Tejpování: Barevné pásky nejsou pro ozdobu
Už jste se setkali s někým, kdo měl rameno, koleno nebo třeba prsty u rukou oblepené barevnou „leukoplastí“? Správně umístěná páska pomáhá ulevit od bolesti i špatných pohybových stereotypů.
Možná, že jste už ve svém okolí nebo u lékaře slyšeli slovo kineziotejping nebo jednoduše tejping. Slovo, které tak docela nelze přeložit do češtiny, a proto se často používá i fonetická podoba anglického výrazu – tejp (z anglického tape = páska).
Jde o elastickou pásku, kterou je možné natáhnout, ale poté, co ji uvolníme, se smrští a zvrásní pokožku na našem těle. Jaký je princip této metody? Tejp se u většiny technik lepí při protažení pohybového segmentu. Tím dojde k protažení kůže a ostatních měkkých tkání.
Po návratu segmentu (kousku polepené pokožky) do neutrální pozice se pak tejp díky své elasticitě smrští zpět a tím dojde k jeho zvrásnění. A právě toto zvrásnění tvoří podstatnou část terapeutického účinku. Díky němu totiž dochází k elevaci (vytažení) kůže, podkoží a povrchových fascií. Tím se dosáhne zvětšení prostoru mezi uvedenými vrstvami a svalem.
V tomto meziprostoru se nalézají mízní a krevní cévy a obrovské množství receptorů snímajících tah, tlak, vibrace… Zvětšením prostoru terapeut dosáhne dekomprese – jakéhosi uvolnění mízní a krevní cirkulace, snížení tlaku na receptory a také řady elektrochemických změn.
Tejp uleví od bolesti
Cílem je, aby klient pocítil výrazné snížení bolesti. Lepená oblast se navíc díky zlepšenému prokrvení prohřeje. „Podstata tejpingu má dvě roviny – ovlivnění mechanických vlastností a ovlivnění metabolismu poraněné, tedy i zánětlivě změněné tkáně – svalu, úponu či kloubního pouzdra,“ upřesňuje MUDr. Tomáš Nedělka z Rehabilitačního centra v Praze 6 – Řepích a z Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol v. Praze. „Nejčastěji se tejping užívá u sportovců, jak vrcholových, tak rekreačních, kteří mají sklony k přetěžování jednotlivých svalových partií a jimž je bohužel často cizí důsledný strečink a uvolňování svalů. Proto je u nich i četnost sportovních úrazů výrazně častější,“ dodává lékař.
Složení pacientů, kterým tejping pomáhá, je velmi pestré. „Máme asi největší podíl pacientů s bolestmi páteře a výhřezy meziobratlových plotének, na jejichž léčbu se specializujeme, včetně nejmodernějších metod navigovaných nervových blokád. Jedná se většinou o kancelářsky či naopak těžce fyzicky pracující středního věku, ale bohužel nejsou výjimkou i výhřezy plotének u 15letých mladých pacientů,“ vyjmenovává lékař. Stále aktuálnější problém představuje vadné držení těla u dětí, které vychází z nedostatku pohybu a přílišného sezení… Zde lékaři spatřují velký problém do budoucna.
Významnou část spektra pacientů pak tvoří profesionální sportovci. „Zde je charakter obtíží hodně dán sportem, který vykonávají – u hokejistů typicky dominují obtíže s třísly, bolesti zad, pohmožděniny hrudníku, ramen. U fotbalistů a běžeckých atletických disciplín jsou to zase úponové bolesti v oblasti kolene, čéšky a Achillových šlach nebo plantární fasciitida (zánět šlachy, která spojuje patu a prsty). Největší procento těžších sportovních úrazů je asi u hráčů ragby, počínaje zlomeninami prstů přes vykloubená ramena a čelistní klouby až po zlomeniny obratlů. S ohledem na mou primární specializaci navštěvují naše pracoviště též neurologičtí pacienti, zejména s poruchami periferních nervů a autonomní nervové soustavy,“ upřesňuje doktor Nedělka.
„Historie kineziologického tejpování spadá do 70. let 20. století. Do té doby používané pevné tejpování, jež se uplatňovalo u sportovců, nerespektovalo anatomické zákonitosti a značně omezovalo pohyb kloubu i lymfatickou drenáž poraněné tkáně. Často také znemožňovalo optimální zapojení svalstva,“ vysvětluje neurolog. Pevné omezení pohybu může být podle jeho slov v některých případech žádoucí, stejně však bylo zapotřebí vyvinout alternativu, která lépe respektuje fyziologické poměry lidského těla. „Není nezajímavé, že prvního nasazení se kineziologický tejping dočkal již při Olympijských hrách v Soulu v roce 1988,“ pokračuje lékař. U nás došlo k většímu rozšíření této metody až zhruba v posledních 10 letech.
V čem tejp pomáhá?
Tejping sice není všelék, ale pomáhá hodně. Kromě toho je vhodným doplňkem komplexní rehabilitační péče, kdy se jako základ používá manuální medicína, specifické cvičební techniky i relaxační teploty. S velkým efektem je možné tejping kombinovat s fyzikální terapií – například oblíbenou rázovou vlnou, laserovou terapií či léčebným ultrazvukem. „Efekt jednotlivých metod se tak značně potencuje,“ doplňuje neurolog. Například bolestivost při pohybu může být podle MUDr. Nedělky správným tejpováním po důkladném manuálním ošetření v oblasti výrazně snížena.
Protože pásky člověka nijak neomezují, je možné s nimi normálně pracovat i se věnovat sportu. Jednou z mála kontraindikací, pro které pacient nemůže kineziotejping podstoupit, může být snad jen alergie na akrylát, který ve většině případů tvoří přilnavou část pásky. „Například u kineziotejpů 3NSTex, se kterými máme nejlepší zkušenosti a dovážíme je přímo z Jižní Koreje, se alergické projevy vyskytují ojediněle, ale je nutné s nimi vždy počítat a pacienta upozornit,“ uzavírá lékař.
3 otázky pro MUDr. Tomáše Nedělku:
Jsou podle vás účinky lokálního tejpingu zřetelné v rámci celého těla?
I když zde existuje řada teorií, co vše může kineziotejping ovlivnit, celotělové účinky lokálního tejpingu dle mého názoru spočívají hlavně v tom, že můžeme korigovat drobné abnormality a tím přispět ke zlepšení globálního pohybového vzoru. To je velmi podstatné, máme s tím dobré zkušenosti například u vadného držení těla u dětí, při nevhodných stereotypech dýchání nebo u sportovců s výrazně asymetrickou zátěží – u hráčů raketových sportů, golfu aj. Na jiné globální účinky příliš nevěřím.
Jaké části těla se tejpují nejčastěji a proč?
Z kloubních struktur na dolních končetinách se jedná zejména o kolenní kloub, hlezno, na horních končetinách rameno, loket a zápěstí. Fixujeme též svalstvo páteře, lopatek, velmi časté je užití kineziotejpingu žeber. Většinou se neomezujeme na podporu kloubu samotného, ale zaměřujeme se i na podporu svalových skupin, které jsou při poranění přetěžovány. U poranění svalů a jejich úponů se kineziotejping aplikuje vždy s respektováním anatomie svalu, jeho funkce a též s podporou ostatních svalů, jež se na daném pohybu podílejí.
Jak dlouho má pacient pásku na těle nosit?
Individuálně, většinou několik dnů.
Odborná spolupráce: MUDr. Tomáš Nedělka Centrum léčebné rehabilitace MUDr. Nedělka, s. r. o., Praha 6 – Řepy, Neurologická klinika dospělých 2. LF UK a FN Motol
Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
