Počet fobií roste, říká psychiatrička. Znáte strach z Facebooku nebo z přemíry možností?
Máte chorobný strach z pavouků, hadů nebo výšek? Pak patříte mezi téměř polovinu Čechů, které trápí fobie. Většina z nás je dokáže ovládat, v některých závažnějších případech je ale nutná terapie u odborníka. Psychiatrička MUDr. Jitka Holčapková z Kliniky ambulantní psychiatrie a psychoterapie nám odpovídala na otázky týkající se fobií a jejich léčby.
Kolik lidí u nás trpí nějakou formou fobie a které patří mezi ty nejčastější?
Celoživotní riziko, že člověk onemocní nějakou formou fobické poruchy, se pohybuje mezi 10–25 %. Nejčastější formou fobie jsou sociální fobie (6–16 %) a specifické fobie (do 10–20 %). Sociální fóbie působí emocionální i tělesné problémy v situacích, jako jsou styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti. Do kategorie specifických fóbií patří fobie ze zvířat (například arachnofobie – strach z pavouků), strach týkající se přírodního prostředí (akrofobie – strach z výšek), fobie situačního typu (klaustrofobie – strach z uzavřených prostor) a další, méně známé typy fobií.
Jak vážná musí fobie být, aby se měla začít řešit s terapeutem?
Jako nejdůležitější parametr v rozhodování, zda s fobií přijít za odborníkem, vidím míru, jakou ovlivňuje kvalitu života. Jsou lidé, kteří jsou smíření například se svým strachem z pavouků a nemají potřebu se ho zbavit. Někomu jinému ale může stejný strach vadit natolik, že se rozhodne vyhledat terapii, i když tíže poruchy je – viděno z vnější – stejná. Pokud jde o sociální fobii a agorafobii (strach z velkých i uzavřených prostor), často zásadně ovlivňují životní pohodu i běžné denní fungování postižených. V krajních případech mohou vést dokonce až k situaci, kdy člověk vůbec neopouští svůj domov. Pokud se objeví příznaky sociální fobie nebo agorafobie, doporučuji s nimi začít pracovat hned v začátku; tyto poruchy mají tendenci se zhoršovat a léčba v pozdějších fázích je obtížnější a méně úspěšná.
Dá se fobie úplně zbavit? V kolika procentech případů se to podaří?
U sociální fobie a agorafobie, které se vyskytují častěji, je léčba spíše dlouhodobá a může vyžadovat i spolupráci s lékařem – podávání antidepresiv, která příznivě působí také na pocit úzkosti. Pokud jde o tzv. specifické fobie – strach z jednoho konkrétního jevu, situace, činnosti nebo skupiny osob či zvířat – léčba bývá úspěšná ve většině případů po několika málo terapeutických sezeních.
Jaké jiné metody léčby jsou úspěšné?
Nejčastějším terapeutickým přístupem používaným u fobických stavů je kognitivně behaviorální terapie (KBT), která v sobě může a nemusí zahrnovat i metodu expozice situaci vyvolávající strach. Postiženým může ve zvládání úzkosti pomoci užívání antidepresiv nebo anxiolytik. Přínosné jsou i jiné psychoterapeutické přístupy, například psychodynamické terapeutické směry.
Zmínila jste metodu expozice situaci vyvolávající strach. Do jaké míry je úspěšná? A funguje u všech fobií?
Tato metoda je úspěšná u specifických fobií. V léčbě agorafobie a sociální fobie má vystavování obávaným situacím také své místo, je třeba ji ale doplnit jinými terapeutickými metodami, někdy včetně podávání léků.
Jsou lidé, kteří trpí silnou fobií, náchylnější k psychickým problémům, jako jsou úzkosti, deprese a podobně, nebo to s tím nemusí souviset?
Lidé trpící fobií mají zvýšenou pravděpodobnost, že v průběhu života onemocní i jiným psychickým onemocněním. Zvláště vysoká je tato pravděpodobnost u lidí trpících sociální fobií. Z nich trpí jednou nebo více dalšími psychickými obtížemi asi 65 %.
Jak bychom se měli zachovat, pokud se nečekaně ocitneme tváří v tvář své fobii? Existuje nějaký postup nebo metoda, které v tu chvíli člověka uklidní?
V takové situaci můžete cítit nevysvětlitelné obavy až děs, pociťovat bušení srdce, rychle dýchat. Hlavou se vám budou honit nezvladatelné a někdy děsivé myšlenky, strach ze smrti nebo jiných pro vás děsivých událostí. V takové situaci doporučuji zaujmout polohu, ve které se budete cítit stabilně a bezpečně (např. vsedě opření o stěnu a s nohama pevně na zemi), zhluboka dýchat, soustředit se zejména na výdech, vědomě jej prodlužovat. Je důležité vědět, že pokud se jedná o úzkost, nemůže vám tento stav ublížit, úzkost za nějakou dobu sama přejde. Je možné, že se situaci, která ve vás strach spustila, budete příště snažit vyhnout. To ale často vede k tomu, že budete nuceni se jí vyhýbat pokaždé a je možné, že se přidají další podobné situace, což může výrazně omezit váš život. Doporučuji proto vyhledat odbornou pomoc co nejdříve poté, co vaše potíže začnou.
Můžou být fobie dědičné a jak vlastně vznikají?
U některých fobií, např. z nebezpečných zvířat, výšek nebo tmy, se má za to, že mohou být dědičně podmíněné – jejich předmětem jsou situace nebo tvorové, kteří jsou reálně nebezpeční a v průběhu vývoje lidského druhu se strach z nich mohl předávat jako vědomost pomáhající přežití. V případě strachu z neškodných věcí se má spíše za to, že vznikly v průběhu života daného člověka. U agorafobie a sociální fobie se může jednat o náchylnost k úzkostným potížím obecně, která může být ovlivněna jak geneticky, tak i výchovou a prostředím.
Narůstá v průběhu času počet fobií a lidí, kteří jimi trpí?
Počet lidí trpících fobickými poruchami v posledních letech narůstá, stejný trend pozorujeme i u ostatních úzkostných poruch. V průběhu času se mění také předmět fobií – tedy jaké situace nebo osoby strach vyvolávají. To závisí hlavně na historickém a kulturním kontextu.
Existují i nějaké novodobé fobie týkající se moderních technologií (mobily, počítače…)
Specifické fobie se mění stejně, jako se mění svět, ve kterém žijeme. Málokdo se dnes v realitě běžného života bude bát např. vyhoštění z církve nebo uřknutí, doba ale přináší jiné strachy. Například strach z přemíry možností (allodoxafobie), strach z jaderného výbuchu a jaderné války (atomosofobie nebo nuclomitufobie) nebo strach z Facebooku (editiovultafobie).
MUDr. Jitka Holčapková
Je absolventkou lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy. V současné době pracuje jako lékařka na lůžkovém oddělení v Psychiatrické nemocnici Bohnice a ambulantně na Klinice ambulantní psychiatrie a psychoterapie (KAPPA). Absolvovala výcvik v krizové intervenci, nyní prochází sebezkušenostním psychoterapeutickým výcvikem Poradenství a psychoterapie zaměřené na klienta (PCA) akreditovaným pro oblast zdravotnictví v Českém institutu PCA.
