Diabetická gastroparéza: Příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
K potížím funkce žaludku ve smyslu zpomalení hybnosti či vyprazdňování dochází z různých důvodů, mimo jiné v důsledku diabetické neuropatie. Stěžejní součástí léčby diabetika je v první řadě návrat k vyrovnané glykemii.
Diabetická neuropatie je nejčastější chronickou komplikací diabetu, kdy v důsledku dlouhodobě nevyrovnané a vysoké hladiny cukru v krvi dochází k postižení periferních nervů a nedostatečnému nervovému zásobení. K postižení nervové soustavy dochází nejprve v periferních oblastech, tedy na nejvzdálenějších „koncích“ těla, čití se pak postupně zhoršuje v rámci celého těla. Periferní nerv se skládá z různě silných vláken, jež plní různé funkce. Nejsilnější, motorická vlákna plní funkci pohybovou. Slabší, senzitivní vlákna reagují na dotyk. S pomocí ještě tenčích vláken rozeznáváme bolestivé a termické cítění.
Pokud necháváme diabetes i nadále nekompenzovaný, můžeme se časem dočkat postižení nervových vláken určených pro hlubokou citlivost, případně vláken vegetativních, která ovládají funkci trávicích orgánů a srdce. Postihne-li špatné nervové zásobení trávicí trakt, může dojít k oslabení funkce žaludku. Zhoršená schopnost žaludku trávit potravu a správně se vyprázdnit se nazývá gastroparéza.
„Ochrnutý“ žaludek
Gastroparézou trpí zhruba dvě třetiny diabetických pacientů. Mírnější poruchy se označují jako zpomalená evakuace žaludku - k vyprazdňování žaludku dochází ve zpomaleném rytmu, jako kdyby byl žaludek lehce „ochrnutý“. V těžších případech může potrava v žaludku stagnovat až několik dnů.
Typicky je postiženo vyprazdňování tuhých součástí potravy, která se zadržuje v horní části žaludku; tekutiny většinou odcházejí normálním tempem. Tuhé části potravy mohou v žaludku tvořit takzvané bezoáry, které postupem doby dokonce mohou ucpat trávicí trubici. Pokud se naplní nejčernější scénář, vede tato situace k dalšímu zvracení a eventuální neprůchodnosti tenkého či tlustého střeva. Dochází k poruše acidobazické a minerální rovnováhy, přičemž nízká hladina některých minerálů, především draslíku, může schopnost evakuace žaludku ještě zhoršit.
„Zcela zásadní pro diabetiky je však skutečnost, že při diabetické gastroparéze často dochází k nepravidelnému přísunu a vstřebávání glukózy, což vede k rozkolísání hladin glykemie. Zejména u osob léčených inzulinem dochází při diabetické gastroparéze k výskytu zdánlivě nevysvětlitelných hypoglykemií nebo hyperglykemií,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Edelsberger z privátní diabetologické ambulance v Krnově.
Potíže jsou individuální
Paleta příznaků gastroparézy je poměrně pestrá: nejčastěji jsou popisovány pocity plnosti v oblasti okolo pupíku, nevolnost, zvracení. Někteří pacienti si stěžují na časté pálení žáhy, návrat potravy do úst, případně zvracení natrávené potravy, mají pocit, že „jeden rohlík tráví čtyři dny“. Chuť k jídlu v důsledku potíží klesá, hmotnost nemocného buď kolísá, nebo rovněž klesá.
Diagnostiku diabetické gastroparézy provádí lékař během důkladného vyšetření, na podkladě podrobné anamnézy, po vyloučení ostatních možných stavů. V některých případech se porucha diagnostikuje pomocí scintigrafie - sledování pasáže pevné stravy značené kontrastní látkou. V současnosti se pak začínají využívat dechové testy. Nezbytnou součástí diagnostiky je vyloučení organické (mechanické) příčiny obstrukce žaludečního vchodu nebo vrátníku.
Léčit by se měly pouze klinicky vyjádřené stavy. Je-li původ poruchy známý, je vždy třeba léčebně ovlivňovat základní onemocnění. V první řadě je nutné dosažení acidobazické rovnováhy.
Vhodná životospráva
Stav diabetika s gastroparézou může pozitivně ovlivnit výběr správné stravy a načasování jídel. Vhodné je dát přednost potravinám s nízkou hladinou sacharidů a nízkým glykemickým indexem. Pacient by měl jídlo konzumovat v malých porcích vícekrát denně, pomáhá sipping - popíjení malého množství tekuté stravy (zvláště když je zpracování tuhé potravy kvůli poruše znesnadněno). „Pacient by ze svého jídelníčku měl vyloučit tučné potraviny, protože zpomalují vyprazdňování žaludku. Rovněž potraviny s vyšším obsahem vlákniny jsou pro pacienta s gastroparézou nežádoucí. Zůstávají déle ležet v žaludku a mohou se stát základními kameny pro tvorbu již zmiňovaných bezoárů. Po jídle by měl pacient zůstat ve vzpřímené poloze - tak totiž napomáhá lepší pasáži stravy dolů trávicím traktem. Po jídle se rovněž doporučuje krátká klidná procházka,“ uzavírá diabetolog.
Gastroparéza se může objevit jako komplikace po chirurgickém zákroku, jako komplikace neurologického onemocnění, při demyelinizačních onemocněních, Parkinsonově chorobě, jako důsledek různých ischemií, u systémových onemocnění (selhání ledvin), malignit, jako doprovodný jev infekce HIV, EB virózy nebo z endokrinních příčin (porucha funkce štítné žlázy).
Asi v jedné třetině případů se na příčinu gastroparézy nepřijde. Snížení evakuační funkce žaludku mohou způsobit i některé léky, například diuretika (tím, že snižují hladinu draslíku) nebo některá antidepresiva. Opačný účinek někdy přinášejí prokinetika (určená ke zrychlení pohybu v trávicím ústrojí) nebo léky proti zvracení. Veškerou léčbu je vždy třeba probrat s lékařem.
Odborná spolupráce: MUDr. Tomáš Edelsberger, privátní diabetologická ambulance v Krnově
