Skok a je tu pneumokok
Bakterii pneumokoka může mít někdy v těle téměř každé dítě a nemusí mu vůbec škodit. Za určitých podmínek jej však může připravit o to nejcennější.
Při lehčím průběhu onemocnění způsobeném pneumokokem dítě onemocní rýmou, zánětem dutin, hnisavým zánětem středního ucha či méně závažnou formou zápalu plic. To když se pneumokok drží pouze na sliznici. Jakmile ale jeho bakterie proniknou do krve či mozkomíšního moku, jde opravdu do tuhého. „Tato onemocnění mají podobu závažného zápalu plic, nebo dokonce tu nejtěžší formu pneumokokového onemocnění, kterým je zánět mozkových blan (meningitida),“ říká praktická lékařka pro děti a dorost z Plzně MUDr. Veronika Jilichová Nová. K přenosu pneumokoka může dojít z rodiče na dítě, ale mnohem běžnější je přenos opačný - děti jsou mnohem častějšími přenašeči než dospělí. Existují případy, kdy dítě navštěvující školku onemocnělo pneumokokovým zánětem středního ucha nebo mělo jen hnisavou rýmu a přeneslo nákazu na svého malého neočkovaného sourozence. U toho pak stejný pneumokok způsobil meningitidu a během několika hodin kojenec bojoval o život na JIPce.
Nejohroženější skupinou, které pneumokok může způsobit velice závažné komplikace, jsou kojenci, děti předčasně narozené či s poruchou imunity. Těm může pneumokoková meningitida závažně poškodit teprve se vyvíjející mozek. Pro dítě to pak znamená celoživotní postižení. „Častou komplikací pneumokokových meningitid bývá také následná hluchota,“ doplňuje dětská lékařka. Nejčastějším pneumokokovým onemocněním je zánět středního ucha (otitida). Nejvíce postihuje děti do 5 let věku, dětské pohotovosti by však mohly vyprávět i o těch školou povinných. „Čím je dítě mladší, tím více je ohroženo komplikacemi. Proto je hlavně u kojenců zcela namístě včasná léčba antibiotiky,“ upozorňuje dětská lékařka.
Otitida je pro dítě stresující, protože je velmi bolestivá. Někdy se zánět nemusí zastavit a způsobí i zánět okolní kosti nebo poruchy sluchu. „Často se setkáváme s dětmi, u kterých se toto onemocnění vyskytuje opakovaně. Nejčastějšími příznaky otitidy bývají rýma, horečka a prudká bolest ucha. U kojenců to může být jen nebývalý pláč, ztráta ochoty k přijímání stravy nebo nadměrná apatie. Až ušní vyšetření potvrdí přítomnost hnisu ve středoušní dutině. Propíchnutí bubínku a uvolnění hnisu většinou poskytne okamžitou úlevu, pak následuje léčba antibiotiky,“ popisuje MUDr. Jilichová Nová.
Rychlé zhoršení při pneumonii
Častým onemocněním dětí od kojeneckého do školního věku bývá zápal plic (pneumonie). I zde je pneumokok velmi častým původcem. „U zápalu plic bývá přítomen nejen silný kašel a horečka, ale dítě je většinou schvácené, unavené, může mít nízké okysličení krve, v mnoha případech zvrací. V těžším případě může dojít k tzv. otravě krve - to znamená, že se pneumokok dostal i do krevního oběhu.
Nejčastější průběh onemocnění je následující: Dítě má mírnou rýmu, pokašlává, po několika dnech se kašel zhoršuje a přidá se horečka.
Dítě přestane být aktivní, kašel se stupňuje, může se objevovat v záchvatech, dítě zrychleně dýchá, občas zvrací. „Takovéto příznaky jsou důvodem k vyhledání okamžitého lékařského ošetření,“ varuje dětská lékařka. Pozvolný rozvoj dušnosti však rodiče nemusejí včas rozeznat; pak může nastat situace, kdy náhlé celkové zhoršení stavu bude vyžadovat přivolání rychlé lékařské pomoci (RLP) či minimálně ošetření na pohotovosti. Čím je dítě mladší, tím více může závažný stav uniknout pozornosti; rodiče by neměli váhat, mají-li pocit, že se stav dítěte jakkoli zhoršuje. Pokud dítě začne projevovat sebemenší náznaky změny vědomí, je apatické, spavé či naopak předrážděné, případně se objeví křeče, pak je jediným správným řešením volat RLP.
