Akutní leukémie: Jaká je šance na vyléčení?
Paní Dagmar Dicková je první ženou, které byla v České republice úspěšně transplantována kostní dřeň. Od té doby uběhlo už třicet let. Dnes mají pacienti s akutní leukémií mnohem větší šanci najít vhodného dárce, a tím i na úspěšnější léčbu.
Když se devatenáctileté Dagmar Dickové objevily na ruce malé flíčky, rozhodně ji nenapadlo, že by se mohlo jednat o něco závažného. Lékaři ale diagnostikovali akutní leukémii. Psal se rok 1987 a tou dobou tato diagnóza v podstatě znamenala téměř jistou smrt.
Tehdy se ovšem tým odborníků v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze rozhodl pro novou léčbu – transplantaci kostní dřeně. Do té doby ji vyzkoušel pouze jednou a neúspěšně. „Nebyl internet, o nemocích se nevědělo, nepsalo a já jsem vlastně neměla žádné informace, které by mne třeba drtily. Tím pádem jsem neměla žádné pochybnosti, stoprocentně jsem věřila lékařům. Pravda je, že když jsem se zeptala na nějakou úspěšnost té operace, tak to všichni tak nějak mile zamluvili,“ vzpomíná s úsměvem sympatická blondýnka.
Transplantace tehdy probíhala úplně v jiných podmínkách, tak trochu se improvizovalo. Dárkyní se stala její sestra. Po operaci musela Dagmar žít 36 dnů v igelitovém stanu, který stál uprostřed místnosti. „Dávali mi hluboce zmrazenou stravu, aby mne nenakazili nějakou bakterií. To jídlo se tehdy vyvíjelo pro kosmonauty,“ vypráví paní Dagmar o době před třiceti lety. Rodinu mohla paní Dagmar vidět jen přes igelit, občas za něj dali televizi. Většinu času si paní Dicková četla. „Hlavně historické romány, všechny, které se daly vydezinfikovat,“ směje se.
„Mou podporou byla jednoznačně rodina,“ vzpomíná Dagmar. Před nemocí pracovala v mateřské školce, do té se pak nevrátila. „Přeci jen tam hrozily časté nákazy a já měla imunitu ještě nějaký čas oslabenou.“ A tak si udělala kosmetický kurz. Dnes prý zvažuje, že se zase k dětem alespoň částečně vrátí.
Nová naděje pro pacienty
Od té doby uběhlo třicet let. Pro dnešní pacienty jsou to už nepředstavitelné podmínky. Dnes jsou po transplantaci také izolovaní, v pokojích se ale filtruje vzduch a oni mohou přijímat návštěvy. Za tu dobu se ale změnilo mnohem více. Jednou z nejdůležitějších věcí je fakt, že lékaři umí najít dárce téměř pro každého člověka.
Od roku 2014 funguje v Ústavu hematologie a krevní transfúze program transplantací dřeně od příbuzných dárců, kteří jsou s pacientem shodní v určitých genetických znacích jen napůl. Dříve byla používána shoda alespoň osmi z deseti znaků, dnes jich stačí méně. "Tato nová technika nám umožňuje nalézt dárce prakticky pro každého pacienta a umožní nám transplantaci i lépe načasovat," řekl lékař transplantační jednotky Jan Vydra. Transplantaci je tak možné zorganizovat i během tří týdnů. To výrazně zvyšuje šance na úspěšnou léčbu a jedná se i o levnější variantu. Úspěšnost této transplantace je podobná jako u plně shodných dárců.
Napůl shodní dárci se nejčastěji najdou mezi příbuznými. Vhodný nepříbuzný dárce se vyhledává především v českých nebo mezinárodních registrech dárců. „Naším největším dodavatelem nepříbuzenských štěpů je Německo, od kterého získáváme asi 60 procent dárců, pak jsou to tuzemské registry, tam je to asi dvacet procent, a následuje USA a Polsko,“ říká vedoucí lékař Transplantační jednotky a Jednotky intenzivní hematologické péče ÚHKT Antonín Vítek. Dárci jsou do registrů stále potřeba.
Kdo může darovat kostní dřeň?
- věk od 18 do 40 let (evidence v databázi registru do 55 let věku dárce)
- ochota pomoci jakémukoli pacientovi nejen z ČR, ale i ze zahraničí
- hmotnost více než 50 kg
- výborný zdravotní stav (žádné závažné onemocnění – ani v minulosti)
- bez trvalé medikace a léčby (výjimkou je antikoncepce)
- ochota podstoupit odběry krve a případná další vyšetření
- ochota věnovat svůj čas a pohodlí
- veřejné zdravotní pojištění platné v ČR
