Strach je emoce, která nejvíce paralyzuje, a tím ve svém důsledku ohrožuje imunitu, říká Hana Váňová
„Zažili jsme brutální povodně, tornádo, tak jsme možná i trochu trénovaní,“ říká s lehkou nadsázkou praktická lékařka Hana Váňová z Litovle. V přísné karanténě strávila se svými spoluobčany čtrnáct dní. Cítila, že má jako lékařka nějakou výhodu oproti ostatním? Jak vnímá jako bývalá zaměstnankyně domova pro seniory izolaci starších lidí a jako to sama řeší ve své rodině? Nejen tato témata přinášejí postřehy a úvahy Hany Váňové z Litovle v době koronavirové krize.
Když jste se dozvěděla, že se chystají mimořádná opatření, jak jste to jako lékařka vnímala?
Nějaké signály jsem měla už od ledna, přes zahraniční weby. Také jsem si vzpomněla na epidemii SARS v roce 2009, tenkrát jsme to prožívali hodně a pak se ukázalo, že epidemie měla krátké trvání. Tak jsem si říkala, že to bude něco podobného… Ale začaly přicházet další informace, hlavně z Itálie a ukazovalo se, že virus je více nakažlivý a u některých lidí způsobuje vážné dýchací problémy. Proto jsem ta opatření vnímala jako potřebná. Prostě nikdo přesně nevěděl, jak se ten virus bude chovat, co nás čeká a v takovém případě je dle mého názoru potřeba být obezřetný.
Vy osobně, připravovala jste se nějak? Stanovila si například předem nějaký režim? Dodržovala jste ho?
Já už více než rok neprovozuji ordinaci a intenzivně jsem hlídala vnučku, aby dcera mohla pracovat. Tedy jsem nemusela řešit žádná opatření v ordinaci, to bylo náročné, sledovala jsem to u svých kolegů. Co se týče mé domácnosti, jsem stará škola, mám vždy zásoby základních potravin: ve sklepě brambory na celou zimu od farmáře, v bednách v písku mrkev, petržel, celer, červenou řepu, což si pěstuji sama, vlastnoručně naložené kysané zelí, vlastní jablka ze zahrady… Ve spíži se vždy najde pohanka, jáhly, kroupy, hrách, fazole, mouka… Vajíčky mne zásobuje sousedka. Tak jsem si pro sebe udělala test, kolik dnů vydržíme nejít do obchodu. Během 14 dnů úplné karantény v Litovli to bylo jedenkrát. Bylo to samozřejmě i proto, že už jsme s manželem sami a on se konečně naučil snídat obilné kaše a nepotřeboval denně čerstvé rohlíky!!! Děti jsou dospělé, mají své rodiny, žijí jinde.
Režim byl také jednoduchý – začalo jaro a bylo spousta práce na zahradě, bylo potřeba umýt okna atd. Navíc byl konečně čas utřídit různé vlastní přednášky, materiály ze seminářů a konferencí… Je toho opravdu hodně, a ještě nemám hotovo… Jako obvykle každé ráno začínám energetickým cvičením, mám takovou svoji sestavu, tak to už jsem měla naučené. Také jsem si zavedla dopolední hodinu angličtiny, což už jsem plánovala dlouho, ale pořád jsem to odkládala. A také byla spousta mailů a telefonátů od mých pacientů, které jsem měla ve své homeopatické poradně. Takže někdy i několik hodin denně jsem seděla u počítače a „ordinovala“. A každý den vařila dobré čerstvé jídlo – to je pro podporu imunity důležitější, než si mnozí myslí!!!
Změnil se nějak Váš přístup, když se Litovel ocitla mezi městy, která z nařízení vlády uzavřeli? Co Vás v tu chvíli jako lékařku, ale také obyvatelku města, napadalo?
