Opičí neštovice: Co jsou zač a jak jsou nebezpečné
Opičí neštovice jsou infekční onemocnění způsobené virem opičích neštovic. Objevit se mohou nejen u některých druhů zvířat, ale také u lidí.
Opičí neštovice jsou virová nákaza projevující se podobně jako lidské neštovice. Jejich průběh mívá mírnější charakter. Prvotní projevy zahrnují zvýšenou teplotu (horečku), bolest hlavy, svalů, zduření mízních uzlin a pocit únavy. Následuje vyrážka – nejprve na obličeji – ve formě puchýřů a poté strupů. Vyrážka prochází různými fázemi vývoje a může se podobat planým neštovicím, nebo dokonce syfilidě. Inkubační doba se pohybuje od 6 do 21 dní, symptomy přetrvávají 2–4 týdny.
Formy přenosu
K přenosu viru na člověka může dojít hned několika způsoby:
- Kontaktem s infikovaným zvířetem, člověkem nebo kontaminovaným materiálem. Virus se do těla dostává dýchacími cestami nebo sliznicemi a také při poranění kůže.
- K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím, poškrábáním nebo i přípravou masa divokých zvířat.
- K přenosu z člověka na člověka dochází podle odborníků zejména prostřednictvím kapének, je však nutný dlouhodobý kontakt. Přenos je možný také tělními tekutinami či infekčními lézemi.
- Státní zdravotní ústav (SZÚ) vidí potenciální riziko především v komunitě homosexuálů, příp. osob, které mají příležitostný sex či více sexuálních partnerů. „V současné situaci je pozorována neobvykle vysoká frekvence přenosu infekce z člověka na člověka a pravděpodobně dochází ke komunitnímu přenosu bez předchozí cestovatelské anamnézy do endemických oblastí. Je vysoká pravděpodobnost dalšího šíření viru prostřednictvím blízkého kontaktu, např. během sexuálních aktivit,“ upozorňuje SZÚ na webu.
Jak moc jsou opičí neštovice nebezpečné?
Onemocnění obvykle trvá 2–4 týdny, poté se většina lidí uzdraví. Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, údaje o smrtnosti v zemích s vyspělým zdravotnictvím neexistují.
Existuje prevence a jak probíhá léčba?
Jedinci, kteří jsou vakcinováni proti pravým neštovicím, jsou chráněni také před tímto typem nákazy. Potvrzena je účinnost až 85 %. K samotné léčbě se pak využívají různá antivirotika, jako třeba tecovirimat. Obecně se jako prevence v oblastech s aktivní cirkulací viru doporučuje omezit kontakt se zvířecími rezervoáry a se všemi předměty, které byly v kontaktu s potenciálně nemocným zvířetem. Ve zdravotnických zařízeních je prevence založena na izolaci zaměřené na prevenci šíření přímým kontaktem a vzdušnou cestou – kapénkami. V případě potvrzení nákazy by mělo následovat testování a izolace. U pozitivních případů by mělo být zahájeno sledování kontaktů.
