Dort, nebo řízek? Co naše tělo víc potřebuje?
Co je pro naše tělo víc škodlivé? Když u počítače zobeme gumové medvídky, nebo když si dáme smažený řízek nebo výpečky? Čím uškodíme své linii, cévám, slinivce, srdci, mozku, játrům více?
Cukr je zásadní zdroj energie pro všechny buňky v těle bez rozdílu. Nejvíce jej potřebujeme doplnit při zvýšeném výdeji energie, tedy nejběžnějších pohybových aktivitách, a pak především pro dobrou činnost nervové soustavy. Proto máme chuť na sladké ve stresu.
Nervové buňky, červené krvinky a spermie navíc dovedou čerpat energii pouze z cukru. Ostatní buňky v těle se umějí ohánět lépe – jako zdroj energie využívají rovněž tuk nebo bílkoviny. „Trávení ,sladkého‘ začíná již v ústech,“ říká na úvod internistka a kardioložka MUDr. Marie Skalská z Pro Fit Institutu.
Díky tuku nám jídlo více chutná
Tuky jsou ideálním zdrojem energie. Tvoří základní složku buněčných membrán a jsou důležité pro přenos vitaminů v tucích rozpustných (vitaminů A, D, E a K). Mají vliv na tvorbu hormonů, správnou funkci mozku a dalších orgánů. Pro člověka jsou tuky nepostradatelné, nedostatek tuků ochuzuje tělo o potřebné látky. Tuky tedy mohou být zdraví prospěšné nebo také škodlivé.
„Záleží na celkovém kontextu, v jakém tuky ve stravě konzumujeme, na množství a skladbě přijímaných tuků v součinnosti s dalšími živinami, avšak do veliké míry je to, jak se budeme cítit ve finále, důsledkem míry fyzické aktivity a v neposlední řadě i odkazem genetických dispozic,“ upozorňuje MUDr. Skalská.
Trávení jídla obsahujícího tuk začíná až v žaludku. Zde jsou tuky za vydatné pomoci trávicích šťáv lidově řečeno předpřipraveny. Odborně se tomuto procesu říká emulgace a dochází k ní proto, aby kapičky tuku na své další cestě dobře proklouzly mezi buňkami tenkého střeva a mohly se do nich lehce vstřebat. Zde se „přeorganizují“ na tukové kapénky chylomikrony. Ty poté putují do krve a z krve do jater. A proč nám tučné jídlo tak chutná?
„Tuk je hlavním nositelem chuti, má na svědomí to rozplývání na jazyku, sametovou chuť a vláčnost,“ vysvětluje lékařka. „Zásadní je, že 1 gram tuku obsahuje dvakrát více energie než stejné množství cukru. V každodenním životě a pro udržení dobrého zdraví potřebujeme obojí, v odpovídajícím množství a poměru. Pokud člověk právě nehubne a chce si udržet energii, nejvíce vyhovující pro něj je, když 55 až 60 procent energie čerpá ze sacharidů a 30 procent z tuku – objemově je to tedy 1 : 1 díky dvojnásobnému množství energie v tuku,“ počítá internistka.
Výběru mezi modely „pouze sušenky“, nebo „jen samé brambůrky“ dává rezolutní stopku: „Je to vždy o tom, že potřebujeme obojí. Kdybyste se celý den živili jen samým tukem, brzy se dostaví hypoglykemie a po čase asi i ten žlučníkový záchvat. Pokud byste však přijímali po celý den jenom cukr, ,zničíte‘ se rovněž, jen o něco později,“ opakuje doktorka Skalská.
Zářným příkladem, jak je všechno propojené, je podle jejích slov právě cukrovka 2. typu: „Převládající nadměrný příjem tuku spolu s genetickým podkladem a nevhodným životním stylem vede k onemocnění, jež pak způsobí poruchy metabolismu cukru,“ dodává.
Nasycené a nenasycené mastné kyseliny
Mastné kyseliny, jež tvoří základ tuků, se dělí na nasycené a nenasycené. Nadbytek nasycených mastných kyselin ve stravě nám škodí. Mimo jiné například zvyšuje hladinu „špatného“ cholesterolu. Zlým pánem jsou v této souvislosti máslo či vepřové sádlo.
Mononenasycené či vícenenasycené mastné kyseliny jsou více žádoucí – za předpokladu optimálního přísunu z potravy vylepšují kádrový profil „hodného“ cholesterolu. Najdeme je v rostlinných zdrojích: řepkovém, olivovém, dýňovém, lněném, ořechovém oleji, avokádu a rozličných semínkách.
K polynenasyceným rovněž patří i omega-3 a omega-6 mastné kyseliny, které jsou dnes známější než hodinky stejné značky, na rozdíl od nich však dokážou čas brzdit. Najdete je například v tučných rybách, jako jsou makrela či losos. „I když je teď moderní zatracovat cukr, je nutné mít na mysli, že hlavním negativním faktorem pro zdraví a podkladem civilizačních chorob je nadměrný příjem tuku – to jest nadměrný příjem energie spolu s nedostatkem pohybu,“ upozorňuje odbornice.
Je tu i řada nemocí zažívacího traktu, především slinivky a žlučníku či jater, kdy je potřeba příjem tuku v dietě omezit a hlavně zcela vyloučit nevhodné přepalované tuky – transmastné kyseliny, jež jsou pro jaterní buňku toxické. Jejich příjem by nikdy neměl překročit 1–2 % z celkového kalorického příjmu. V jakém poměru bychom tedy měli všechny složky v každodenní výživě konzumovat?
„Energetický trojpoměr je 55 až 60 procent energie ze sacharidů, 30 procent energie z tuků a zbytek je z bílkovin. Tento poměr se může individuálně lišit v závislosti na pohlaví, věku, výšce a hmotnosti. Žádnou složku však z potravy vyloučit nemůžeme,“ uzavírá Marie Skalská.
O zajímavém experimentu psal Daily mail: Dvojčata, lékaři Alexander a Chris van Tullekenovi z Velké Británie se rozhodli udělat pokus. Po dobu jednoho měsíce Alex přestal jíst sacharidy a Chris téměř úplně vynechal tuky. Jak jejich soukromý „výzkum“ dopadl? „Mohl jsem sice jíst maso, ryby, vejce či sýry. Radost z jídla však zmizela spolu se sacharidy. Nehladověl jsem, ale byl jsem zpomalený a unavený a můj dech nebyl právě nejvábnější,“ říká Alex.
Chris se pro změnu nikdy necítil zasycený: Intervaly mezi jídly se zkracovaly. Zmizela i jeho radost z jídla – těstoviny bez oleje mu připadaly fádní a nechutné. Rozhodně se tedy nedá mluvit o „dobitých baterkách“.
Vynechání cukrů vede ke zvýšení hladiny ketolátek v krvi. Ketolátky jsou využívány jako zdroj energie především mozkem, který k tomu nemůže využívat tuky, za vhodnou stravu se však počítat nedají. Chris se nakonec cítil unavený a ještě méně produktivní než jeho bratr.
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
