Parodontitida neboli paradentóza: Vše o příčinách a léčbě. Jak nepřijít o zuby? | Moje zdraví

Parodontitida neboli paradentóza: Vše o příčinách a léčbě. Jak nepřijít o zuby?

Parodontitida neboli paradentóza: Vše o příčinách a léčbě. Jak nepřijít o zuby?
Člověk postižený parodontitidou by měl ze stravy vynechat rafinované cukry • Autor: iStock.com
6. dubna 2017 • 06:00

Zanícené, oteklé a bolavé dásně, choboty, viklavost zubů a jejich putování až ztráta - parodontitida není nic příjemného, natož estetického, a ke všemu zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. Důsledný boj se zubním plakem a bakteriemi jako hlavní příčinou nemoci má tedy doslova životní význam.

Nemoci parodontu (závěsného aparátu zubů) postihují až 90 % populace. Prvními příznaky, tedy záněty dásní, trpí už děti. Záněty jsou doprovázeny zarudnutím a otokem dásní, někdy větší citlivostí a krvácením. Později se mohou objevit pocity trnutí, napětí, brnění či tlaku u zubů nebo bolest při kousání tvrdší potravy. Krvácení nemusí být výrazné, ale i drobné už znamená problém.

Již v tomto počátečním stadiu je více než vhodné navštívit stomatologické pracoviště, nechat si chrup zkontrolovat a ošetřit lékařem nebo u dentální hygienistky podstoupit profesionální čištění a edukaci ohledně provádění každodenní hygieny ústní dutiny, zejména správné techniky odstraňování měkkého povlaku na zubech a dásních - plaku. Profesionální čištění je dobré absolvovat pravidelně alespoň jednou za půl roku, v případě rozvinutého onemocnění i častěji; třeba zubní kámen stomatologové doporučují v této souvislosti odstraňovat jednou za čtvrt roku.

Parodontitida je zánětlivé chronické onemocnění závěsného aparátu zubu - parodontu. Parodont je tkáň, která obklopuje zub, fixuje ho v jeho pozici a slouží jako bariéra bránící vstupu bakterií a nečistot. Je tvořen dásní, zubním cementem, alveolární kostí (kostěné lůžko zubu), ozubicí (vazivová vlákna, která spojují zub s alveolem) a dásňovým žlábkem.

Zejména v důsledku špatné hygieny ústní dutiny, ale v menší míře také z jiných příčin se na zubech a dásních usazuje zubní plak, který je „domovem“ velkého množství mikroorganismů a i po očištění se velmi rychle (za 6-12 hodin) obnovuje; proto je nutné čistit si zuby alespoň ráno a večer. Část mikroorganismů z plaku se podílí na vzniku zubního kazu, část na zánětu dásní a parodontitidě.

Co je to chobot

Ačkoli chronický zánět dásně bývá důležitým příznakem parodontitidy, hlavním a určujícím symptomem jsou pravé parodontální choboty. Jedná se o štěrbiny, které vznikají mezi dásní a zubem činností bakterií žijících v zubním plaku a postupně se prohlubují. V chobotech existuje ideální prostředí pro množení bakterií; ty produkují toxiny - jedy, které dráždí tkáně parodontu a při nedostatečné hygieně způsobují jejich zánět. Pokud se tento stav neléčí, parodontitida postupuje.

Lokalizace, hloubka i rozsah chobotů jsou velmi proměnlivé; pro budoucnost chrupu je například důležité, jestli chobot vzniká a prohlubuje se jen v části, nebo po celém obvodu zubu a kolik zubů je takto postiženo. Mezi hloubkou chobotů a pokročilostí onemocnění existuje vztah přímé úměry. O přítomnosti chobotů se lékař přesvědčuje sondováním speciálními nástroji opatřenými ryskami k měření jejich hloubky; říká se jim kalibrované parodontální sondy.

Na rentgenovém snímku pak bývá u pokročilé parodontitidy patrný zánětlivý úbytek kosti zubního lůžka. S postupným ubýváním kosti zubního lůžka, závěsných vazů i zánětlivým prosáknutím parodontálních tkání se objevuje další příznak - viklavost zubů a méně často i jejich „putování“ (rozestupování a vyklánění). Dokonce ani ve stadiu putování zubů ještě nemusí být pozdě, někdy se však ztrátě zubů již nedá zabránit.

