Sekněte s cigaretou, než cigareta sekne s vámi
Zdá se vám to nadnesené? Bohužel každý rok umírají tisíce lidí vinou kouření, ať již aktivního či pasivního. Mnozí z nás předstírají, že se jich to netýká. Zpravidla pouze do okamžiku, kdy se ocitnou tváří v tvář ohrožení svého života. Proč s kouřením nepřestat včas?!
Proč vlastně kouříte? Jaké místo má ta malá tenká věc plná karcinogenních a návykových látek ve vašem životě? Stali jste se díky ní moudřejší, chytřejší, krásnější či bohatší? Nebo naopak svazuje váš rozlet, špiní ruce a zuby, zahaluje vaše charisma do pro mnohé odpudivého oblaku kouře? Jak se cítíte, pokud nemáte krabičku cigaret po ruce, když přestane fungovat zapalovač? Jak moc jste sebejistí v přestávkách mezi jednou a druhou cigaretou? Mnoho otázek, váhavé odpovědi. Možná tušíte, že nejste svobodní, jste otrokem svého zvyku a stereotypu. Ale možná nevíte, že každá cigareta vám zkrátí život cca o 11 až 30 minut…
Co vás napadne, když se řekne miliarda? Je to počet kuřáků na světě a také celosvětový počet úmrtí na nemoci způsobené užíváním tabáku během 21. století. Nebo přesněji BUDE to počet zemřelých na následky kouření, pokud se současný trend nezmění. Hrozivé číslo, že? Velká část světa si tuto skutečnost uvědomuje a je daleko před námi v potřebných krocích. Nicméně i u nás hlas spojený s protikuřáckou kampaní za plošný zákaz kouření v restauracích a za další aktivity zní čím dál silněji. Podle průzkumů by nekuřácké restaurace (plošný zákaz kouření v restauracích) přivítalo dokonce 78% obyvatel České republiky!
Nynější praxe, kdy je v restauraci kuřácký a nekuřácký „koutek“, rozhodně není účinné řešení hodné moderního evropského státu 21. století. Kolik je u nás kuřáků? Více než 2 miliony (podle průzkumu z roku 2011 jsou 24,2% občanů pravidelnými kuřáky, další 4,9% příležitostnými). Zhruba 10% kuřácké populace patří mezi výrazně závislé, silné kuřáky, kteří si musejí zapálit ihned po probuzení (do 5 minut). To jsou ti nejrizikovější, co se ohrožení zdraví i života týče.
Na druhé straně existuje velké množství kuřáků, kteří touží přestat, ale nedaří se jim to nebo chybí odvaha, vůle k ráznému rozhodnutí. Není to jen tak, odvyknout tělo i psychiku na návykovou látku, kterou tabák je. Člověk zpravidla potřebuje (kromě prvotního rozhodnutí) také odbornou radu… Proto je tento článek připraven ve spolupráci s doc. MUDr. Evou Králíkovou, CSc., která pomáhá kuřákům s odvykáním v pražském Centru pro závislé na tabáku a je zřejmě naší nejznámější lékařkou zabývající se touto problematikou.
Kdo kouřil jako první? Těžko říci. Nicméně faktem je, že mezi prvními byli američtí indiáni v rámci svých rituálů. Evropa pak poznala tabák díky Kolumbovým lodím. Nikotin dostal jméno po francouzském vyslanci ve Španělsku Jeanu Nicotovi. Tabáková epidemie (pandemie) začala s příchodem 20. století, do té doby převažovaly „pouze“ doutníky či dýmky. Zlom nastal v momentu vynálezu stroje na výrobu cigaret, po roce 1900 se jejich výroba rozběhla ve velkém.
Zprvu byli kuřáci nadšení, etablovala se nová „cigaretová móda“ a nezdálo se, že by kouření mělo jakýkoli negativní vliv na zdraví (ani to nikdo nezkoumal). Vše se začalo odkrývat až po několika desítkách let, kdy kuřáci začali umírat na rakovinu plic. V první polovině minulého století ještě nikoho nenapadlo, že tabáková epidemie bude mít během 100 let větší počet obětí než obě světové války dohromady…! Prvním, komu se podařilo s jistotou prokázat, že kouření je významnou příčinou rakoviny plic, byl v roce 1950 mladý epidemiolog Richard Doll.
