Stévie je zdravější než cukr. Jaké jsou další možnosti slazení pokrmů?
Cukr se ke slazení používá asi od 17. století. Předtím se používal med. Skvělé objevy ale bohužel mají své limity. Jaké jsou nejznámější náhražky cukru? A které jsou bezpečné?
Molekula cukru je složená z uhlíku, kyslíku a vodíku. V těle se metabolizuje na glukózu, což je rychle využitelný zdroje energie. Glukóza, jež je obsažená v medu a ovoci, má jednoduchou molekulu. Mléčný cukr galaktóza je dvoumolekulární. Co do složitosti je na dalším místě sacharóza. Zdvojená glukóza je obsažená například v pivě a kukuřici.
V obilninách, luštěninách, hlízách či některých kořenech najdeme složené cukry obsahující stovky molekul glukózy. Jakmile sníme něco sladkého, stoupne nám v krvi hladina glukózy. Slinivka břišní se začne činit a vylučovat inzulin, jenž ji udrží na rozumné výši. Je-li naše slinivka zdravá, reaguje správně – vyloučením vyššího množství inzulinu. Pokud ovšem z nějakých důvodů neplní svou funkci, nastává problém. Nejznámější a nejčastější poruchou je diabetes 2. typu.
Pro začátek jeden alarmující poznatek: Průměrný jedinec obývající některou z vyspělých zemí světa spotřebuje v dnešní době 4x až 7x více cukru, než činí denní maximum. Dávka cukru se pohybuje mezi 120 a 200 gramy na osobu a den. Pro ilustraci – zdravá dávka je o zhruba pouhopouhých 30 gramech denně! I když se to zdá paradoxní, cukr svým působením organismus překyseluje, a nám se proto mohou některé důležité minerály vyplavovat z těla ve zvýšeném množství. Tímto způsobem můžeme přicházet o cenný vápník, hořčík a selen.
Nedílnou součástí našeho organismu jsou kvasinky. Za normálních podmínek žijí v souladu s bakteriemi napomáhajícími trávení a vyměšování. Jakmile jsou ale kvasinky vystaveny působení stravy bohaté na cukry, jejich množení se začíná vymykat kontrole a výsledkem bývá vznik plísňových onemocnění. Na přísun cukru totiž kvasinky reagují jako kvasnice v těstě na ovocné knedlíky nebo koláče… Cukr rovněž urychluje stárnutí a podílí se na vzniku zubního kazu. Velké a rychlé poklesy cukru v krvi zhoršují schopnost soustředění, způsobují emoční nerovnováhu, podrážděnost a nervozitu.
Přírodní sladidla
Sladidlo Diaben je, jak název napovídá, určené především diabetikům. Je ale vhodné i pro všechny další osoby, zvláště pro ty, kteří mají dlouhodobě zvýšenou hladinu cukru. Obsahuje tři účinné látky: gurmar (extrakt z listů indické rostliny Gymnema sylvestre, používá se k udržení zdravé hladiny cukru, jeho příznivý vliv byl potvrzen řadou klinických studií), kyselina alfa lipoová (univerzální antioxidant, pomáhá chránit buňky před poškozením), a extrakt z kůry skořicovníku, který obsahuje účinné látky napomáhající zlepšení citlivosti tkání k inzulinu.
Ke sladidlům, při jejichž výrobě bylo rovněž použito přírodních zdrojů, patří xylitol (E967). Je vhodný i pro diabetiky, přidává se do žvýkaček k prevenci zubního kazu a jako zdravé sladidlo do zubních past.
Stévie: jak je sladká a na co se hodí?
Největším hitem poslední doby je bezesporu stévie. U nás stále ne příliš známá rostlinka je vhodná jak pro diabetiky, tak pro všechny, kdo mají na zřeteli svou váhu a zdraví. Pochází z Jižní Ameriky, indiáni kmene Guarani ji znali pod výstižným názvem „sladká tráva“. Využívali ji nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali také její pozitivní účinky na zdraví. Stévie se postupně dostala do Číny, Koreje i Japonska a pak do celého světa.
Lidé v anglicky mluvících zemích ji nenazvou jinak než sugar baby. S oblibou říkají, že kdo ji jednou ochutnal, už nikdy nezapomene. Stévie oplývá hned několika velkými výhodami: je nekalorická, glukóza se z ní do oběhu uvolňuje postupně a tím oddaluje chuť na sladké. Kromě toho stévie nemá žádný vliv na kazivost zubů. Naopak ničí řadu bakterií. Nenápadná rostlinka tedy funguje jako mocná čarodějka: využívá se v prevenci diabetu 2. typu, podporuje funkci slinivky břišní, tlumí chuť na sladkosti, ale i tabák a alkohol, je vhodná při redukční dietě, pomáhá léčit akné a při zranění urychluje hojení ran.
