidech nespokojenost s vlastním tělem a poté předloží snadné a rychlé řešení, na které ‚slyší‘ hlavně ženy. Skutečně obézních je jich asi 20 procent, ale až 95 procent jich aspoň jednou za život cíleně hubne,“ říká odbornice. Slova jako „zázračná“, „převratná“ či „speciální“ dieta „jen pro vás“, „šitá na míru“ apod. vytvářejí dojem něčeho exkluzivního, výjimečného, s čím se „obyčejná“ doporučení lékařů k udržování rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie nemohou měřit.
„Zázračné diety však nefungují, člověk sice většinou zhubne, ale téměř vždy následuje jojo efekt a váha ukazuje ještě vyšší číslo než před zahájením diety. Následuje další dieta a kolotoč se točí dál... Jediným účinným řešením je postupná změna životních návyků, u kterých člověk vydrží dlouhodobě, což učíme klienty v našich kurzech zdravého hubnutí,“ dodává Iva Málková.
Jak lze využít poznatky z genetiky?
„Doporučení pro léčbu naprosté většiny pacientů s obezitou jsou velmi podobná a liší se jen v detailech podle životní situace nemocného; případné podstatnější odchylky mohou být dány přítomností komplikací, jako je diabetes nebo zvýšení hladiny lipidů (tuků) v krvi,“ vysvětluje profesor Martin Haluzík, proč jediným důvodem vymýšlení stále nových způsobů hubnutí je zisk dietního průmyslu.
„Genetické vyšetření obézních osob a určení variant různých genů má v současné době význam vědecký, avšak zcela chybějí důkazy o účinnosti a smyslu personalizovaných, osobních doporučení založených na konkrétních genetických variantách u jednotlivých lidí,“ uzavírá téma obezitolog-diabetolog.
Velký objev malého význam: Gen pro leptin
Geny, jejichž vliv na rozvoj obezity vědci a lékaři již prozkoumali a potvrdili, by se daly spočítat na prstech rukou. Jako příklad lze uvést gen pro leptin. Leptin je protein tvořící se v tukových buňkách v tukové tkáni. Jeho hlavním úkolem je adaptace organismu na hladovění, ale nejen to. Podílí se také na udržování energetické rovnováhy (omezuje příjem potravy a zvyšuje energetický výdej) a signalizuje množství tuku v těle a nutriční zásoby, což má význam v regulaci nástupu puberty a menstruace a promítá se i do kostního metabolismu a tvorby kostní hmoty (nízké tukové zásoby či pozdní nástup menstruace jsou rizikovými faktory pro pozdější rozvoj osteoporózy).
„Ovlivnění genu pro leptin skutečně může být cestou ke snížení obezity, ale jen u pacientů s mutací tohoto genu, kteří mají těžkou obezitu vzniklou již v raném dětství,“ podotýká profesor Haluzík. „Navíc nositeli tohoto genu jsou na celém světě jen desítky rodin, čili ani tento poznatek neřeší problém mnohasetmilionové světové armády obézních.“ Objev genu pro leptin vědce zprvu nadchl, nadšení však brzy zchladilo poznání nízké využitelnosti tohoto poznatku v praxi.
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
Co je to obezita? Jaké je normální BMI?
Obezita je definovaná jako nadměrné uložení tuku v těle, orientačně jde o hodnotu BMI nad 30 (BMI 25–30 znamená nadváhu). Tato nemoc a jí vyvolaná onemocnění se týkají více než 1,5 milionu obyvatel ČR. Obézních je 75 % z téměř 900 tisíc diabetiků, obezita souvisí i s rostoucím výskytem cévních mozkových příhod, infarktů myokardu a dalších závažných chorob.
Ve srovnání s neobézní populací mají obézní asi osminásobně vyšší riziko, že se nedožijí průměrného věku a zemřou předčasně, a to až o 10 let dříve. Naopak nejlepší životní prognózu mají lidé s BMI 20–22.
BMI zjistíte, když svou váhu (v kg) vydělíte druhou mocninou tělesné výšky (v metrech). Ani ovlivnění nejúčinnějšího genu „zodpovědného“ za obezitu by se nepromítlo do snížení tělesné váhy výrazněji než v řádech stovek gramů u člověka vysokého asi 170 cm.