Nicméně předpokládané bouřlivé reakce na jeho článek uveřejněný v British Medical Journal se nedostavily. Málokdo tomu totiž věřil, dokonce ani samotní výrobci tabákového průmyslu tehdy ještě (na rozdíl od dnešních dnů) nevěděli, jaké obrovské zdravotní problémy jejich výrobky představují. Výsledkem bylo „pouze“, že se cigarety začaly vyrábět s filtrem. Skeptičtí jsou vlastně dodnes samotní kuřáci, protože problémy se zdravím zpravidla nastávají až po desítkách let pravidelného kouření, takže jakoukoli souvislost často popírají jako malé dítě, které si zakryje oči a má pocit, že ho ostatní nevidí… Což je poněkud krátkozraký přístup.
Co taková cigareta vlastně obsahuje? Množství vstřebaného nikotinu bývá v rozmezí 1–3 mg/cigaretu. Kromě této hlavní „ingredience“ nikotinu jsou to dále aditiva, která pomáhají rychlejšímu a vyššímu vstřebání nikotinu do organismu (amoniak, nitrosaminy), dále látky pro potlačení dráždění a zápachu, též látky pro ladné vinutí kouře (!) a pro atraktivní chuť… Mentol je častým přídavkem. Proč? Vyvolává pocit menší škodlivosti cigaret, nicméně je tomu přesně naopak.
Tím, že zvyšuje vstřebávání některých látek z tabákového kouře, zvyšuje jeho toxicitu. Kuřáci tak dostávají z mentolových cigaret do plic větší dávku škodlivin, aniž si to uvědomují – mentol dráždí chladové receptory v krku, a tak se s pocitem chladného čistého vzduchu většinou vdechne více jedovatých látek než z cigaret bez mentolu. Aby se vstřebal nikotin a člověk pocítil jeho účinky, musí kuřák cigaret tento kouř inhalovat až do plic. Naopak je tomu u dýmek a doutníků, kde se nikotin rychle vstřebává ústní sliznicí, a kuřák tedy nemusí hluboce inhalovat. V tabákovém kouři je dále obsaženo polonium 210 a další tři radioaktivní látky. Plíce kuřáka z balíčku cigaret denně dostanou ročně dávku záření jako z několika set snímků plic! Cigaretový kouř obsahuje přes 4 tisíce chemikálií. Neexistuje žádná bezpečná cigareta.
Je nutné říci, že doutníky ani dýmky nepředstavují bezpečnou variantou cigaret, byť se nikotin vstřebává „pouze“ v ústech (viz výše). Problém nastává, pokud dřívější kuřáci cigaret, kteří se v naději, že udělají něco pro své zdraví, přeorientují na doutníky či dýmky a ze zvyku nevědomky potahují kouř až do plic (jako u cigarety) – zdravotní rizika jsou v tomto případě ještě mnohem větší a hlavně podceňovaná. Malé doutníky totiž obsahují cca 1,3–2,5 g tabáku, velké až 17 g (cigareta cca 1 gram). Kouř doutníků obsahuje vyšší koncentrace toxických a kancerogenních látek než kouř cigaret!
Užívání vodní dýmky je spojeno s řadou mýtů o nezávadnosti této „zábavy“, která přitahuje stále více mladých lidí. Víte však, že se kouř ve vodě nepročistí (jak se všeobecně má zato), ale jen ochladí, a většina škodlivých látek tudíž v kouři zůstává? Protože teplota spalování je nízká, kouř je velmi koncentrovaný. Navíc vdechujete zplodiny hoření žhavícího se uhlíku a je zde zvýšené riziko infekcí tím, že dýmka „koluje“ celou skupinou.