Příznaky a postup nemoci 

  • krvácení dásní spontánně, během jídla nebo při čištění zubů
  • zánět, zarudnutí, zduření a otok dásní
  • vznik parodontálních chobotů
  • zápach z úst a pachuť v ústech
  • bolestivost zubů
  • napětí, brnění, pocit tlaku u zubů
  • obnažení zubních krčků
  • uvolňování zubů, změny jejich polohy a postavení
  • vznik mezer mezi zuby
  • úbytek vaziva a kostní tkáně upevňujících zub
  • výrazné poškození závěsného zubního aparátu, vedoucí až ke ztrátě zubů

 Nemusí být hned nejhůř…

Samozřejmě zdaleka ne všichni nemocní přijdou o zuby a musejí se spokojit s fixní nebo snímatelnou náhradou. Postup onemocnění lze zpomalit až zastavit pečlivým čištěním zubů správnou technikou (!), v kombinaci s pravidelným odstraňováním zubního kamene (mineralizovaný plak).

Jak správně pečovat o první dětské zoubky, kdy vybrat kartáček a kdy je schopno si dítě čistit zuby samo? Podívejte se na krátké video.

Video se připravuje ...
Jak pečovat o dětské zoubky poradí stomatoložka Ilona LudvíkováVIDEO 

Možné je i „hubení“ bakterií pomocí dezinfekčních výplachů, v těžkých případech se nasazují dokonce antibiotika. Nevyhojí-li již existující parodontální choboty konzervativní léčba (hlavně úzkostlivá hygiena s odstraňováním zubního plaku a kamene), je v záloze léčba chirurgická, při níž lékař pacientovi v místním znecitlivění odklopí pomocí skalpelu dásně a vyčistí zanícené prostory. I při této terapii je však důležité dbát na dokonalou hygienu ústní dutiny a využít při ní všechny způsoby likvidace a eliminace nebezpečného měkkého plaku ulpívajícího na zubech a dásních, kde se stává živnou půdou bakterií, které poškozují závěsný aparát zubů a jsou hlavní příčinou jejich uvolnění a ztráty.

Vadí kouření i zubní kámen

Kromě špatné ústní hygieny se na rozvoji parodontitidy podepisuje strava bohatá na cukry, kouření, neléčený zubní kaz, usazený zubní kámen dráždící dásně (pokud není pravidelně odstraňován, neboť jeho tvorbě hlavně v „jezírku“ slin za dolními řezáky lze zabránit jen velmi účinnou ústní hygienou).Stav zhoršují i vady skusu, špatně zhotovené zubní výplně a chybně modelované korunky nebo některá systémová onemocnění, například diabetes (viz dále) či nemoci snižující imunitu.Do jisté míry dědičné mohou být odchylky od správné anatomické stavby parodontu, například atypický úpon retní uzdičky až do dásně nebo takzvané mělké vestibulum (prostor mezi dolním rtem a dásňovým výběžkem).V těchto případech vzniká škodlivý tah, který může způsobit odtažení dásně od zubních krčků a napomoci tak vzniku parodontálních chobotů. Řešení je chirurgické.

Člověk postižený parodontitidou by měl ze stravy vynechat rafinované cukry a naopak zařadit do jídelníčku celozrnné pečivo, syrovou zeleninu a ovoce. Pozor na sycené a sladké nápoje, které ulpívají na zubech a mohou být příčinou zubního kazu i parodontitidy.Chrup by se měl čistit nejméně dvakrát denně, nejlépe však po každém jídle. Zubní plak musí být odstraňován i v mezizubních prostorech pomocí dentální nitě nebo mezizubního kartáčku. I jazyk je někdy třeba čistit, také na něm totiž ulpívají bakterie, které se mohou množit a šířit po celé ústní dutině. Na jazyk jsou určeny speciální kartáčky a škrabky, v případě nouze lze použít kávovou lžičku.

Osvojte si správnou techniku čištění zubů a kartáček měňte v intervalech 4-8 týdnů.Po čištění zubů, ale i během dne je vhodné vypláchnout ústa antibakteriální ústní vodou. Některé jsou speciálně vyvinuté pro podpůrnou léčbu parodontitidy, mají stahující účinek a zabraňují krvácení z dásní.Očistě ústní dutiny po jídle může pomoci i žvýkačka bez cukru. Žvýkání zvyšuje produkci slin a pomáhá tak zbavovat zuby zbytků potravy a zubního plaku.

