Chcete vychovat sebevědomé dítě? Poradíme vám jak | Moje zdraví

Chcete vychovat sebevědomé dítě? Poradíme vám jak

Chcete vychovat sebevědomé dítě? Poradíme vám jak
Křikem a ponižováním připravíte svému dítěti jen smutnou cestu životem • Autor: iStock.com
15. března 2017 • 06:00

Psychologové tvrdí, že naše sebevědomí je z 90 % dáno výchovou a pouhých 10 % ovlivňují dědičné dispozice. Sebevědomí dítěte je nesmírně křehká věc, která musí odolávat útokům ze všech stran. Přečtěte si tipy jak dítě naučit odolnosti a zdravému sebevědomí.

Na sebevědomí dítěte se negativně podepíšou všechny velké změny, které mění zaběhnutá pravidla: narození sourozence, stěhování, případný rozchod rodičů, nástup do školy a podobně. Když si k tomu připočtete všechny neúspěchy, jako jsou pády z prolézaček, nepovedené kresby a desítky dalších věcí, je toho opravdu hodně, čemu musí dětská duše čelit.

Abyste všechny negativní dopady nějak vyvážili (to je práce rodičů, dítě to samo nezvládne), musíte mu intenzivně pomáhat, podporovat ho, chválit a povzbuzovat. 

Emocionální vývoj se definuje jako postupně se rozvíjející schopnost dítěte identifikovat a porozumět svým vlastním pocitům i pocitům jiných lidí, chovat se přiměřeně situaci a vybudovat a udržet si dobré vztahy se členy rodiny, kamarády a později i cizími lidmi.

Pro správný emocionální vývoj jsou nejdůležitější vztahy v rodině a způsob, jakým se rodiče chovají k dětem i k sobě navzájem. Ovládat emoce se dítě učí od rodičů. Pozoruje, jak se s nimi vyrovnávají, a snaží se je napodobovat. Jak bude váš potomek reagovat v emočně vypjatých situacích (příjemných i nepříjemných), tedy záleží jenom na vás. 



Už několikrát jste své dceři říkali, aby nechodila přes koberec se skleničkou mléka v jedné a talířkem se svačinou v druhé ruce. Ona si však opět nedá říct, cestou zakopne o panenku a celou skleničku rozlije. V takové situaci se vám samozřejmě dere na jazyk něco ve smyslu: „Vidíš, já jsem ti to říkal!“ nebo „Podívej, co jsi provedla!“ Takové komentáře jí ale opravdu vůbec nepomůžou, protože už tak se cítí dost špatně kvůli tomu, že se jí něco nepodařilo.

Místo toho byste ji měli podpořit, i když jste pěkně naštvaní. „Dobře, tak jsi to zkusila, ale nevyšlo to. Nevadí, příště prosím odnes skleničku i talířek zvlášť, ano?“ Vyhubováním byste stejně ničeho nedosáhli. Sebevědomí dítěte nemusí srážet jen to, co mu řeknete přímo. Váš syn nebo dcera mohou zaslechnout, jak o nich někomu říkáte, že mají obě ruce levé, a budou to brát smrtelně vážně. Ještě nechápou, že se občas mluví s nadsázkou. A to, jak o nich smýšlíte, je pro ně nejdůležitější věcí na světě.

Pokud vás dítě opravdu naštve a máte chuť říct mu něco ostřejšího, raději se na chvilku zamyslete a třeba si v duchu počítejte do deseti. Je totiž velká šance, že toho, co pronesete ve vzteku, budete vzápětí litovat, a vzít zpátky to už nepůjde. A tak je mnohem lepší raději mlčet a vztek nějak překousnout.

Správná pochvala je nejlepší lék

Laskavé chování, pohlazení, úsměv, pochvala – tím vším dítěti denně potvrzujete, že ho milujete. A s takovým pocitem se výzvy nepřátelského světa zdolávají mnohem lépe. Pochvaly fungují nejlépe, když je dítěti říkáte přímo z očí do očí a chválíte konkrétní věc nebo činnost. „Honzíku, mám radost, že jsi mi pomáhal s uklízením hraček, šlo ti to moc dobře.“ C

hválení nemá smysl, když je neupřímné, neodpovídá tomu, jak se tváříte, a pronášíte ho jen tak mezi řečí, třeba se přitom díváte na televizi nebo utíráte nádobí.

