Psychosomatika nemocí: Proč mám rýmu a kazí se mi zuby? Skutečný důvod je v hlavě!
Už naši předkové věděli, že to, co člověk prožívá na duši, se posléze odráží i na jeho tělesné schránce. Dnes se tomu říká psychosomatika. Podle ní nám nemoci dokážou napovědět, jací jsme a co je třeba změnit, abychom už nemarodili.
Bolest hlavy
Jsme příliš často pod tlakem okolností, děláme si příliš starostí, příliš lpíme na mínění okolí a bojíme se selhání. Jsme sebestřední, domýšliví, egoističtí, něco nám příliš stouplo do hlavy.
CO DĚLAT? Žít podle toho, jací opravdu jsme, nikoli podle toho, co chtějí jiní. Také žít víc v rovnováze mezi rozumem a citem, víc o sobě přemýšlet, mít se rád a nehonit se za ideálem, protože tomu se tělo brání mimo jiné právě bolestí hlavy.
Špatné a kazivé zuby
Snažíme se přehlížet problémy, které před nás život staví, a nechceme se jimi zabývat, potlačujeme je, místo abychom je řešili. Nemáme odvahu otočit se k problémům čelem, není v nás dostatek zdravé tvrdosti a pevnosti a nejsme schopni postavit se na svou obranu a prosadit se.
CO DĚLAT? Být zdravě agresivní a umět se postavit problémům, řešit je a snažit se z každé, i negativní zkušenosti vybrat něco pozitivního pro sebe.
Nemocný žlučník
Rozčilujeme se nad skutečnostmi, aniž bychom je mohli změnit. Vytváříme si tak agrese, které nemají kudy vyjít ven, obzvláště když se se svými problémy nikomu nesvěříme.
CO DĚLAT? Naučit se stát si za svými vnitřními impulzy, vyjadřovat je, ale také aktivně měnit své okolí, když je to možné. A naopak se nerozčilovat nad věcmi, které změnit nemůžeme. Pokud totiž citové hromadění agresí trvá delší dobu, dochází ke vzniku žlučníkových kamenů a brzy se ohlásí i žlučníková kolika.
Rýma a nachlazení
Vnitřně jsme ochladli, chybí nám teplo, protože jsme žili podle svého rozumu, nikoli podle srdce. Měli bychom se víc zabývat sami sebou, chytnout se za nos a už nepolykat to, co k nám nepatří. Také jsme do sebe možná pustili něco cizího, jiná měřítka, a to nás oslabilo.
CO DĚLAT? Znovu se začít zabývat sám sebou. Dávat najevo, co si opravdu myslíme. Další otázka by měla znít: Kde jsme se omezili, kde jsme obelhávali sami sebe?
Artróza
Změnili jsme se tak, že naše vlastní já je deformované, přijali jsme jakýsi jiný tvar… Už nepřijímáme sami sebe, dochází u nás k nadměrnému zatížení vlivem nesprávného postoje vůči vlastní osobě. Nejsme se sebou spokojení, chceme se dostat do lepší formy, vyhrávat, vítězit, protože se považujeme za toho, kdo vždy prohrává.
CO DĚLAT? Zeptejme se, kde nejdeme svou cestou? Jak moc se křivíme? Kde nejsme rovní? Je třeba být sám sebou, najít cestu sám k sobě a chovat se tak, jak to odpovídá právě nám samotným.
Srdeční infarkt
Nechceme naslouchat svému srdci a všechno vyřizujeme hlavou. Anginu pectoris (latinsky zúžený hrudník) můžeme chápat jako málo prostorné srdce, zúžení citového života, ztvrdnutí, úzkoprsost.
CO DĚLAT? Zeptat se sami sebe, jestli ještě žijeme ze srdce, nebo rozhodujeme jen hlavou, co nás „tíží na srdci“ a jestli to umíme vyjádřit. Nechat život plynout, nelámat si se vším hlavu a nepokoušet se vždycky dělat všechno správně. 7
Trávicí potíže
Průjem vzniká, když jsme prožili něco nestravitelného, čeho se co nejrychleji chceme opět zbavit. Naopak zácpu dostane ten, kdo se nemůže uvolnit, kdo v sobě hromadí psychické vjemy, aniž by je zpracoval nebo se jich zbavil.
CO DĚLAT? Při zácpě se zbavit minulých stresů, pustit minulost a žít teď a tady. Při průjmu se naučit přijímat život takový, jaký je, nebát se nového a víc si věřit.
Krátkozrakost a jiné oční choroby
Zřejmě chodíme s klapkami na očích, měli bychom se na svět podívat z jiného úhlu. Hromadí se v nás neřešené citové blokády, ztrácíme v životě správnou orientaci a máme omezené zorné pole. Nechceme vidět realitu, rozeznávat důležité od nepodstatného, utíkáme před řešením problémů.
CO DĚLAT? Přehodnotit dosavadní způsob života, nezabývat se jen vlastními zájmy a problémy, podívat se ze širší perspektivy. Chápat život jako sled příčin a následků, mít nadhled a postavit se problémům čelem.
Bolesti zad
Jsme frustrovaní, chceme se něčemu vyhnout a raději bychom utekli. Vlečeme něco, co nemůžeme unést nebo snést. Může to být například strach, pocit viny, odpor, problémy nebo zármutek.
CO DĚLAT? Nenakládat si tolik povinností, delegovat úkoly i na jiné lidi, uvědomit si, co je v životě podstatné a že když se zničím, nikomu tím nepomůžu, natož sobě. Víc si věřit a vážit si sám sebe.
SIGNÁLY TĚLA
Naše choroby jsou odrazem naší mysli a jejich prostřednictvím můžeme poznat, jak přemýšlíme, jak máme sami sebe rádi, kde děláme chyby. Také nám radí, jak podle už vzniklé nemoci zjistit, co děláme špatně, a jak věci zlepšit.
Síla vědomí
Naše vědomí rozhoduje o tom, jaký film se právě promítá, zdali komedie, nebo tragédie, tedy jak všechno, co se nám děje, v sobě prožíváme. Tělo se pak podle toho „zařídí“. Co si tedy promítat? Co jak zpracovávat, abychom zůstali zdraví?
NA PSYCHICKÉ ÚROVNI: Nerozčilovat se, nevztekat se, odstranit pokud možno dlouhodobý stres, strach a pocity viny, nezraňovat jeden druhého.
NA DUCHOVNÍ ÚROVNI: Pozitivně myslet, mluvit a jednat, protože na co člověk své vědomí zaměří, tím se také stane.
NA PRAKTICKÉ ÚROVNI: Důležité je číst, poslouchat a dívat se na správné věci. Zkrátka řečeno: Co vám nedělá dobře, tomu se vyhýbejte. A začněte například u večerních televizních zpráv.
Celý článek najdete v aktuálním čísle Blesk zdraví.
.