Čištění zubů kartáčkem lze doplnit použitím irigátoru - ústní sprchy. Tlak proudu vody šetrně masíruje dásně, čistí zuby, implantáty, můstky i korunky, a to i v mezizubních prostorech a obtížně dosažitelných místech.

Trpí také tepny

Nejen zuby a ústní dutina mohou být zasaženy parodontitidou. Neléčená nemoc může zhoršovat aterosklerózu („kornatění“ tepen), být rizikovým faktorem pro vznik kardiovaskulárních onemocnění včetně těch nejzávažnějších (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda), může komplikovat průběh těhotenství nebo zhoršovat chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN).

Diabetes jako příčina i důsledek

Nemoc má rovněž vztah k diabetu, a to dvojí: u diabetiků se parodontitida vyskytuje 3-4x častěji než u nediabetiků, na druhou stranu její vyléčení umožňuje kompenzaci (lepší zvládnutí) diabetu. Diabetikům s parodontitidou se hůře a pomaleji hojí ranky vznikající v souvislosti se zánětem, a tak dochází k vyšším ztrátám parodontální tkáně. Parodontitida může vzniknout jako důsledek diabetu, ale zároveň rozvoj diabetu u pacienta zapříčinit. Škodlivé bakterie z parodontálních chobotů se dostávají do krve a aktivují buňky, které produkují biologické signály s ničivým efektem na celé tělo.Výsledkem může být i poškození nebo zničení buněk ve slinivce, které produkují inzulin, a rozvoj diabetu.

Když všechno selže

Parodontitida může postihnout jediný zub, několik zubů nebo všechny zuby. Pokud selžou možnosti konzervativní i chirurgické léčby, přichází ke slovu - jako součást komplexní terapie této nemoci - tzv.protetická sanace chrupu. Jejím cílem je funkční rehabilitace parodontitidou oslabeného chrupu pomocí vhodně volených dlah nebo zubních náhrad fixního či snímacího charakteru. Chronický zánět způsobuje i úbytek kostní tkáně, v níž je zub ukotven, ale jednou z největších vymožeností moderní stomatologie je takzvaná augmentace neboli náhrada čelistní kosti. Stejně jako lze nahradit vlastní zub implantátem, dá se tedy nahradit i kost… Přesto o svůj chrup s pomocí profesionálů - stomatologů a dentálních hygienistek a hygienistů - raději pečujme tak, abychom toto pokrokové řešení nemuseli osobně vyzkoušet.

Parodontitida, latinsky parodontitis, je jediné medicínsky správné pojmenování zánětlivého onemocnění parodontu (závěsného aparátu zubu). Právě připojením koncovky -itida (lat. -itis) ke slovnímu základu „parodont“ se dává najevo, že jde o onemocnění zánětlivé povahy (podobně například dermatitida Z zánět kůže, neuritida Z zánět nervu, hepatitida Z zánět jater). Do hovorového označení „paradentóza“ se promítá latinský název zubu (dens), zatímco název „parodontóza“ operuje s řeckým pojmenováním zubu - odontos. Moje zdraví upřednostňuje správnou odbornou terminologii, a proto v tomto článku hovoříme o parodontitidě. 

Čistěte zuby správně

Přiložte kartáček tak, aby jeho vlákna směřovala asi pod úhlem 45 stupňů od korunky ke krčkům zubů a drobnými vibračními pohyby a mírně stoupajícím tlakem se snažte vlákna kartáčku vtlačit do ústí mezizubních prostor a po krčku zubu i do dásňového žlábku. Celou tuto „akci“ je třeba opakovat vždy na jednom místě několikrát, až pětkrát. Kartáček by měl mít menší hlavici, abyste se dobře dostali i k zadním zubům; ty často trpí nedostatečným čištěním. Lepší je používat měkký (soft) kartáček, neboť tvrdý zbytečně dráždí dásně. Další rady k pomůckám pro péči o ústní dutinu najdete v tomto vydání ve speciální části Můj domácí lékař.

Odborná spolupráce: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA, vedoucí oddělení parodontologie Ústavu klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN v Praze, předseda České parodontologické společnosti

Autor: Dita Váchová
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.