Epileptický záchvat: Diagnostika a první pomoc
Epilepsie se někdy v průběhu života objeví u 6 osob z 1000 a nově diagnostikovaných je ročně 45 lidí ze 100 tisíc. S touto četností se epilepsie řadí k nejčastějším neurologickým onemocněním.
Diagnostika epilepsie je náročná a v počátku je třeba vyloučit všechna onemocnění, jež připadají v úvahu. V této fázi je nutná úzká spolupráce lékaře nejen s pacientem, ale i jeho rodinou. Tradiční místo v diagnostice epilepsie má EEG vyšetření, při němž se mapuje elektrická činnost mozku. V moderní diagnostice má zásadní místo magnetická rezonance (MRI), díky které je možné zhotovit snímky tkáně mozku ve třech rovinách ve vrstvách po 1 milimetru. Tím dojde k podrobnému zmapování ložiska.
Epileptické záchvaty jsou důsledkem vrozených a získaných chorob mozku. Příkladem nejčastějších vrozených poruch mohou být různé vývojové vady a genetická onemocnění. Mezi získané poruchy řadíme např. porodní úrazy, mozkové nádory, stavy po cévních mozkových příhodách, zánětech a úrazech mozku. Může také jít o následek zánětů mozkových blan a febrilních záchvatů, což se může projevit až s odstupem mnoha let.
První pomoc epileptikovi
Občas se to stane. Člověk, který na první pohled vypadá zcela zdravě, jde po ulici, náhle se sesune k zemi a začne mít křeče. V záškubech se svíjí na zemi a kolem něj se vytváří hlouček lidí. Ne vždy je ale mezi nimi někdo, kdo skutečně umí nemocnému pomoci.
„Zapomeňte na filmy, ve kterých hrdinové epileptikovi vkládají do úst dřívka a podobné věci ve snaze zabránit udušení zapadnutím jazyka. To jsou nesmysly, tak to není!“ varuje MUDr. Zdeněk Vojtěch. „Pokud dotyčný nedýchá, je to způsobeno tím, že má stejné křeče jako na končetinách i v hrtanu, ne tím, že mu zapadá jazyk. Do úst člověka s epileptickým záchvatem nikdy nic nevkládejte a jazyk se nepokoušejte vytáhnout.“
Správný postup:
1. Pokud má postižený křeče, je třeba zabránit jeho zranění. To znamená uvolnit mu oděv, aby se neudusil, vyprostit ho z prostoru, kde by se mohl zranit apod.
2. Když křeče ustanou, nastane riziko vdechnutí slin a hlenů, které se u některých záchvatů zvýšeně tvoří a následně hrozí vznik zápalu plic. Prevencí je uložení nemocného do stabilizované polohy.
3. Pokud je postižený při vědomí, ale není plně orientovaný, je třeba u něj počkat. V této fázi je vhodné se nemocného příliš nedotýkat a nemanipulovat s ním.
4. Když nemocný nabude plného vědomí, je třeba se ho zeptat, zda se s epilepsií léčí. Pokud ano a je již plně orientovaný, je možné ho nechat v klidu odejít.
Jestliže však řekne, že se s epilepsií neléčí, je nutné zavolat rychlou zdravotní pomoc a nechat ho odvézt do nemocnice, kde dojde k přesné diagnostice, protože záchvat mohl být důsledkem nějakého závažného onemocnění, například cévní mozkové příhody nebo nádoru.
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
