Mužům stále častěji chybí hormony
Mužský pohlavní hormon testosteron ovlivňuje nejen sexuální život, ale má vliv i na celkové zdraví. Při hormonálním vyšetření lze odhalit jeho nedostatek a je možné zahájit léčbu. Efekt terapie ovšem může být různý.
Deficit testosteronu je globálním problémem veřejného zdraví,“ uvedl na loňské podzimní mezinárodní konferenci v Praze věnované této problematice urolog a endokrinolog profesor Michael Zitzmann z Vestfálské Wilhelmovy univerzity v Münsteru. Čeští muži nejsou žádnou výjimkou.
Škůdci z potravinového řetězce
Zvýšený počet pacientů, kteří trpí nedostatkem testosteronu, zaznamenal také MUDr. Karel Kočí, CSc., ze soukromé andrologické ordinace Andromeda v Praze. Příčin, proč tomu tak je, vidí hned několik.
„Nárůst těchto problémů do značné míry souvisí se znečištěným životním prostředím, které není příliš nakloněno lidskému organismu,“ uvádí androlog.
„Spolu s chemikáliemi, které pronikají do vody i ovzduší, se tak do potravinového řetězce stále častěji dostávají také látky podobné hormonům, takzvané endokrinní disruptory.“ Tito neviditelní škůdci přitom dokážou nejen dokonale oklamat organismus, ale též způsobit změny hormonálních hladin.
Řada problémů souvisí rovněž s nesprávným vývojem varlete, v němž se vedle spermií vytváří i převážná část testosteronu.
Už v raném dětství se proto mnohdy rozhoduje o tom, jak bude muž v dospělosti hormonálně zdatný. Stává se, že varle včas nesestoupí do šourku, a v takovém případě bývá nezbytná operace, nejlépe ještě v prvním roce života. Doktor Kočí se však ve své praxi stále setkává s muži, kteří tento zákrok podstoupili až o několik let později, a v důsledku toho u nich došlo k nesprávnému vývoji varlete. Funkci tohoto orgánu mohou navíc ovlivnit také různé úrazy, záněty či operace.
Více negativních proměn a dopadů
Muži s nízkou hladinou testosteronu obvykle ztrácejí zájem o sex, trpí poruchami erekce nebo zvýšenou únavou. Nejednou je přepadají melancholické nálady či deprese. Poměrně často u nich také dochází ke zvýšenému ukládání útrobního tuku, což se navenek vůbec nemusí projevovat jako obezita.
Nadměrné množství tukových buněk však uvnitř organismu nastartuje přeměnu testosteronu na ženský pohlavní hormon estradiol. Tito pacienti pak mívají například zvětšené prsní žlázy, které je poměrně často přivedou do ordinace lékaře.
„Řada problémů, jež souvisejí s nízkou hladinou testosteronu, se dřív připisovala přirozenému stárnutí,“ uvádí doktor Kočí. „Ve skutečnosti však postihují i mladé muže v reprodukčním věku.“ Skutečnou příčinu potíží dnes andrologové dokážou zjistit nejen prostřednictvím důkladného pohovoru s pacientem, ale i na základě laboratorních testů. Nestačí ovšem jenom znát celkovou hladinu testosteronu, je třeba stanovit i poměr mužských a ženských hormonů. A kromě toho zvážit věk pacienta a některé další okolnosti. Už proto, že nízká hladina testosteronu může nepříznivě ovlivnit nejen sexuální život, ale i činnost kardiovaskulárního aparátu nebo metabolismus kostí.
Jedním z možných projevů chronického nedostatku testosteronu může být dokonce i osteoporóza. Pokud právě s nízkou hladinou pohlavních hormonů.
Léčba zabírá s různým efektem
Podobné vazby se nabízejí i v souvislosti s dalšími zdravotními obtížemi. „Proto je také třeba bourat hraniční čáry mezi jednotlivými medicínskými obory,“ zmínil se na nedávné mezinárodní konferenci věnované deficitu testosteronu a jeho léčbě profesor farmaceutické medicíny Tony Fox z King’s College v Londýně. Zároveň ocenil, že do Prahy přijeli o této problematice diskutovat nejen andrologové, ale i endokrinologové, urologové, biochemici, diabetologové či kardiologové. Jinak řečeno specialisté, kteří mohou ve své praxi testosteronovou léčbu využívat.
