Vylaďte ekosystém vztahů a získejte trvalou udržitelnost
PŘEMÝŠLET O VZTAZÍCH A EKOLOGII V JEDNOM JE ZDÁNLIVÝ NESMYSL. DOKUD SI NEUVĚDOMÍTE, ŽE I TEN VÁŠ PŘEŽIJE, JEN KDYŽ V NĚM VYTVOŘÍTE SPRÁVNÉ KLIMA, VYLADÍTE HARMONICKÝ EKOSYSTÉM A POSTARÁTE SE O TRVALOU UDRŽITELNOST…
Mám pocit, že se vztahy často zacházíme jako se surovinami. Mnohdy je pokládáme za samozřejmé, vyčerpáváme je, vytěžujeme. A až když zjistíme, jak moc jsme sebe i toho druhého při „těžbě“ zdevastovali, pokoušíme se v lepším případě revitalizovat, co zbylo, upcyklovat nebo se na poslední chvíli, vyděšení rizikem ztráty, učíme pracovat se vztahy tak, aby byly trvale udržitelné. Ano, i vztahy mají svou ekologii! A je to mnohem logičtější, než se zdá… „Z hlediska etymologického znamená totiž řecké slovo oikos domov, logos je teorie. Tedy pokud si slovo ekologie přeložíme doslova, mluvíme o teorii domova. Přesto ekologii vnímáme především ve vztahu k přírodě, aniž bychom věděli, že ten ‚zelený‘ význam ekologie je mírně posunutý a vzdaluje se původní ‚teorii domova‘,“ říká k tomu na úvod systemická terapeutka MUDr. Kateřina Cajthamlová. A domov, to je často právě místo, kde jsou ti nám nejbližší. Důvod, proč nám to s nimi často drhne, je… že nejsme zrovna ukázkoví ekologové ani znalci svého přirozeného prostředí.
PŘI HLEDÁNÍ PARTNERA HLEDÁME „SVŮJ DRUH“ „Už při hledání partnera porušujeme jeden ze základních zákonů přežití v přírodě: pokud se máme ve svých vztazích cítit dobře, být v nich doma a najít v nich své místo a sami sebe, musíme hledat ty, kteří jsou nám podobní. Svůj k svému, vrána k vráně,“ konstatuje terapeutka. Proto podle ní nefungují vztahy, kde se přitáhly dva naprosté protiklady.
„Sice se říkává, že se protiklady přitahují, ale tam není žádná vnitřní podobnost, tam je spíše fascinace.“
„Lidé jsou odjakživa fascinováni. Vesmírem. Hlubinami. Adrenalinem. A také drogami nebo alkoholem. Ale soužití ve fascinaci protikladem dlouhodobě nefunguje a končívá špatně. Protože to, co je jiné, podivné, nezvyklé… po čase přestává fascinovat, místo toho to obtěžuje a ukazuje se, jak nepohodlné je v takovém soužití setrvávat,“ pokračuje MUDr. Kateřina Cajthamlová. V přírodě přece vždycky nejvíc funguje to, co do sebe zapadá.
A ve vztazích pro to Angličané mají výraz „soul mate“, spřízněné duše. „Když se takoví dva potkají, říká systemická terapie, že dvě struktury v kontaktu cítí totéž. Kulaté zapadá do kulatého, hranaté do hranatého… V přírodě se kulaté nikdy nesnaží spojit s hranatým, protože ví, že by to nezafungovalo. Byla by to v přeneseném smyslu slova marná snaha o mezidruhovost.“ REVITALIZACE A UPCYCLING Když pak najdete toho „svého“ druha/družku (i to si bereme z přírody, tohle označení), potřebujete pasovat především vnitřně. Sdílet kulturní hodnoty, životní priority, morální hodnoty. A pokud jde o oblasti, v nichž stačí se „pouze“ doplňovat, jsou to spíš okolnosti typu, že vy ráda myjete nádobí, ale nerada vaříte, zatímco on rád vaří, ale k nádobí ho nedostanete. Nebo že si vy v neděli odpoledne pojedete kreslit do polí a on půjde fandit na fotbal. Kompatibilní totiž neznamená ani „do puntíku stejný“. Opět podobně.