Byla prokázána spojitost užívání vodní dýmky s rakovinou dýchacích cest, jícnu a žaludku, vliv na snížení plodnosti, vyšší tlak a zrychlení srdeční frekvence. Otázkou zůstává, zda mladí lidé tyto informace mají k dispozici a zda o ně vůbec stojí. Je tak snadné a pohodlné dělat to co ostatní, aby člověk zapadl do kolektivu... Pasivní kouření
Fakt, že jistým nebezpečím je i tzv. pasivní kouření, tedy pobývání v zakouřeném prostředí či v blízkosti člověka (lidí), který kouří, byl také dlouho odmítán. Toto riziko bylo oficiálně popsáno v roce 1981 (šlo o partnerky silných kuřáků). Posléze se také ukázalo, že tento negativní vliv dopadá nejen na člověka, ale též na jeho domácí mazlíčky (psy a kočky). Natvrdo by se dalo říci: Kouříte svému psovi pod nos? Zabíjíte jeho i sebe. Dnes je totiž vliv pasivního kouření mj. na vznik rakoviny plic zcela jasně prokázaný. V důsledku pasivního kouření u nás každý rok umírá cca 1500–3000 lidí, celosvětově jde o cca 600 tisíc úmrtí ročně přičítaných pasivnímu kouření.
Děti, které musejí sdílet prostor s kuřákem, mohou zemřít na syndrom náhlého úmrtí dítěte, mají častější záněty dýchacích cest, astma, ušní infekce, nádory jater či leukemii. Pasivní kouření představuje ta samá rizika jako kuřáctví, jen v menší míře. To platí pro nádorová a respirační onemocnění. Co se však týká vlivu na cévy, k jejich poškození postačuje jen několik minut v zakouřené místnosti – pouhé pasivní kouření bohužel stačí i k vyvolání například akutního infarktu myokardu!
Nezanedbatelným problémem je tzv. kouř z třetí ruky. Prostor, kde kuřák kouří (například domov), sice poté vyvětrá, ale karcinogenní látky se usazují na pokožce, ve vlasech, v prachu v místnosti, na nábytku, záclonách či koberci a každý, kdo do místnosti vstoupí, se s těmito škodlivinami setká a mohou ho negativně ovlivnit (obzvláště malé děti hrající si na zemi). Z koberce místnosti, kde se dlouhá léta kouřilo, je odstranění těchto látek prakticky nemožné.
Smutným faktem je, že s kouřením začínáme čím dál tím dříve – počet pravidelných kuřáků ve věkové skupině 13–16 let v současnosti přesahuje 20 %! Děti jsou velmi ovlivněné tabákovou reklamou a nejsou dostatečně chráněné před pasivním kouřením na veřejných místech – tím dostávají jasný signál, že kouření není závažný společenský problém! Co vám vlastně brání v odvykání? Abstinenční příznaky, strach z neúspěchu, zvýšení hmotnosti, nedostatek podpory z okolí, deprese, radost z užívání tabáku či omezená znalost možností účinné léčby?
Proč přestat s kouřením? Zlepší se vám zdraví, jídlo bude lépe chutnat, zlepší se čich, uspoříte peníze, budete ze sebe mít lepší pocit, domov a ošacení nebudou páchnout, fyzická aktivita bude snazší, vylepší se pleť i zuby a především možná zachráníte život sobě i svým blízkým. Podle lékařů je nikotin návykovější než heroin a kokain (!), existuje též souvislost mezi závislostí na alkoholu a kuřáctvím. Riziko závislosti na alkoholu je u kuřáků 2–3x větší než u nekuřáků. Závislost na tabáku má složku psychosociální (de facto každý kuřák) a také fyzickou (závislost na nikotinu nacházíme cca u 80 % kuřáků). Proto je pro mnohé tak těžké přestat kouřit, byť si to přejí.
Jak moc jste závislí, se dá vypozorovat podle toho, jak brzy po probuzení máte potřebu si zapálit (silná závislost = zpravidla do 60 minut po probuzení). Pokud kuřák svou dávku nedostane, dostavují se abstinenční příznaky: bažení, touha po cigaretě, zvýšená chuť k jídlu, špatná nálada až deprese, nervozita, podrážděnost. Pro většinu lidí je odvykání věc složitá, právě z důvodu nutnosti překlenout tyto nepříjemné abstinenční příznaky. Hlavní zásady odvykání
Jak dlouho bude trvat, než se vám podaří s kouřením skoncovat a stát se nekuřákem, nelze dopředu říci.