Jak už jsem řekla, já s manželem jsme byli relativně v klidu. Zažili jsme brutální povodně, tornádo, tak jsme možná i trochu trénovaní. Naštěstí manžel je velmi klidný a rozvážný člověk. Takže u nás doma byla pohoda. Ještě více jsme si vážili společně sdílených chvil, užívali jsme si společný oběd a podobné „samozřejmosti“. Ve městě to bylo horší, obávala jsem se paniky, která mění chování lidí. Mnoho lidí mělo opravdu strach: Byli paralyzováni, zoufalí, ale někteří byli naštvaní až agresivní. To vše jsem vnímala z mailů a telefonátů. Napadlo mne, že když to bude trvat dlouho, bude to mít důsledky možná horší než samotná nemoc… Přemýšlela jsem, jak mohu ze své pozice pomoci. Proto jsem napsala takový text pro Litovelskou kavárnu, kde pořádám přednášky o zdravém životním stylu a homeopatii, který se pak šířil na sociálních sítích. Bylo důležité dát lidem nějaké konkrétní užitečné rady, které je možno ihned realizovat. Prostě jsem měla potřebu něco konkrétního udělat.
Co Vás v době trvání této karantény nejvíc překvapilo?
Jak se Litovel stala přes noc velmi známým městem. Psali mi i kolegové ze zahraničí, aby si ověřili, zda jsem v pořádku, a zjistili, co se u nás skutečně děje. Takže síla médií je obrovská…
To, že je většina lidí v době krizí více soucitných a spolupracujících, jsem si ověřila už při zmíněných povodních a tornádu. Že také existují lidé, kteří se snaží neštěstí jiných zneužít ve svůj prospěch, se také, bohužel, stává. V této situaci, která byla v jistém smyslu jiná, nepředvídatelná, mne překvapil postoj některých lidí z jiných měst, kteří se chovali k občanům Litovle jako k vyděděncům – to známe z románů a filmů o morových epidemiích, ale když to zažíváte ve skutečném životě, je to síla!!!
Když se zpětně díváte na ona nařízení, co Vám chybělo a chybí nejvíce – osobní kontakt s lidmi, čerstvý vzduch, volný pohyb, slunce na vlastní kůži…?
Nejtěžší bylo, že jsem nemohla navštívit svojí 87letou maminku, která žije v Beskydech. Jsou věci, které po telefonu prostě nevyřešíte, navíc když maminka špatně slyší. Ta izolace pro staré lidi je obrovsky náročná, to se opravdu velmi těžko popisuje. To, že nemohu vidět své malé vnučky, může do jisté míry nahradit foto na WA a vědomí, že děti to zvládají. Ale když zavoláte mamince a cítíte ten její smutek a bezmoc do té míry, že není schopná ani mluvit...
Naštěstí maminka mohla ze svého penzionu vycházet, jít si nakoupit, posedět na sluníčku na lavičce. Pracovala jsem na začátku své lékařské kariéry také asi 2 roky v domově důchodců, tak jsem si představovala tu náročnou situaci pro klienty i zaměstnance. Jsem praktická lékařka, která doprovázela mnoho lidí i ve smrti. To považuji za velmi důležitou součást péče, kde je důležité láskyplné důstojné prostředí. Ta opuštěnost, se kterou v této době mnoho lidí umíralo a umírá, mi přijde děsivá, určitě by to nikdo z nás nechtěl a ani si to neumíme představit… A předání zemřelého na hranici karanténní zóny v Litovli byl opravdu náročný logistický počin.
Uzavření rodin doma bez možnosti opustit byt, to byly často velmi náročné zkoušky vztahů. Řešila jsem několik takových situací… Onkologičtí pacienti, o které se najednou vůbec nikdo nestará, také mnoho mailů s různými radami… Najednou si člověk uvědomí všechny ty souvislosti a to, že osobní kontakty jsou, jak v osobní, tak v profesionální rovině, velmi důležité. A někdy opravdu stačí mail nebo telefonát, ale musí být osobní!!! Prostě posloucháte toho člověka, snažíte se mu porozumět a laskavě s ním pohovořit. To mělo pro mnohé lidi kolem mne, jak z blízkých přátel, tak pacientů, velkou cenu.
Já jsem měla čerstvý vzduch a sluníčko na zahradě, ale co děti v paneláku, které nemohly jít 14 dnů vůbec ven. Paradoxně některým puberťákům to vyhovovalo, mohli sedět od rána do večera legitimně u počítačů a rodiče byli z toho zoufalí. Malé děti hůře spaly, je to pochopitelné, každé dítě „nasává“ atmosféru v rodině a když cítí paniku nebo úzkost, reaguje neklidem a podrážděností, což situaci dále vyhrocuje. Takže najít způsob, jak se uklidnit, najít v sobě vnitřní sílu, to je řešení. Ale je to v takové situaci velmi těžké. I s tím jsem se snažila mnoha lidem na dálku pomoci.