PROTIKLADY?
SOUŽITÍ VE FASCINACI PROTIKLADEM DLOUHODOBĚ NEFUNGUJE.
Jako v ekologii, pokud nám na vztazích a prostředí v nich záleží, pak po nějaké době své vztahy revitalizujeme. Primárním vztahem vždy zůstává v jakémkoli vztahu vztah sama k sobě – i ten musíme láskyplně pěstovat, chceme-li mít láskyplné rovnoprávné vztahy s druhými. Že to neumíme sami o sobě a spíše sebe i druhé potlačujeme nebo vytěžujeme, aniž bychom vztahy zpátky dotovali, tedy devastujeme je s pocitem, že jsou „samozřejmé“, odrážejí stále více se plnící diáře párových terapeutů.
Nejeden z nich mimochodem mluví o vztahu jako o zahradě, o kterou je potřeba pečovat. Starat se o ni s trpělivostí, dávat jí čas, aby pookřála po náročných zimách (tedy vztahových krizích), zalévat ji, když je vyprahlá dlouhým suchem (tedy nezájmem jednoho o druhého). Podle současného slovníku upcyklovat… posouvat vztah k něčemu lepšímu a k novému levelu, zrát, podporovat se, hledat další rozměry užitkovosti… ŽÁDNÁ RECYKLACE?!
Co do vztahů naopak nepatří, je recyklace. Snaha „používat“ pořád jeden a ten samý vztah. Vracet se. Recyklovaný toaletní papír také jednou doslouží a podobné je to i u snahy vztahy neustále udržovat, i když do nich „teče“. Kdo by to tedy dělal?
Opakovaně zkoušet dávat šanci tam, kde jste narazili… a znovu a znovu stejně? Bývá to v toxických vztazích, ve vztazích závislých, kde zapomínáme na své zdraví. „Ale toxické vztahy přece do ekologie nepatří,“ konstatuje MUDr. Kateřina Cajthamlová a ještě pokračuje: „Tam patří jen identifikovat toxin a zbavit se jej. A co se týče vztahů závislých, jsou hned čtyři typy osobností, s nimiž nikdy nedokážete navázat ekologický, tedy příjemný vztah, ve kterém byste mohli být vy a který by se stal vaším domovem:
1. Jsou to narcistní osobnosti – ty, které vidí jen sebe a zase sebe.
2. Osoby závislé na substancích – z nich nejproblematičtější bývají alkoholici. Umějí být totiž extrémně okouzlující.
3. Deprivanti – to bývají lidé, kteří používají druhé jen jako prostředek své moci. Dříve se jim říkalo psychopaté a jsou to všichni ti, kteří nevnímají strach a nemají soucit.
4. „Nevěrníci“ – tedy všichni ti, kteří mají potřebu střídat partnery, aby si dokazovali vlastní hodnotu.
Také oni svým způsobem používají své partnery a lidi obecně jako spotřební materiál. Vytěží a jdou dál. EKOLOGIE CTÍ HISTORII V ekologii je pak dobré umět se poučit. Vnímat, co bylo špatně, co jsme podcenili, jaké následky svého (ne)ekologického chování jsme nedokázali predikovat. A ve vztahové ekologii to funguje stejně tak. Neopakovat stejné chyby je základ. A k tomu je pak zásadní vnímat také souvislosti, kořeny druha/družky, které si vybíráte. „V ekologii je dobré znát historii, rozpoznávat, kdo je kdo, co je co, a znát historii rodin. Je důležité se ptát, jak se to, čím jsme si sami i ten druhý prošli, v životě projevovalo, jaké to mělo následky, jak nás to změnilo… Ale většina z nás se stydí na takové věci ptát. Sebe i druhých. Přestože jen tak dokážeme odhadnout tu správnou kompatibilitu. Podle toho, jak se cítíme, když slyšíme příběhy toho druhého – s čím z toho nesouhlasíme, s čím ano,“ popisuje ty správné navigační systémy MUDr. Kateřina Cajthamlová. A není to nic jiného než instinkty a intuice. Mírná „bodnutí“, která nás mohou včas varovat – pokud jim dokážeme naslouchat. Vztahy v rodině toho druhého pak také naznačují, jakých je on sám schopen vztahů.