U každého člověka je toto období individuální. Na čem záleží délka kritického období? Možná vás to udiví, ale pouze na vážnosti vašeho rozhodnutí definitivně s kouřením skoncovat. Není tedy důležité, jak dlouho jste předtím kouřili, ale ani počet vykouřených cigaret. Jde o vaše rozhodnutí!
* Stanovte si den D.
* Věřte, že se vám povede s kouřením přestat.
* Důležité jsou motivační rozhovory s odborníkem (tzv. nefarmakologická léčba).
* Léky první linie při odvykání kouření: vareniklin a bupropion (na předpis), náhradní terapie nikotinem, případně tyto přípravky v kombinacích.
* Léky druhé linie: klonidin a nortriptylin (dle doporučení lékaře).
* Důležitá zásada: ani jedno potažení cigaretou po dni D!
* Abstinenční příznaky bývají nejintenzivnější do 2 týdnů po dni D, připravte se…
* Naučte se předvídat situace, které svádějí ke kouření, a vyhnout se jim.
* Změňte životní styl, osvojte si relaxační metody.
Linka pro odvykání kouření: 844 600 500 za místní hovorné z celé republiky.
Nečekejte, že vám lék zabrání kouřit či sáhnout po cigaretě, to je výhradně na vás. Léky vám odvykání významně usnadní (měly by se užívat cca 3–6 měsíců).
Terapie nikotinem: ve formě žvýkačky, inhalátoru, pastilky či náplasti (léčba by měla trvat minimálně 8, raději 12 a více týdnů). Ke zvážení jsou také další možnosti, například akupunktura či hypnóza.
Elektronické cigarety jsou menším zlem než cigarety „pravé“, nicméně při odvykání nejsou „lékem“ první linie, který by lékaři doporučovali. Mnohým kuřákům však mohou pomoci překlenout určité období přechodu od klasické cigarety k nekuřáctví. E-cigarety dodávají do těla nikotin z výparů, výtažek z tabáku v nich nehoří, pouze se zahřívá, neprodukují klasický kouř, zdravotní riziko je podle dostupných znalostí minimální, nicméně bezpečnost není prokázána a není známo, jaké další látky se takto do plic dostávají.
Otázka e-cigaret proto neprodukují klasický zdravotní riziko je podle dostupných znalostí minimální, nicmén bezpe nost není prokázána a není známo, jaké dal í látky se takto do plic dostávají. Otázka ecigaret proto zůstává kontroverzním tématem, o kterém se neustále diskutuje. Jak taková ecigareta vypadá? Plastiková tyčinka podobná cigaretě, kterou lze rozšroubovat. Obsahuje dobíjecí baterii, v níž je mikroprocesor, který je sepnut proudem vzduchu při potažení z cigarety.
Tím se aktivuje atomizér, jenž do proudícího vzduchu vstřikuje kapičky roztoku, současně je aktivována dioda simulující žhnoucí oharek, ovšem k hoření nedochází. Kuřák vdechne páru připomínající kouř. Proč je nutný vizuální efekt kouření? Vnímání kouře i iluze oharku je podle všeho součástí psychosociálních vazeb na kouření, zvyku a doplněk rituálu. Můžete si také pořídit vyměnitelné náplně s různými koncentracemi nikotinu a příchutěmi.
„Tabák škodí v jakémkoli množství. To je rozdíl oproti konzumaci alkoholu, který v rozumné míře dokáže život zpestřit, pokud ho má člověk pod kontrolou,“ podotkl tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger na semináři ke Světovému dni bez tabáku v květnu toho roku a dodal: „Kuřáci však škodí nejen sobě, ale i ostatním a z toho plyne zásadní přístup proti kouření, který se v současné době propaguje – chránit především nekuřáky.“ Tak si držme pěsti a také všem kuřákům, kteří se rozhodnou se svou závislostí skoncovat.
Pokud vás tato problematika zajímá, podívejte se na následující webové stránky:
www.ExSmokers.eu
www.ceskobezkoure.cz
www.stopkoureni.cz
www.bezcigaret.cz
www.stopkoureni.cz
Spolupráce: doc. MUDr. Eva Králíková, CSc. odborná spolupráce: doc. MUDr. Eva Králíková, CSc. Centrum pro závislé na tabáku, 3. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, www.slzt.cz
