Proktitida

Případů onemocnění proktitidou v posledních letech přibývá, častěji se nemoc vyskytuje u osob s poruchami imunity a také homosexuálů. Choroba se ale objevuje také v případech pacientů po radioaktivním ozařování nebo léčbě antibiotiky.

Některé případy onemocnění proktitidou mají specifickou etiologii – tedy vyvolávající příčinu vzniku. Původcem mohou být mimo jiné bakterie Campylobacter, Shigella nebo Salmonella.

Zánět sliznice konečníku u pacientů s neporušeným rektem a vytvořenou kolostomií (tedy s vyvedením tlustého střeva přední břišní stěnou a s jeho otevřením navenek) nebo s ileostomií (vyvedením koncové části tenkého střeva přední břišní stěnou a s jeho otevřením navenek) je nazýván diverzní proktitidou.

Příznaky proktitidy

Mezi charakteristické klinické projevy onemocnění proktitidou patří v první řadě krvácení z konečníku nebo odchod hlenu či stolice s příměsí hlenu konečníkem. Pokud je zánět konečníku vyvolán virem herpes simplex anebo cytomegalovirem, může u postiženého způsobovat intenzivní bolest v oblasti řitního otvoru. Typickými příznaky mohou být dále zanícená, oteklá nebo zarudlá sliznice konečníku a výskyt hnisu.

Vyšetření a diagnóza

Stanovení diagnózy je založeno na rozpoznání typických klinických příznaků, dalším důležitým krokem je provedení speciálních vyšetření – proktoskopie a sigmoideoskopie.

Proktoskopie je vyšetření konečníku, přesněji řitního, tedy análního kanálu, pomocí přístroje anoskopu, což je krátká neohebná trubice, která umožňuje prohlídku celého kanálu a přilehlé části sliznice konečníku nad svěrači. Sigmoideoskopie je endoskopická metoda, při níž se zavádí endoskop do těla pacienta řitním otvorem.

Při sigmoideoskopii lékař prohlíží jen levou část tlustého střeva – konečník a esovitou kličku tlustého střeva, a to pomocí ohebného přístroje sigmoideoskopu. V naprosté většině případů lze u onemocnění proktitidou zjistit zanícenou sliznici konečníku.

Konečnou diagnózu potvrdí provedení biopsie zanícené sliznice, tedy odběr vzorku sliznice konečníku a jeho histologické vyšetření, dále mikrobiologické vyšetření odebraných vzorků tkáně sliznice konečníku s provedením nátěrů a konečně kultivace materiálu stěny konečníku na eventuální přítomnost bakteriálních, plísňových nebo virových patogenů.

Léčba proktitidy

Metody a způsoby léčby závisí na faktu, zda jde o specifikovaný, nebo nespecifikovaný zánět sliznice konečníku. V případě, že se jedná o specifickou proktitidu, je možné nasazení antibiotik, mužští homosexuální pacienti trpící nespecifickou proktitidou se léčí nasazením antibiotik doxycyklinu, případně co-trimoxazolu.

U nemocných proktitidou vzniklou po předchozím padávání antibiotik spočívá léčba v opětovném nasazení antibiotik, a to metronidazolu či vankomycinu. Léčba pacientů s proktitidou vzniklou jako následek radioaktivního ozáření (například po onkologické léčbě) je podobná jako u pacientů trpících nespecifickou proktitidou, což zahrnuje místní podávání hormonálních léků – kortikosteroidů, a to ve formě pěny nebo klyzmata – tedy nálevu podávaného cévkou zavedenou řitním otvorem do konečníku.

Účinnou možností může být také podávání léku sulfasalazin v tabletách po dobu nejméně tří týdnů. Sulfasalazin se podává samotný nebo v kombinaci s lokální terapií do konečníku (pěna, klyzma, čípky). V případech, kdy výše uvedená léčba nepomáhá, se začíná obvykle s celkovým podáváním hormonálních léků ze skupiny kortikosteroidů.

Možné komplikace

U malého procenta pacientů se z nespecifické proktitidy vyvine onemocnění chronickou ulcerózní kolitidou (tzv. idiopatická proktokolitida je chronické zánětlivé onemocnění střevní sliznice). Závažnou komplikací při nedostatečné léčbě je, že chronická proktitida může vést ke vzniku Crohnovy choroby.

Prevence proktitidy

Pokud jde o možnosti prevence, vždy záleží, co je příčinou vzniku onemocnění. Jelikož jde o infekční chorobu, jedinou prevencí je bezpečný sex s jediným partnerem a používání prezervativu při pohlavním styku.

Kdy jít k lékaři?

Odbornou lékařskou pomoc je nutné vyhledat v případě, že pacient trpí chronickou zácpou a jinými problémy s vyprazdňováním, častým nucením na stolici, pocitem plného konečníku, přecitlivělostí a bolestivostí konečníku a řitní oblasti. Závažnými symptomy jsou krvácení, hnisavý výtok z konečníku, hnis ve stolici a silné křeče, někdy spojené s průjmem.