Také naši lékaři ji mužům předepisují již asi tři desítky let. Kromě tabletek a injekcí mají nyní nově k dispozici i přípravek ve formě gelu, který se vstřebává přímo přes kůži. Léčba testosteronem bývá obvykle dlouhodobá a také velmi individuální. Stejně individuální je i její úspěšnost.
Zatímco u některých mužů dojde „pouze“ k nevýraznému zlepšení obtíží, jiní během dvou tří týdnů doslova rozkvetou a získají novou chuť do života. Délka léčby do jisté míry souvisí také se subjektivními představami a pocity pacienta. Pokud muž s přibývajícím věkem například ztrácí zájem o sexuální život a léčba testosteronem už pro něj není přínosná, je možné ji ukončit.
Správná diagnóza jako základ
Někdy ovšem tato terapie může spíš uškodit než pomoci, proto velmi záleží na správné diagnostice.
„Občas za mnou přicházejí neplodní muži s nízkou hladinou testosteronu, kteří požadují testosteronovou léčbu,“ uvádí jeden z takových příkladů doktor Kočí, „v jejich případě by ovšem byla tato terapie kontraproduktivní.“ Funkci varlete, to znamená produkci testosteronu a spermií, totiž řídí nadřízené hormony, takzvané gonadotropiny. U některých mužů s nízkou hladinou testosteronu jejich koncentrace není dostatečná, a je proto zapotřebí primárně zvýšit hladinu právě gonadotropinů.
Pokud však tito pacienti začnou dostávat dávky pohlavního hormonu zvenčí, jeho vnitřní produkci to ještě zpomalí a šance na reprodukci se tím spíše sníží. Ale i u mužů, kterým může testosteronová terapie pomoci, je třeba její účinky pravidelně sledovat a kontrolovat. Jedině tak je podle slov androloga možné dosáhnout maximálního účinku při minimálních rizicích. S většími či menšími riziky je spojena jakákoli léčebná metoda a ani testosteronová terapie v tomto směru není žádnou výjimkou. „U těchto pacientů může dojít například ke zvýšené tvorbě červených krvinek, otokům nohou či prstů,“ popisuje profesor Abraham Morgentaler z Harvard Medical School ve Spojených státech amerických, který se zmíněnou terapií zabývá již téměř třicet let. V některých případech se podle jeho slov také může snížit koncentrace spermií nebo objevit akné.
Pomáhá, nebo škodí?
Před dvěma lety se však začalo hovořit i o závažnějších rizicích. „Podnět k těmto diskusím daly dva vědecké články, které poukazovaly na to, že léčba testosteronem může být spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny prostaty,“ uvádí profesor Morgentaler. Toto tvrzení, které vyvolalo poměrně značný mediální ohlas, mělo podle jeho slov velký dopad na pacienty. Mnozí z těch, kteří se až do té doby úspěšně léčili, přestali testosteron užívat. A také noví pacienti se testosteronové terapii často bránili. Obavy začaly přepadat dokonce i lékaře, kteří měli s touto metodou do té doby vynikající zkušenosti.
Obzvlášť poté, co se ve vědecké a lékařské odborné literatuře začala objevovat řada článků, které obsahovaly mnohé nesprávné informace. Většinu z nich přitom podle slov profesora Morgentalera psali lidé, kteří v oboru testosteronové terapie vůbec nepracovali. Snaha uvést na pravou míru tyto dezinformace a nesprávné představy nakonec přiměla skupinu předních odborníků k uspořádání Mezinárodní konference o testosteronovém deficitu a jeho léčbě v Praze. Přijelo na ni osmnáct odborníků různého zaměření z deseti států a čtyř kontinentů.
Společně se shodli na tom, že neexistují žádné vědecké důkazy, které by skutečně prokázaly zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny prostaty v souvislosti s testosteronovou terapií. Poukázali na to, že tato terapie může mít naopak pozitivní vliv z hlediska redukce obezity, regulace krevního cukru a léčby metabolického syndromu. Doporučili proto výzkumníkům po celém světě, aby v budoucnu přínos této terapie v uvedených oblastech ještě důkladněji prozkoumali.
Kde se dozvíte víc? Více informací o testosteronové léčbě najdete na: www.andromeda.cz Naleznete zde také dotazníky, které vám pomohou se zorientovat v tom, zda by vaše problémy mohly souviset s defi citem testosteronu.
Odborná spolupráce: MUDr. Karel Kočí, CSc., Andromeda, Praha