Ať už si život sladíme tak či onak, měli bychom vycházet z jednoho základního předpokladu – čím „delší“ je cukr, tím je to pro náš organismus výhodnější. Hladina cukru nám pak v krvi tolik nekolísá. A které že to jsou ty superpotraviny? Všichni je dobře známe: obiloviny, luštěniny, zelenina. Obsahují složité cukry, které se již v ústech začínají štěpit na ty jednodušší.
Abychom si vychutnali jejich chuť, měli bychom je vždy důkladně rozžvýkat. Za to se nám odmění stabilní hladinou glykemie a dlouhotrvající dobrou náladou… V každém případě bychom měli dbát na celkový výsledný glykemický index jídla a vždy najít vhodnou kombinaci (vysoký GI samotného pečiva snížit bílkovinou, tukem, vlákninou, můžeme si dovolit i kousek čokolády s vysokým obsahem kakaa).
Fakta o cukru
- Bílý cukr je upravený řepný cukr. Vyznačuje se vysokou sladivostí. Konzumujeme-li jej příliš velké množství, hrozí nám řada civilizačních nemocí.
- Třtinový cukr (označovaný jako demerara, muscovado) je nerafinovaný cukr tmavší barvy, který si zachoval typickou kořeněnou příchuť. Jako chutnější varianta bílého cukru se používá čím dál častěji v cukrárenských výrobcích. Jen pozor – tím, že je nerafinovaný, nečištěný, může hnědý cukr obsahovat balastní látky, jež mohou být potenciálně nebezpečné pro alergiky.
- Melasa vzniká při výrobě cukru. Jde o hustý tmavý sirup, který má specifickou chuť a vůni. Melasa je nabitá minerály, vitaminy skupiny B, železem a dalšími výživnými látkami. Nejlépe chutná v pekárenských nebo cukrárenských výrobcích, pokud si ale na její zvláštní chuť zvyknete, můžete ji přidávat třeba i do kávy nebo ranní obilninové kaše.
- Javorový sirup je bohatý na zinek a mangan. Stejně jako melasa nebo med se vyznačuje velkou sladivostí a vysokou kalorickou hodnotou, proto je dobré používat jen malé množství.
- Na etiketě mnohých hotových potravin, sušenek či polotovarů najdete položku glukózovo-fruktózový sirup. Jeho příjem je dobré kontrolovat; vyšší konzumace vyvolává bolesti hlavy, únavu či hyperaktivitu. Velký příjem fruktózy kromě toho zvyšuje hladinu aterogenních triglyceridů.
- Slady (ječmenný, kukuřičný, jáhlový, rýžový) se používají ke slazení nápojů a dezertů. Mají o něco nižší sladivost než bílý řepný cukr.
- Med jako sladidlo i kosmetický prostředek používali již staří Egypťané. Tato pokladnice vitaminů, minerálů a dalších důležitých látek pomáhá předcházet kornatění tepen, snižuje vysoký krevní tlak, zbaví vás nespavosti i nervového vyčerpání. Ale i u medu platí „dobrého pomálu“. A pozor – kdo je alergický na pyly, měl by se medu vyhýbat obloukem.
Umělý cukr od A do Z
- První umělé sladidlo spatřilo světa před více než sto lety a jmenuje se sacharin (E954). Jde o nekalorické sladidlo, které je téměř 500x sladší než cukr. Používají jej diabetici, přidává se do nízkokalorických jídel, do nápojů bez cukru.
- Nejznámější je aspartam (E951), jenž byl objeven v roce 1965 a má sladivost 100–200x větší než řepný cukr. Není vhodný pro lidi s fenylketonurií, pro tepelnou úpravu ani nekyselé nápoje a potraviny. Prodává se pod názvy Nutrasweet, Irbis Sweet, Vitar Sweet… O bezpečnosti užívání aspartamu se již dlouhá léta stále diskutuje.
- V roce 1967 bylo objeveno sladidlo acesulfam K (E950), které je 200x sladší než řepný cukr. Dobře se rozpouští a používá se v potravinách a nápojích, pekárenských výrobcích, džemech a marmeládách.
- O cyklamátu toho bylo v poslední době napsáno více než dost. Toto umělé sladidlo s označením E952 bylo objeveno v roce 1937. Jde o látku podobnější cukru více než sacharin, je 20–50x sladivější než sacharóza. V USA se cyklamát nedávno ocitl na seznamu zakázaných látek kvůli zvýšenému riziku onemocnění rakovinou močového měchýře. Dříve byl k dostání pod názvem Spolarin a Dukaryl, Kandisin nebo nyní ve směsi pod názvem Fan sladidlo.
- V roce 1976 bylo objeveno další nekalorické sladidlo, sukralóza (E955), které je 600x sladší než řepný cukr. Jako aditivum se sukralóza používá v širokém spektru jídel a nápojů. Prodává se pod názvem Cukren, Cukrit, Diachrom, Splenda.
- Sorbitol (E420) byl poprvé izolován v roce 1872. V současnosti jej najdeme ve žvýkačkách a dalších cukrovinkách.
Odborná spolupráce: MUDr. Marie Skalská, Pro Fit Institut