Je to přece do značné míry naučené chování, stejně jako v divoké přírodě. I když se vám v začátku zamilovanosti může zdát, že „ani omylem“. TRVALÁ UDRŽITELNOST A to poslední, co potřebujeme u vztahové ekologie pochopit, je, jak z těch krátkých, haprujících, bořících se, zadrhnutých a jinak nefunkčních vztahů udělat ty trvale udržitelné. Jak jim v ideálním případě zajistit ten tzv. udržitelný růst. To jedině tehdy, když vstřebáme všechno předchozí. Pravidla seznamování s tím, kdo je s námi kompatibilní, ale nikoli přes kopírák – aby bylo přece jen v čem druhově růst a abychom se nepřetlačovali, ale doplňovali. „Proto je nesmyslná snaha o rovnost pohlaví. Jsme si rovni jako lidské bytosti, ale máme odlišné role, jimž odpovídá tělesná stavba, funkce mozku… Pár je jako zámek a klíč, zapadá to do sebe, a snažit se to měnit nepřináší nic dobrého,“ říká k tomu psychoterapeutka. A nakonec k udržitelnosti patří i schopnost přijmout principy průběžné péče o vztah, o sebe sama, o toho druhého – aby bylo dobře každému jednotlivě i vám oběma dohromady. Což předpokládá schopnost sem tam povymetat pavučiny, povyhazovat staré harampádí, stejně jako vnímat jeden druhého v souvislostech jeho vlastního dosavadního života i v historických souvislostech celé jeho rodiny, jeho kořenů, které mu do značné míry předurčily životní směr.
I VE VZTAZÍCH V PŘÍRODĚ NEJVÍC FUNGUJE TO, CO DO SEBE ZAPADÁ.
VZTAH JAKO KŘEHKÝ EKOSYSTÉM?
Vztah si koneckonců můžete představit jako svébytný ekosystém. Má své klima, své obyvatele, má své zvyklosti, potřeby… A svá slabá místa. „Ale ta se týkají jen těch špatně nastavených vztahových ekosystémů, těch uniformních – jako je v přírodě třeba řepkové pole nebo dokonale vypletá zahrádka s perfektně střiženým trávníkem. To jsou ty vztahy, které vznikly jen proto, že ona si umanula mít dítě nebo si oba vysnili, že si postaví dům. Takové vztahy založené na monokultuře, na jediném důvodu, jsou extrémně nestabilními ekosystémy. Protože vztah jako ekosystém je tím stabilnější, čím je pestřejší, čím víc se někdo stará o jeho biodiverzitu,“ popisuje MUDr. Kateřina Cajthamlová. Taková vztahová biodiverzita nastává, když máte kus času sami pro sebe, ale taky se třeba rozhodnete, že spolu za léto zvládnete angličtinu a další rok odletíte objevovat Austrálii. Je v ní důvěra, zábava, nuda, fakt, že jeden podporuje toho druhého, ale dá také svobodu, když je potřeba. Jsou v tom základy společné minulosti i vize do budoucnosti, ale především pestrá přítomnost. A ještě také schopnost vašeho vztahového ekosystému interagovat s ostatními. Protože váš vztahový ekosystém má kolem sebe další ekosystémy: přátel, rodiny, sousedů… A i ty dokážou mít pořádný vliv. Jaký? To už zase záleží na stabilitě vašeho domácího ekosystému.
VZTAHY V RODINĚ TOHO DRUHÉHO PAK TAKÉ NAZNAČUJÍ, JAKÝCH ON JE SÁM SCHOPEN VZTAHŮ. JE TO DO ZNAČNÉ MÍRY NAUČENÉ CHOVÁNÍ, STEJNĚ JAKO V PŘÍRODĚ.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
