Retro diety našich babiček: Jak jedly o Vánocích, aby nepřibraly?
Pokud si myslíte, že naše babičky byly ženy krev a mlíko, které se cpaly hlava nehlava, pak vás možná vyvedeme z omylu. I naše babičky totiž vyznávaly jednu zásadní věc: Chtěly se samy sobě líbit. Výjimkou nebyly ani Vánoce, kdy se sice rádo debužírovalo, stále ale platilo heslo „všeho s mírou“!
Naše babičky rozhodně nejedly jako my dnes. Strava byla víceméně založená na tom, co si kdo vypěstoval. To si následně také mohl sníst. Babičky tak jedly sezónní potraviny, které měly po ruce, a pak maso, které bylo součástí jejich hospodářství.
Sezóna na maximum
Přesně tak. To, co vyrostlo na zahradě nebo se vypěstovalo na nedalekém poli, bylo pak to, z čeho naše babičky dělaly teplo domácího krbu. Tedy domov. Většinou neživily jen samy sebe, ale spoustu hladových krků, jako děti a manžela.
V létě tak byly součástí jídelníčku ovoce a zelenina, v zimě vše, co se během léta stačilo „zazimovat“. Protože naše babičky neznaly chipsy nebo fastfoody, většinu jejich stravy tvořily luštěniny nebo obiloviny jako jáhly či pohanka. Tedy vše to, co dnes mnozí z nás považují za racionální stravu a zdravou dietu. Přesně to totiž bylo přirozeností jídelníčku tehdejších žen.
Strava podle babičky
V podstatě se jedlo bio. Mouky bylo pomálu a klasických sladkostí jen hrstka. Skutečně to, co dnes považujeme za něco extra, naše babičky už dávno znaly a s oblibou konzumovaly. Nebo vlastně neměly na výběr. Když je v noci popadla mlsná, jen stěží si mohly zajet do nejbližšího supermarketu a udělat nákup těch nejnezdravějších potravin.
Pohanka jako základ
Základ každé domácnosti tvořila pohanka a jáhly. Přirozeně bezlepkové potraviny, které mají nízký glykemický index a vysokou sytivost. Kromě toho obsahují řadu nutričně bohatých látek jako rutein, železo a hořčík. Jsou tedy přesně tím, co tělo potřebuje.
Zůstat štíhlá
Protože i naše babičky chtěly být krásné a štíhlé, dbaly na to, co jedí a jak. Dřívější doba byla v tomto ohledu poněkud přívětivější. Bylo více fyzicky náročné práce, a tak čas strávený nicneděláním takřka neexistoval. Babičky buď pracovaly na polích, nebo chodily do práce, a když už měly padla, čekala je další směna v podobě starání se o rodinu.
Většinou se jedlo třikrát denně. Základem pak byly potraviny jako kvalitní kváskový chléb nebo jáhelná kaše k snídani. K obědu brambory s malým kouskem masa, tedy jídlem, které zasytilo, ale zbytečně nezatížilo, a k večeři pak to, co zbylo od oběda s kouskem tvarohu.
Oblíbenou surovinou bylo kysané zelí. Jedlo se k masu i bramborám a bylo také vítaným společníkem do sychravých zimních dnů díky obsahu vitaminu C a bakteriím mléčného kvašení.
Na cukr zapomeňte
Haribo, čokolády nebo sušenky se nejedly, protože nebyly. Pokud tak naše babičky dostaly chuť na něco sladkého, většinou sáhly po sušeném ovoci, které si připravily během léta. Oblíbené byly švěstky nebo jablečné křížaly. Sušené ovoce se také používalo k doslazení kaší nebo přípravě vánočního cukroví.
Vánoční pohoštění
O Vánocích si každý chtěl vytvořit co největší pohodu. K tomu bezpochyby patří také dobré jídlo a pití. Naše babičky s oblibou popíjely ovocná vína, většinou ta, která si samy vyrobily během léta z ovoce vypěstovaného na zahrádce.
Diety našich babiček byly založené na tom, že se jedlo střídmě. Jídla nebylo tolik a nikdo si nemohl dovolit s ním plýtvat. Žádné sousto tak nepřišlo nazmar. Rozdělení stravy na tři jídla denně dávalo metabolismu zprávu, aby byl ve stálém „běhu“ a tělo mělo dostatek času vše pořádně strávit.
