Škodlivé látky jsou všude kolem nás
Prostředí, ve kterém žijeme, má k ideálnímu stavu daleko, to si uvědomuje většina z nás. Je to odvrácená strana pokroku a technologických výdobytků, které nám život zpříjemňují. Není však daň, kterou platíme za pohodlí, příliš vysoká?
Martina žije na okraji velkého města a každý večer si chodí zaběhat. Její oblíbená pětikilometrová trasa vede zpočátku kolem silnice, pak po cestičce skrz kukuřičné pole, zahne za les, oběhne další pole a pak zamíří zpátky do civilizace. Posledních pár set metrů už jde pěšky a cestou srká bylinkový čaj, který si koupí v pobočce velkého kavárenského řetězce. Doma se pak pečlivě osprchuje. Zní to jako zdravá a ideální rutina, ale Martina se ve skutečnosti vystavuje řadě chemikálií: pesticidům a herbicidům v kukuřičném poli, změkčovadlům v plastovém šálku z kavárny a mnoha přísadám použitým při výrobě mýdla, šamponu a kondicionéru.
S většinou ze zmíněných látek přijde do styku v minimálním množství, které by na její zdraví nemělo mít žádný vliv, ale úplně neškodné nejsou -obzvlášť když vezmeme v úvahu, že Martina je pět týdnů těhotná… Některé látky znečišťující životní prostředí totiž mohou být nebezpečné i v extrémně nízkých dávkách. Existují chemikálie, které zasahují do endokrinního systému regulujícího hormony, jež kontrolují naši váhu, biorytmus a reprodukční funkce. Samozřejmě jsou tu také umělé hormony, které fungují jako antikoncepce nebo regulují hladinu cukru či funkci štítné žlázy, ale určitě by vás ani ve snu nenapadlo užívat je bez předpisu od lékaře - a přitom něco podobného neúmyslně podstupujeme každý den.
Voda
Také voda má k dokonalosti daleko. Nejčastější příčinou jejího znečištění je kontaminace přímým vypouštěním chemikálií, průmyslové havárie, únik ze zásobníků a skládek nebo používání pesticidů. Typickými látkami jsou dusičnany, uhlovodíky (například ropné deriváty) a těžké kovy. „Ve vodě se však může vyskytovat i velké množství dalších škodlivých látek, jako jsou rozpouštědla, kyanidy, průmyslové znečišťující látky, zbytky léčiv a tak dále,“ uvádí ředitel odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ČR Ing. Josef Nistler.
„Tyto škodlivé látky mohou způsobit například akutní průjmy, zvracení, alergické reakce i chronická onemocnění v závislosti na druhu a koncentraci dané látky ve vodě.“ Doporučuje se proto používat pouze vodu prověřené kvality, což je u nás za normálních okolností celá vodárenská síť spadající pod vodovody pro veřejnou potřebu. Avšak nepředpokládané havárie mohou způsobit přechodnou krizi nezávadnosti vody i z těchto zdrojů.
Až budete přemýšlet, kam se jít vykoupat, vyhněte se raději neznámým vodám. I když u nás může dojít k poškození zdraví při koupání spíše vlivem přírodních toxinů (sinic) než působením průmyslových chemických látek (to platí mimo havarijní či povodňové stavy). „Kontrolu kvality vody v přírodních koupalištích v průběhu celé koupací sezony zajišťuje provozovatel, u dalších povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu koupacích vod pro danou sezonu provádějí kontrolu příslušné krajské hygienické stanice, a to minimálně 1x měsíčně (většinou 1x za 14 dní),“ vysvětluje Josef Nistler. Výsledky rozborů jsou zveřejňovány na webových stránkách příslušných KHS a na webu: www.koupacivody.cz
Když máte pochybnosti o kvalitě kohoutkové vody:Než se pitná voda dostane ke konečným spotřebitelům, musí projít úpravou a přísnou kontrolou zajišťovanou provozovateli vodárenské infrastruktury. „Tyto kontroly probíhají v souladu s vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. V případě pochybností si lze kvalitu kohoutkové vody nechat ověřit ve všech analytických laboratořích s potřebnou akreditací,“ říká inženýr Nistler.
Hluk
Dalším problémem je nadměrný hluk. Mnohé odborné studie prokázaly jeho nepříznivý vliv na lidské zdraví. Časté vystavení silnému hluku může způsobit poškození sluchu, hypertenzi (vysoký krevní tlak), má negativní vliv na kardiovaskulární systém a zvyšuje riziko infarktu. V souvislosti s hlukem se hovoří také o snížené imunitě, obezitě a pracovních úrazech. Situace je tristní v celé Evropě: vystavení hlukové zátěži se každoročně podepisuje nejméně na 10 tisících případů předčasných úmrtí Evropanů se srdečními chorobami.
Státní zdravotní ústav nedávno dokončil projekt mapování hluku v ČR a vytvořil tzv. strategické hlukové mapy označující lokality, které jsou vystaveny nadměrnému hluku především z dopravy, ale také průmyslové činnosti. Jedná se hlavně o okolí železničních tratí, letišť, dálnic (některými úseky projede až 6 milionů aut za rok) a továren či průmyslových zón. Ministerstvo zdravotnictví plánuje zveřejnění podrobných map na internetu, jsou v nich barevně označena pásma (tzv. izofony) po pěti decibelech a měřítko je natolik detailní, že si každý může najít svou ulici či dům a zjistit, v jakém pásmu se nachází.
Ovzduší
Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) je důsledkem znečištění ovzduší častější výskyt respiračních a kardiovaskulárních onemocnění a také rakovina plic. „Přetrvávajícím problémem českého životního prostředí je kvalita ovzduší. Podle národních dat ze Zprávy o životním prostředí ČR z roku 2013 kvalita ovzduší v ČR není uspokojivá a její zlepšení stagnuje. Jako v některých jiných státech zhoršuje stav ovzduší u nás především doprava, průmyslové zdroje a emise z lokálních topenišť,“ říká ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec.
Přitom se stoupající životní úrovní stoupá také poptávka po dopravě, a to jak osobní, tak i nákladní. Kromě toho se na kvalitě ovzduší podepisuje povětrnostní situace. Hlavně v zimním období vzniká v průmyslových aglomeracích či hustě osídlených oblastech působením škodlivin tzv. zimní smog. Za teplotní inverze a bezvětří může celá města dusit i několik dní. S těmito problémy se nepotýkáme jen u nás. O katastrofální situaci např. v Pekingu a dalších čínských městech jste už jistě slyšeli, ale ani státy EU na tom nejsou nijak růžově.
Podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) došlo v roce 2011 vlivem prachových částic zhruba ke 430 tisícům předčasných úmrtí. Prostředí, ve kterém žijeme, není dokonalé. V ideálním případě by se v něm neměly vyskytovat žádné toxické látky, na pultech regálů by měly být pouze zdravé a bezpečné potraviny a totéž by mělo platit o hračkách a dalších výrobcích. Každý z nás k tomu může přispět alespoň tím, že bude kupovat nezávadné produkty, zajímat se o své okolí, snažit se jej vylepšit a poukazovat na případné nedostatky.
