Proč simulovat smích? Protože je lepší než antidepresiva!
Všichni to známe, pokud se smějeme, je nám tak nějak lépe. Asi proto, že pokud máme důvod se smát, cítíme se šťastní. Má smích ale skutečně vliv na naši psychiku nebo je to jen účinný placebo efekt?
Podle studie Japan Gerontological Evaluation Study bylo zjištěno, že nejen že smích skutečně zlepšuje naši celkovou pohodu, má také schopnost ovlivnit vznik civilizačních onemocnění. Respektive, pokud se smějete rádi a často, můžeme snížit riziko některých z nich o celých 20%.
Co je smích?
Smích je obecně charakterizován jako mimický projev člověka, který vychází z pocitu radosti, veselí, štěstí. Jde o hlasitý projev, který se u každého člověka projevuje odlišně. Zatímco se někdo směje "hezky", jiný může svým smíchem doslova ohlušit všechny kolem. Pořád je ale smích emoce, která je "nakažlivá" a to je dobře.
Jaké známe druhy smíchu?
Pokud jste doteď žili v tom, že smích je zkrátka smích a nic jiného, možná vás překvapíme sdělením, že smíchů máme hned několik. Nejčastěji však smích dělíme na:
- spontánní
- podněcovaný
- vyvolaný
- patologický
- simulovaný
Spontánní smích je smích, který znáte, když sledujete vtipnou komedii a nezadržitelně v smích propukáte. Je to smích, který vzniká na základě události, které nám přijdou veselé a samovolně nás vedou k tomu, že se smát zkrátka musíme.
Podněcovaný smích je pak ten druh smíchu, který vznikne na základě podnětu. Tak například někdo řekne vtip, který když doposlechneme, v nás smích opět vyvolá.
Vyvolaným smíchem je pak smích, který vznikne za pomoci vnějších aspektů. Těmi mohou být například léky. Třeba rajský plyn. Už za první republiky byly velmi v módě tzv. "plynové večírky", kde se lidé smáli právě za pomoci rajského plynu.
Patologický smích vzniká v důsledku psychické poruchy nebo poškozením mozku. Tzn., že se dotyčný směje, aniž by si to sám přál.
Posledním typem smíchu je pak smích simulovaný. Ten nám může sloužit jako skvělý pomocník ve chvílích, kdy víme, že jediné, co nám pomůže je se smát. Simulovaný smích lze naučit a přivolat si ho pokaždé, když je potřeba. I tento smích má ale na naši psychiku poměrně blahodárný vliv. Na simulovaný smích nepotřebujeme účel. Zkrátka si ho vyvoláme kdykoliv, kdy budeme chtít.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že spontánní a simulovaný smích jsou takřka totožné, není tomu tak. Simulovaný smích předčí spontánní v jedné konkrétní věci: Umožní nám mít plnou kontrolu nad jeho projevem, tj. nad tím, jak při takovém smíchu vypadáme a s jakou intenzitou ho prožíváme.
Proč smích simulovat?
S nadsázkou bychom řekli, že když se mohou simulovat nemoci, proč by se nemohl simulovat smích. Realita je však daleko prospěšnější. K takovým závěrům vedla metaanalýza, složená z 29 studií a publikovaná v roce 2019 v časopise Social Sciences & Medicine. V ní vědci zkoumali skutečné účinky simulovaného smíchu a došli k závěru, že simulovaný smích je velmi učínný při snižovaní deprese a stavů úzkosti a to dokonce dvojnásobně, než smích spontánní.
Simulovaný smích jako účinná naděje
Simulovaný smích se může naučit skutečně každý a každý ho může využít v situacích, kdy se nebude cítit dobře. A pokud tomu stále nevěříte, věřte, že za zkoušku nikdy nic nedáte. Rozhodně je simulovaný smích lepší variantou, než sáhnout po prášcích. Jediným vedlejším účinkem, který s sebou smích nese, je totiž to, že jím tak maximálně nakazíte své okolí.
