Pacientům s Parkinsonem může pomoci operace. Spousta z nich to ale netuší
Až dvaceti procentům nemocných s Parkinsonovou nemocí by pomohla hluboká stimulace mozku. Jen málokdo ale o této možnosti ví, proto se léčba tak často nevyužívá a nemoc se u spousty z nich zbytečně prohlubuje.
Až dvaceti procentům nemocných s Parkinsonovou nemocí by pomohla hluboká stimulace mozku. Jen málokdo ale o této možnosti ví, proto se léčba tak často nevyužívá a nemoc se u spousty z nich zbytečně prohlubuje.
Parkinsonova choroba je onemocnění mozku, které se v průběhu času zhoršuje a pacient postupně není schopen ovládat své pohyby. Častým projevem je třes, ztuhlost svalů, poruchy rovnováhy. Nemocní mívají problémy s komunikací, artikulací, psaním. V souvislosti s tím může pacient upadat do depresí a uzavírat se do sebe. Je to nevyléčitelná nemoc, ale vhodnou léčbou lze její průběh zmírnit.
Nemoc se většinou projeví u lidí po padesátce, není to však pravidlo, někdy člověka postihne dříve. Nemocí trpí zhruba 30–50 tisíc Čechů. Velká většina z nich ale netuší, jaké možnosti léčby se jim nabízí. Dobu, kdy je možné postup nemoci zpomalit vhodnou léčbou, tak často propásnou. Aktuálně vše navíc komplikuje pandemie koronaviru, kvůli níž se parkinsonikům – jako neakutním pacientům – prodlužují čekací doby na vyšetření i na samotné léčebné zákroky.
Co je to hluboká mozková stimulace?
„Přibližně 15–20 procent parkinsoniků by mohlo podstoupit hlubokou mozkovou stimulaci. Vzhledem k nedostatečné informovanosti a omezeným kapacitám ji však ročně podstoupí jednotky procent. Přitom optimum pro načasování takového zákroku je 4–7 let od stanovení diagnózy. Toto „okno“ se později uzavírá. Vinou neinformovanosti tak vhodnou léčbu propásnou stovky těch, kterým by výrazně zlepšila život,“ říká Romana Skála-Rosenbaum, předsedkyně pacientské organizace Parkinson-Help z.s.
Odkládání péče kvůli koronavirové epidemii je komplikace i podle dalšího z odborníků. „Všechny neakutní operace a zákroky se odkládají a bohužel jsou mezi nimi i ty, na které pacienti s Parkinsonovou nemocí čekají obvykle přes rok, a to po dalším několikaměsíčním vyhodnocování, zda jsou vůbec k takovému zákroku vhodní,“ potvrzuje vedoucí Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN prof. MUDr. Robert Jech, Ph.D.
Hluboká mozková stimulace je chirurgický zákrok, který má význam pro pacienty se závažným nebo rychle se zhoršujícím vývojem Parkinsonovy choroby. Principem zákroků je stimulace oblasti mozku, které se dosahuje zavedením tenké jehly do mozkové tkáně malým otvorem v lebce. Zákrok může ovlivnit negativní změněné funkce mozku působením elektrických impulzů z elektrod zavedených do center pro řízení hybnosti.
Jen třetina pacientů má správné informace
Kromě toho, že pacienti o možnosti léčby svých potíží nevědí, často se k ní nedostanou také kvůli nedůvěře lékařů v její výsledky. Ukázal to dotazník pacientské organizace na pomoc parkinsonikům. „Z více než 105 vrácených dotazníků jasně vyplývá, že nemocní nedostávají všechny informace, které by měli. Často je nemají ani samotní neurologové, k nimž pacient dochází, někdy je na vině nedůvěra těchto lékařů v jiný druh léčby než farmakologické. Podle dotazníku zmínil neurolog všechny možnosti léčby pouze u 33 procent pacientů. Zbylých 67 procent nedostalo od lékařů informace vůbec nebo jen částečně,“ popisuje předsedkyně Parkinson-Help. Podle ní nenabízejí ucelené informace ani praktičtí lékaři – dotazník ukázal, že jen dvě procenta pacientů se vše potřebné dozvěděla od nich.
Lékaři jsou k novým metodám skeptičtí
Kromě zmíněné metody se nemoc nyní léčí běžně podávanými léky nebo takzvanými pumpovými systémy, kterými se účinný lék zavádí přímo do tenkého střeva nebo pod kůži. Tyto metody léčby jsou soustředěny do tří specializovaných center. „Z odpovědí našich pacientů vyplynulo, že přibližně pětina jejich lékařů je k operačním metodám skeptická. Ale zároveň se ukázalo, že přesto 43 procent pacientů se zcela spoléhá na svého ošetřujícího lékaře,“ popisuje Romana Skála-Rosenbaum. Celá třetina dotázaných pacientů se do specializovaného centra dostala až na vlastní žádost.
Problém je, že lékařů specializujících se na potíže je málo. „Kvůli přetíženosti center se čekací doba pro pacienty prodlužuje až na dva roky, jen u nás bychom uvítali další dva neurology. V detekci časných fází nemoci by pomohlo, kdyby na ni praktičtí lékaři mysleli při prohlídkách svých pacientů, kteří překročili 50 let,“ uzavírá profesor Jech.