Také nikdy nechvalte, když vzápětí kritizujete, protože to zkazí celý pozitivní efekt. „Martinko, krásně sis ustlala postýlku, jen škoda, že to tak neděláš každý den.“ Někdy je opravdu těžké najít něco, za co by si dítě pochvalu zasloužilo. Snažte se však vždycky na nějakou maličkost přijít, bez pozitivní zpětné vazby si dítě rychle najde jiný způsob jak získat vaší pozornost. Nejspíš zlobením.

Co dítěti prospěje?

  • Důvěřujte mu, berte ohled na jeho názor a dávejte mu najevo, že je důležitým a plnoprávným členem vaší rodiny.
  • Nešetřete chválou – dítě své úspěchy měří převážně podle toho, co si o nich myslí rodiče. „Výborně, to bylo moc těžké, ale ty jsi to zvládl!“ Taková pochvala zní dětským uším jako rajská hudba. Zároveň ovšem dítě stále ujišťujte o tom, že vůbec nevadí, když se mu něco nepodaří nebo udělá chybu – to je úplně normální součást učení se novým věcem. 
  • Naslouchejte pozorně, co vám děti říkají. U těch menších to klidně nahlas opakujte, abyste jim dali najevo, že vás jejich názor zajímá a mohou vám klidně povědět všechno, co mají na srdci. 
  • Kritizujte opatrně a vždycky konkrétní chování nebo činnost, nikdy samotné dítě. Příliš drsná kritika mu podryje sebevědomí, může se začít považovat za nešiku nebo hlupáka a takové sebehodnocení se jen velmi těžko napravuje. 
  • Respektujte zájmy a koníčky dítěte, i když se vám zdají být nudné, a obracejte nad nimi oči v sloup jen v duchu. Zajímejte se o jeho kamarády, příhody ze školy a oblíbené postavičky z pohádek. Povídejte si o nich, aby dítě vědělo, že mu nasloucháte a že vás jeho svět zajímá.
  • Berte všechny dětské obavy a nejistoty vážně, nemávejte nad nimi rukou. Když dítě prohlásí, že se nikdy v životě nemůže naučit počítat, odpovězte mu: „Matematika je fakt těžká, to je pravda, ale spolu ji určitě zvládneme.“ A zkuste si hned spočítat nějaký opravdu jednoduchý příklad. 
  • Podporujte samostatnost dětí – nechejte je, ať si sami vyzkoušejí a osahají nové věci. Úspěch jim hodně zvedne sebevědomí. A když na něco přijdou metodou pokus/omyl, je to pro jejich další vývoj ideální. 
  • Smějte se společně s dětmi – nikdy se nesmějte jim.
  • Věnujte se společně tomu, v čem je dítě dobré (plavání, zpěv, jízda na kole), a povídejte si o tom. 
  • Zadávejte dětem jen takovou práci nebo úkoly, které jsou přiměřené jejich schopnostem. 
  • Mluvte spolu často o úspěších – neúspěch stačí probrat jednou, pak už se k němu nevracejte. 
  • Někdy se bez kritiky neobejdete, ale snažte se kritizovat jen skutečně závažné prohřešky, nad těmi menšími přivřete oči. 

Kudy cesta nevede? Vyvarujte se autoritářského stylu výchovy, který je pro vybudování zdravého sebevědomí prokazatelně tím nejhorším, co může být. Děti s nízkým sebevědomím se vyhýbají riziku a každý neúspěch vnímají jako nenapravitelnou katastrofu.

Hůře si hledají kamarády a mají problémy se zapojením do kolektivu. Stále se podceňují, proto si kladou jen nepřiměřeně nízké cíle a raději se do ničeho nepouštějí, aby to náhodou nepokazily. Kde čerpat odborné rady?

Jak vychovat sebevědomé dítě

Úspěšný český psycholog Tomáš Novák se snaží dobrat odpovědi na stále živou otázku rodičů, pedagogů a psychologů: Co lze u dítěte chápat jako zdravé sebevědomí? Hledání odpovědi přirozeně vede k tématu výchovy a jejího vlivu na osobnost dítěte. Knihu vydala Grada Publishing. 

Autor: Lucie Volná
 

Nejhledanější nemoci

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal? Zjistěte, co které znamená.