Tuky v jídelníčku: Které tělu prospívají a kdy je potřeba zpozornět?

Je důležité si uvědomit, že tuky jako takové nejsou automaticky škodlivé. Zásadní roli hraje především jejich typ a dlouhodobé zastoupení ve stravě. Obecně rozlišujeme tři základní skupiny tuků – nasycené, nenasycené a transmastné kyseliny.

Není tuk jako tuk

Nasycené tuky se nacházejí například v másle, mase nebo kokosovém tuku. Samy o sobě nejsou nebezpečné, jejich problémem může být až nadměrný příjem. Nenasycené tuky, které najdeme třeba v olivovém oleji, rybách nebo ořeších, jsou naopak spojovány s pozitivním vlivem na zdraví. Nejproblematičtější skupinu představují trans tuky.

„Trans tuky patří mezi typy tuků, u nichž není znám žádný zdravotní benefit a které jsou z hlediska dlouhodobého zdraví považovány za nejrizikovější. To je zásadní rozdíl. Zatímco nasycené a nenasycené tuky samy o sobě škodlivé nejsou, u trans tuků platí, že čím méně jich člověk přijímá, tím lépe,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., jež se mimo jiné podílí i na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu v Chromozoom.

Trans tuky přispívají ke zvýšení hladiny LDL cholesterolu a současně snižují HDL cholesterol. Zároveň podporují vznik zánětlivých procesů v organismu, čímž mohou zvyšovat riziko aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. U nasycených tuků je situace komplexnější – problém nastává především při jejich dlouhodobě vysokém příjmu, zvlášť pokud jsou součástí nekvalitní a ultrazpracované stravy.

Kdy je potřeba zpozornět?

Negativní dopady souvisejí zejména s narušením rovnováhy lipoproteinů, vyšší mírou systémového zánětu a zhoršenou funkcí cévního endotelu. Tučná a nevhodně složená jídla mohou u citlivějších lidí způsobovat pocit těžkosti, nadýmání nebo nevolnost. Za zažívacími obtížemi po mastných pokrmech ale často stojí také individuální tolerance nebo problémy s trávením tuků, například související s funkcí žlučníku či slinivky.

Vliv tuků se navíc netýká jen srdce a cév, ale také střevního mikrobiomu. Vztah mezi tuky a střevním prostředím je přitom obousměrný – mikrobiom ovlivňuje metabolismus tuků a samotné složení tuků ve stravě zase mění podobu mikrobiomu. Střevní bakterie se podílejí například na přeměně žlučových kyselin a tvorbě metabolitů, které ovlivňují vstřebávání tuků, energetický metabolismus i zánětlivé procesy v těle.

Při dlouhodobě vysokém příjmu méně vhodných tuků, zejména v kombinaci s nekvalitním jídelníčkem, může docházet ke změnám střevního mikrobiomu směrem k méně příznivému metabolickému i zánětlivému nastavení organismu. Tyto změny se mohou projevit nejen na trávení, ale také na celkovém metabolismu. Naopak kvalitní tuky v rámci vyváženého jídelníčku bohatého na vlákninu podporují zdravější lipidový profil a stabilnější střevní prostředí.

Odborníci proto doporučují nesoustředit se na úplné vyřazení tuků, ale především na zlepšení kvality jídelníčku a celkové životosprávy. Důležité je omezit ultrazpracované potraviny, nevhodné tuky a alkohol, zároveň zvýšit příjem vlákniny, kvalitních tuků a co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. Významnou roli hraje také pravidelný režim, dostatek spánku, pohyb a zvládání stresu.

Metabolismus tuků ovlivňuje genetika i střevní mikrobiom

Metabolismus tuků je navíc individuální a významně ho ovlivňuje genetická výbava člověka. Ta může rozhodovat například o hladinách cholesterolu, reakci organismu na příjem tuků nebo o riziku dyslipidémie. Genetika podle odborníků vysvětluje, proč někteří lidé vyšší příjem tuků snášejí lépe než jiní.

Vedle genetických predispozic může být užitečným nástrojem také analýza střevního mikrobiomu. „Genetika pomáhá vysvětlit, proč někteří lidé vyšší příjem tuků tolerují lépe než jiní. Vedle genetiky může být užitečným nástrojem i analýza mikrobiomu, které se věnuje také Chromozoom. Ta pomáhá odhalit nerovnováhu ve střevním prostředí, sníženou diverzitu nebo přítomnost méně žádoucích bakterií. Její přínos spočívá hlavně v personalizaci doporučení pro úpravu stravy a životního stylu. Současně je ale důležité zdůraznit, že výsledky je potřeba vykládat v širším kontextu klinického stavu a dalších faktorů, ideálně s návaznou odbornou konzultací,“ uzavírá Barbora Procházková.

V odborné spolupráci s: Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D.

Zdroj: nzip.cz