Cítila jste a cítíte, že jako lékařka máte v této době nějakou výhodu oproti ostatním lidem?
Určitě ano. Jsem lékař se širším záběrem. Kromě klasické medicíny jsem studovala a ve své praxi aktivně používala akupunkturu, poznatky z antroposofie a hlavně homeopatický přístup. Takže mám mnoho nástrojů a postupů, které obohacují mou praxi. Už od ledna jsme s manželem užívali preventivně homeopatický lék OSCILLOCOCCINUM, který je používán už od dob španělské chřipky a se kterým mám výbornou zkušenost po dobu mé více než třicetileté praxe. A také vitamíny, zinek a selen, jak doporučují imunologové a odborníci funkční medicíny. Mnoha lidem jsem byla a jsem účinně nápomocná radou s využitím těchto přístupů během současné epidemie. A moji pacienti, kteří mnoho let využívali tuto komplexní péči, jsou na tom nyní v době krize mnohem lépe než ostatní. Jak po stránce imunitní, tak po stránce psychické. Tyto komplexní metody se totiž starají o fyzické i mentální zdraví současně. A to je pro mě velká odměna. Děkuji, že mě život nasměroval na tento způsob profesionálního působení. Začalo to nevinně, před více než 30 lety, když jsem hledala pro malého syna pomoc pro recidivující záněty středního ucha.
Některá nařízení se od 20. dubna uvolňují, přesto je tu mnoho lidí, kteří si i nadále musejí dávat pozor a prakticky nic se pro ně nemění – neměli by vycházet, neměli by se setkávat s rodinou, přáteli, nebo dokonce nemůžou... Máte nějaké doporučení pro takové lidi?
Ano, vnímám, že návrat k normálnímu způsobu života bude pro mnoho lidí velice těžký. Každý člověk je trochu jiný, takže nelze dát jednu všespásnou radu. V principu je o to ale jednoduché: ZACHOVAT INTEGRITU JÁ. Takový učený slogan, ale v praxi jde jednoduše o to najít svou vnitřní sílu, jak psychickou, tak fyzickou. Každý z nás má něco rád, něco rád dělá… tedy pustit se do toho, být aktivní. A také se naučit něco nového, každý něco takového objeví.
A podívat se kolem sebe, zda někdo něco nepotřebuje. Například to, že lidé začali šít roušky, bylo úžasné. Jaká kreativita najednou… I já jsem po 30 letech vytáhla šicí stroj. A moje kamarádka módní návrhářka šije roušky z hedvábí: Jsou nádherné. Zklidnit se, zvolnit tempo… po tom už přece celé civilizované lidstvo touží dlouho. Takže začněme u sebe: Kolem sebe a v sobě všechno uklidit a uklidnit. Mnoho lidí pak zjistí, že ta přehnaná aktivita kompenzovala jejich vnitřní neklid a frustraci. Máme-li kolem sebe děti, více s nimi sdílet, číst pohádky, hrát deskové hry, něco společně tvořit – vymalovat pokojíček, ušít panenku, společně vařit, upéct chleba…. Máme-li kolem sebe staré lidi, udělat si na ně čas, nechat si vyprávět, jak to bylo za starých časů. A pak možná zjistíte, že se nemáme zas až tak špatně a že se vlastně nic hrozného neděje.
Prostě hledat kreativní možnosti v sobě a kolem sebe, nespoléhat se jen na to, co k vám přijde. To je způsob, jak objevit sebe sama, být více svobodný a více zodpovědný, to je ta integrita JÁ. A to by mohl být pozitivní dopad krize, protože PO KRIZI VŽDY NÁSLEDUJE NOVÝ ZAČÁTEK. Pochopíme-li to, budeme-li chtít a každý se ujme své příležitosti, můžeme toho hodně změnit pozitivním způsobem. A je to jen na nás, na tom vlastnoručně upečeném chlebu, ušité roušce, sdílení s dětmi, vnuky, rodiči a prarodiči…. Je chybná myšlenka, že jeden člověk nic nezmůže, naopak. Podívejte se třeba na včelí úl… jedna malá včela není zdánlivě nic, ale ví přesně, co má dělat, kde je její místo: A pak včelstvo jako společenství je úžasně fungující superorganismus. Takže třeba studujte, jak to mají včely a hodně toho pochopíte o imunitě a vzájemné spolupráci ve svobodě.
Je potřeba být zodpovědní, ohleduplní, ale nesmíme podléhat panice. Strach je emoce, která nejvíce paralyzuje, a tím ve svém důsledku ohrožuje imunitu. Musíme přijmout fakt, že jsme jako lidé i jako lidstvo zranitelní a podléháme řádu, který nás lidi přesahuje. Studovat tento řád, souvislosti života na Zemi a možnosti udržitelného rozvoje jsou také důležitá témata, kterými je nutné se zabývat. Pěstujme pokoru a zodpovědnost.
Jak do této doby zapadá homeopatie? Pomohla Vám? Pomohlo Vám i vnímání věcí z jiného než jen „klasického“ medicínského pohledu?
Z výše řečeného je jasné, že mi homeopatie pomohla hodně. Pro mne je homeopatie nejen léčebná metoda, ale i přístup k životu. Učí nás, jak se podívat na problémy a procesy komplexně, že psychické těsně souvisí s fyzickým. Přesně ukazuje, jak stres narušuje imunitu, ale i jak stresovou situaci pomocí homeopatického léku efektivně vyřešit, aby k tomu nedošlo.
Samozřejmě neexistuje homeopatický lék na současný COVID 19 ani na jiný specifický virus či baktérii. Ale existují účinné mnoha generacemi homeopatů ověřené postupy na podporu imunity i na řešení akutních funkčních příznaků. Homeopatický lék podporuje samoozdravné síly organismu přesně popsaným způsobem. Homeopatie je mnohem účinnější jako metoda preventivní, nenahrazuje potřebné klasické léky. Pokud by byla přijata jako oficiální součást komplexní zdravotní péče, bylo by to velmi přínosné. Moje krédo je: MEDICÍNA JE JEN JEDNA A HOMEOPATIE JE JEJÍ SOUČÁSTÍ.
MUDr. Hana Váňová, Litovel duben 2020
—————————————————————————————————————————————————————
MUDr. Hana Váňová, praktická lékařka, homeopatka
Vystudovala na LF Palackého univerzitě v Olomouci. Získala atestaci ze všeobecného lékařství. Hledala možnosti, jak rozšířit znalost medicíny i o jiné přístupy. Studovala akupunkturu (kredit 1. i 2. stupně, 1995 stáž u prof. Antona Jayasuri: International Univerzity for Complementary Medicines, Srí Lanka). Absolvovala kurzy elektroakupunktury (Dr. Werthmann, prof. Lupičev).
Od 90. let se věnuje intenzivnímu studiu homeopatie. Absolvovala základní i master kurzy CEDH, účastnila se mnoha seminářů doma i v zahraničí. Přednáší klinickou homeopatii v rámci mezinárodní školy CEDH. Je členkou odborné mezinárodní komise Conseil d´orientation CEDH se sídlem v Paříži. Jeden ze zakládajících členů Homeopatické lékařské asociace, od založení r. 2007 do května 2015 její předsedkyní, nyní členka rady HLA.
Do r. 2008 pracovala jako praktický lékař se všemi povinnostmi, které k této pozici náleží, a každodenně ve své praxi využívala znalosti z akupunktury i homeopatie. Nyní provozuje soukromou homeopatickou ordinaci. Intenzivně se také věnuje přednáškové činnosti jak pro CEDH, tak i na různých konferencích a seminářích pro lékaře, nelékařské zdravotnické profese i laiky. Aktivně se účastnila mezinárodních homeopatických konferencí a kongresů (2009 Lille, 2011 Remeš, 2011 Riga, 2014 Los Angeles). V současné době se nejvíce soustřeďuje na předávání svých homeopatických zkušeností mladým lékařům.