Nákaza pneumokokem se u dítěte nejčastěji potvrdí kultivačně. „To není nic jiného než výtěr z krku, případně středoušní dutiny během píchnutí ouška při zánětu středouší,“ říká MUDr. David Jilich z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. „Samotná prokázaná přítomnost pneumokoka v krku či nosu není důvodem k léčbě antibiotiky. Léčí se pouze, pokud způsobuje obtíže, například při zmiňovaném zánětu středního ucha. V závažných případech, kdy je podezření z invazivního onemocnění, se zjišťuje přítomnost pneumokoka v krvi nebo mozkomíšním moku. To se provádí už za hospitalizace a výsledek je znám během několika hodin,“ dodává infektolog.
Prevence může být zdarma
Jedinou opravdu efektivní prevencí pneumokokových nákaz je očkování. „Nově dostupné vakcíny dokáží vyvolat účinnou protilátkovou ochranu i u nejmenších dětí, což donedávna nebylo možné. Vzhledem k tomu, že pneumokoky jsou součástí našeho prostředí, nelze očekávat, že se díky očkování zcela vymýtí. Existuje jich několik desítek typů. Očkování má za cíl ochránit před nejzávažnějšími formami onemocnění nejohroženější skupiny dětí,“ vysvětluje MUDr. Jilichová Nová. U neinvazivních onemocnění, jakým je třeba zánět středního ucha, je ochrana pouze částečná. Vzhledem k počtům těchto onemocnění je ale i částečný pokles velkým přínosem.
Očkováním se také omezí výskyt komplikovaných a opakujících se případů nemocí, jež jsou pro děti velmi nepříjemné. I když je nepovinná, je o vakcinaci mezi rodiči velký zájem, očkuje se asi 80[11]% kojenců. K dispozici je jednak plně hrazená vakcína, na jejímž vývoji se podíleli čeští lékaři, a nebo vakcína s doplatkem. Kromě očkování je prevence poměrně komplikovaná. Nelze bohužel dát seznam doporučení, při jejichž dodržení rodiče budou mít jistotu, že jejich dítě neonemocní. U méně závažných případů platí jednoduchá obecná doporučení - dostatek vitaminů, omezení pobytu mezi nastydlými a nemocnými dětmi, doléčování běžných infekcí. „Pokud už dítě onemocní například rýmou, pak je důležité mu dopřát klidový režim a dobrou hygienu nosu, ta může mimo jiné snížit riziko rozvoje středoušního zánětu. Prevencí je i časté odstraňování hlenu z nosu a dostatečná rekonvalescence po nemoci,“ uzavírá dětská lékařka.
Jak se léčí invazivní pneumokokové onemocnění v nemocnici?
Pokud se u dítěte vysloví podezření na meningitidu, je přijato na jednotku intenzivní péče. Provedou se veškeré potřebné odběry krve, u podezření na meningitidu i odběr mozkomíšního mozku. Pacient je po celou dobu pobytu na JIP monitorován, sleduje se jeho aktuální tlak krve, okysličení tkání, srdeční činnost. Cílená léčba invazivních pneumokokových onemocnění probíhá pomocí vhodně volených antibiotik podávaných ve formě infuzí do žíly.
Dále se léčí jednotlivé příznaky onemocnění, jako je horečka, odvodnění, minerálová porucha vnitřního prostředí či nízký krevní tlak. Pokud dítě mělo křeče, dostává léky na jejich tlumení. U meningitid bývá pacient uveden do umělého spánku a dýchá za něj ventilátor. Zahájí-li se léčba včas, je určitá šance, že se dítě zcela vyléčí. Bohužel pneumokokové onemocnění je zrádné a rychlé a dokáže především u kojenců způsobit trvalé následky, kterým ani dobře zvolenou léčbou nelze předejít. U těžších forem zápalu plic léčba probíhá podáním antibiotik do infuze. Dítě je rovněž umístěno na několik dní na jednotku intenzivní péče, aby mohly být monitorovány jeho životní funkce. Na rozdíl od meningitidy zde v absolutní většině případů dochází ke kompletnímu vyléčení.
Jak poznat meningitidu
U zánětu mozkových blan bývá přítomna horečka, změna stavu vědomí, zvracení, případně křeče. Stav dítěte se rapidně mění k horšímu, nechce jíst ani pít, reaguje bolestivě na manipulaci a změnu polohy. Bezpříznakové nosičství pneumokoka je běžné, pneumokok je součástí naší bakteriální fl óry, můžeme s ním normálně žít a není účelné se ho snažit za všech okolností zbavit. Za prvé bychom to nikdy nedokázali a za druhé by ho na sliznicích nahradily jiné, možná nepříjemnější bakterie.
Odborná spolupráce: MUDr. Veronika Jilichová Nová praktická lékařka pro děti a dorost, Plzeň MUDr. David Jilich Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce
