Jednodenní půst krok za krokem: Postup, kterým dokonale pročistíte své tělo
Už roky držím jednou týdně půst. V praxi to znamená, že jeden den piju jenom vodu a čaj. Občas taky nesolený zeleninový vývar. Na postní den se vždycky těším. A teď vám řeknu proč.
K jídlu mám odjakživa spíš průměrný vztah. Mám velmi ráda dobré jídlo, ale když není, nemám s tím žádný problém. Klidně si vystačím třeba jen s bramborou uvařenou ve slupce. Proto když jsem před více než dvaceti lety potkala jogína Petra, velice se mi zalíbil jeho neobvyklý způsob stravování. „Každý týden pět dní jím a dva pak piju jen vodu,“ popisoval svoji metodu, což byl vlastně dnes stále populárnější přerušovaný půst. Rozhodla jsem se zkusit to taky. Ne úplně, na to bych asi neměla, ale jeden den bych to bez jídla určitě vydržela, říkala jsem si. Od té doby se skutečně jeden den v týdnu postím. Většinou v pátek, ale není to pravidlo.
Našla jsem si motiv
Ostřílení „postníci“ radí, aby si člověk půst – já tomu soukromě říkám prostě a jasně hladovka – zdůvodnil. Aby se sám sebe zeptal, o co mu jde, čeho chce docílit. Mně šlo primárně o příjemný pocit, který mám vždycky, když nejsem přejedená: o pocit lehkosti a energie. Půstem jsem si taky zpočátku chtěla regulovat váhu, nebo spíš si navodit pocit krásně splasklého břicha. A taky jsem se nechala poučit, že jednodenní postění je pro organismus zdravé, odpočine si trávicí soustava, zlepší se tlak, dobré je to i na cholesterol a srdce. Z praktického pohledu jsem pak v postní den nemusela řešit svoje jídlo během dne, a rodině klidně nasmažit lívance, které sama nesnáším. Dost ale teorie, popíšu vám, jak takový postní den vypadá a co člověk cítí, když se do toho pustí a hezky se postí. Jednodenní půst krok za krokem: Večer před půstem
Jednodenní půst a káva?
Jím naposledy v 18 hodin předchozího dne. Nejčastěji tvaroh se zeleninou a pár plátků knäckebrotu. K tomu lžíci psylia. Vše zapiju vlažnou vodou. Nepiju kávu ani alkohol.
Jak tedy probíhá jednodenní půst?
6.00 hodin
Vstávám lehce, hned po probuzení se napiju vlažné vody a jdu si jako každičký den na 15 minut zacvičit. Zejména kvůli zádům. Hlad nemám ani náhodou a těším se, že ušetřím čas, který jinak věnuju přípravě svačiny do práce nebo jejímu nákupu. Nikdy totiž brzy ráno nejím, nedělá mi to dobře.
7.45 hodin
Bydlím v místě, které mi dovoluje chodit do práce pěšky. Je to asi 4,5 kilometru, většinou krásnou přírodou. Dýchám zhluboka a je mi příjemně lehko. Hlad nemám, jen mi začíná kručet v břiše. Vím, že v den půstu mi bude víc zima než obvykle, takže si kolem krku motám větší šálu.
9.00 hodin
Jsem už v práci a touto dobou obvykle vždy snídám a pročítám všechny e-maily, projíždím zpravodajské servery. Tělo je zvyklé dostat najíst, a proto začnu cítit hlad. Mimochodem, asi největší za celý postní den. Žaludek se mi chvíli svírá, většinou mám i trochu škytavku. Napiju se horkého meduňkového čaje, samozřejmě neslazeného, a žaludek tak trochu ošidím, abych jeho kručením nerušila kolegy.
10.30 hodin
Pocit hladu dávno pominul, ale je mi chladno na nohy, prsty nohou mám úplně ledové. Horké nemám ani ruce. Proto si vařím další čaj, tentokrát z mateřídoušky. Teplé do žaludku mi pomáhá se prohřát, přichází příjemný pocit, že dokážu ovládat své tělo, že nejsem otrokem jídla a chutí. Jsem klidná a dobře mi to myslí. Mám pocit, že bych mohla všem rozdávat moudra a lámat skály.
12.15 hodin
Je mi zase víc zima, proto si dávám teplou vodu. Dělám to tak vždycky, není to výsada postního dne. Vlažnou až teplou vodu piju pořád, bez ohledu na počasí. Dostávám zase hlad, protože spousta kolegů si v kuchyňce ohřívá své voňavé jídlo, a mně se sbíhají sliny. Začnu se soustředit na sebe a snažím se od okolí naprosto odpoutat. Dýchám víc zhluboka a svírání prázdného žaludku ustává.
14 hodin
Nemám vůbec pocit hladu, žaludek mi nekručí, ale když vstávám od stolu, trochu se mi občas zamotá hlava. V práci mám teplou vestu, kterou si vždycky obléknu, aby mi bylo tepleji. K tomu začínám cítit ospalost a zívám, i když jsem se dobře vyspala. Moč mám intenzivně žluté barvy, i když piju více než obvykle. Jsem na to při půstu zvyklá, nepřekvapuje mě to. Druhý den to bude zase v normálu. Touto dobou mě taky pobolívají klouby, nejčastěji kolena. Dřív tomu tak nebylo, asi to souvisí s věkem.
17.30 hodin
Jdu domů a mám pocit, jako když vypiju silnou kávu, k tomu dvojitou, a svírá se mi malinko i krk, jako před zkouškou. Zima už mi vůbec není, ale cítím se trochu nervózně a úzkostně. Tento pocit znám dobře, dostavuje se při půstu touhle dobou vždy, takže vím, že asi za půl hodiny odezní. Soustředím se na sebechválu, na to, že jsem zvládla v práci to, co bylo třeba, že se těším domů, že mi nic podstatného v životě nechybí. Pomáhá to, nervozita ustupuje, nemám hlad a cítím povznášející lehkost a pochopení pro vše a pro každého.
18 hodin
Chystám večeři pro rodinu (ne pokaždé) a vůbec netoužím po ochutnání. Až když ostatní cinkají příbory, dostávám hlad. Rychle ho zaženu tím, že si dám trochu horkého čaje a protáhnu si záda osvědčenou sestavou cviků. Večerní domácí činnost je pro mě hračka, mám daleko víc energie než v jiné dny.
22 hodin
Uléhám a vím, že budu spát špatně. To je asi nejméně příjemné na mém půstu. Žaludek se mi trochu svírá hlady a v posteli se většinou převaluju i několik hodin. Přesto mám dobrý pocit a vím, že vstávat se mi ráno bude moc dobře, i když mám spánek vždy o dost kratší.
6.00 hodin – další den
Jsem jako rybička, lehká, plná energie. Hlad nemám. První jídlo mám až v práci.
A závěr?
Radím vám dobře, zaveďte si postní den taky. Popsala jsem vám poctivě, co asi tak budete prožívat a cítit. Není to nic, co se nedá s přehledem zvládnout, nejdete do žádné dlouhé a vyčerpávající hladovky. Naopak, pročistíte se, zlepšíte si sebevědomí, budete mít víc energie a pochopíte, že jídlo nevládne nám, ale my vládneme jídlu.
PRO KOHO SE PŮST NEHODÍ?
- pro těhotné ženy
- pro děti
- pro diabetiky
- pro ty, kteří mají poruchu příjmu potravy
- pro seniory
- pro pacienty v rekonvalescenci
- pro lidi s nízkým tlakem
- pro lidi trpící depresí, úzkostnými stavy
Celý článek najdete v aktuálním čísle časopisu Blesk zdraví.