Neumíte se vyrovnat s úspěchem? Možná máte impostor syndrom. Jak se ho zbavíte?
Představte si situaci: Máte svou vytouženou práci. Jste šťastný, ale sem tam se vám do hlavy vtírají neodbytné myšlenky: Nebyla to náhoda? Opravdu si to zasloužím? Vždyť nejsem tak dobrý jako kolega. Jednou mě stejně všichni prokouknou, že to tak trochu hraju, to bude ostuda. Zní vám to povědomě?
Pokud jste si kvůli takovým myšlenkám někdy připadali nepatřičně, máme pro vás dobrou zprávu. Nejste zdaleka sami. Takové pocity zažívají milióny lidí a lékaři pro ně mají dokonce i název: impostor syndrome.
O co vlastně jde? Jde o nepříjemný až chorobný pocit, že to, čeho jsme dosáhli, si nezasloužíme. Že pro to nejsme dost kompetentní a že nás brzy někdo odhalí. Pozor – je běžné, že si člověk občas trochu nevěří nebo se chce posouvat dále a vzdělávat. My mluvíme o stavech, které se do myslí vtírají, nejdou odbýt a způsobují člověku úzkost.
Nezáleží na tom, jak moc jste úspěšní. Podle údajů publikovaných v International Journal of Behavioral Science takové pocity zažilo v určité fázi života až 70 % lidí. Pravděpodobně se to týká více žen. Valerie Youngová, která je odbornice na danou problematiku a také autorka knihy The Secret Thoughts of Successful Women (Tajné myšlenky úspěšných žen), uvádí, ze impostor syndrome se také často vyskytuje u určitých skupin lidí. Jsou to:
Perfekcionisté: I když se jim podaří splnit své velmi vysoké cíle, většinou si najdou chybičku, která celý dojem zkazí a zcela zpochybní veškeré kompetence.
Odborníci: Tito lidé nedají ani ránu bez nových a kompletních informací, pochopení celé problematiky ze všech aspektů a podobně. Neustále se pídí po školeních, certifikacích, tito lidé se bojí promluvit v práci i na třídní schůzce, protože co kdyby náhodou neznali všechny souvislosti?
Géniové od narození: Mají naopak pocit, že všechno by měl člověk zvládnout "selským rozumem". Pokud musí něčemu věnovat úsilí nebo problematiku více studovat, mají pocit, že nejsou dost dobří, a mozek jim jasně říká, že tím pádem podvádějí.
Sólisté: Jsou zvyklí vyřešit vše sami. Pokud požádají někoho o pomoc, je to selhání.
Supermani: Chtějí vždy pracovat víc než všichni kolem nich. Potřebují uspět ve všech oblastech života – v práci, jako rodiče, jako partneři – a pokud náhodou něco neklape, je to špatně.
Na otázku, co je důvodem vzniku, nemají odborníci jasnou odpověď. Jednou z teorií je, že příčina může být – jak jinak – v dětství, kdy měl člověk pocit, že nikdy není dost dobrý.
Jak s tím naložit?
Pokud se vidíte nejspíše mezi perfekcionisty, zkuste si uvědomit jednu věc: Nikdo není dokonalý a i ti nejlepší lidé dělají chyby. Zkuste si dát termín a ten dodržet, i když budete mít pocit, že vaše práce není dokonalá nebo jste nestihli vše zkontrolovat. Donuťte se k tomu přijmout chybu jako přirozenou součást vaší práce. A také jako něco, co vás posune dopředu.
Nebuďte závislí na druhých
Řada lidí s impostor syndromem je závislá na hodnocení ostatních. Zkuste víc věřit své práci. Nikdo by neměl mít větší vliv na to, jak se cítíte, než vy sám – ani váš šéf, který vás hodnotí.
Člověk se stále učí
Smiřte se s tím, že nikdy nebudete hotový člověk. Stále je co se učit. Nemusí jít jen o vzdělání, ale i o umění hovořit s lidmi, říkat jim nepříjemné věci, prezentovat, řídit… jen tak člověk obstojí v práci i sám před sebou.
A ještě jednu podstatnou věc zmiňuje další odbornice psycholožka Audrey Ervinová: Mezi lidmi, kteří impostor syndromem trpí, a mezi těmi, kteří ne, není rozdíl ve vzdělání nebo v tom, jestli na danou pozici mají. Jediný rozdíl je pouze a pouze v tom, co si lidé myslí. Uvědomit si, že jde pouze o úhel pohledu nebo osobní nastavení, je prvním, ale zásadním krokem.
