Až budete umírat, smrti se bát nebudete! Známe důvod, proč tomu tak je
Smrt u většiny z nás vyvolává děsivé myšlenky. Často ani nechceme připustit, že je součástí života každého z nás. Ať už na smrt pohlížíte jakkoli, jedno je jisté: Až to přijde, strach ze smrti mít rozhodně nebudete!
Smrt je z pohledu živých jasný konec. Jsou národy, které smrt považují za vysvobození, za přechod někam, kde konečně zakusíme ráj, nebo mezník znamenající, že svůj trest za hříchy z minulých životů jsme už odpykali.
Přesto je smrt obecně děsivá. Nikdy nevíme, kdy přijde a jak přesně bude vypadat. Pro vědce, kteří dokážou uchopit jakýkoli problém, je smrt podobnou záhadou jako pro ty, kdo z vědeckého hlediska nic netuší.
Smrtí pro nás totiž všechno končí. Nevíme, kde budeme, až nebudeme na Zemi, co budeme dělat v osm hodin ráno, kdy usedáme do auta a jedeme do práce, zkrátka nevíme nic. A to je to, co nás možná děsí nejvíce. Co bude, až nebude nic.
Klid a pohoda
Ti, kteří zažili klinickou smrt, tzn. ocitli se na malou chvíli mezi mrtvými, ale měli to štěstí, že se mohli vrátit zpět mezi živé, však smrt jako takovou děsivě nepopisují. Ba naopak. V okamžiku, kdy umírali a lékaři je již pokládali za mrtvé, cítili klid a všudypřítomnou pohodu.
Na vině je mozek
Podle vědců je tato fáze spojená s naším nejdůležitějším orgánem: s mozkem. V okamžiku, kdy umíráme, odumírají také mozkové buňky. Dokonce vcelku rychle. Fyziologické změny, ke kterým dochází v šedé kůře mozkové, pak způsobují, že na emoce, jako je strach či úzkost, nezbývá prostor.
Obecně se má za to, že smrt jako taková má dvě roviny. První je fyzická realita a druhá vnímaná realita. Fyzickou realitu lze popsat jako stav fyzického těla, ve kterém se nacházíme těsně před smrtí. Může to být stav těla po autonehodě nebo tělo zesláblé nemocí.
Oproti tomu vnímaná realita, jakožto druhá rovina setkání se smrtí, je autoimunitní reakce našeho mozku. Ta v takových chvílích působí podobně jako lék proti bolesti. Otupí vše zlé a bolavé, co v danou chvíli můžeme pociťovat.
K tomuto zjištění pomohly pokusy prováděné za pomoci EEG. Ty ukázaly, že pár vteřin před smrtí se v našem mozku spustí tzv. gama oscilace. Funkce, která pomáhá zdravému člověku snít či příjemně meditovat.
Pokusy na krysách odhalily, že těsně před smrtí je mozek doslova zaplaven vysokou dávkou serotoninu. Hormonu štěstí, který mimo jiné reguluje naši náladu, to, jak se v daný moment cítíme. „Pokud se nám podaří zjistit něco víc o tom, co způsobuje zážitek blízké smrti, který je příjemný a klidný, mohli bychom vyvinout účinnou terapii pro všechny,“ uvedl jeden z vědců zabývajících se otázkou předsmrtných zkušeností.
