Mýty týkající se truchlení: Není na to systém, každý se se smrtí blízkého vyrovnává individuálně
Truchlení a smutek po ztrátě blízkého člověka vyžaduje především pochopení a zcela individuální přístup. Co totiž platí pro jednoho, nemusí vůbec platit pro druhého. Jaké jsou nejčastější mýty týkající se truchlení?
Nejdůležitějším krokem, jak se se ztrátou blízkého člověka vyrovnat, je naučit se rozpoznat, co danému člověku skutečně pomůže. Nikdy totiž není pozdě začít tento problém účinně řešit. Pojďme se ale podívat na mýty, které se kolem této problematiky vznášejí. Jaké to jsou?
Děti si ztrátu blízkého neuvědomují
Ačkoli se říká, že pokud jde o děti, ty si jen málokdy smrt spojenou se ztrátou blízkého člověka uvědomují, opak je pravdou. „Jako lidské bytosti nevnímáme pouze kognitivně – tedy rozumově, ale také emocionálně a tělesně. Na kognitivní úrovni se náš vlastní koncept toho, co je to smrt, postupně tvoří a vyvíjí. A opravdu postupně zraje a krok za krokem objevujeme různé aspekty smrti… Ale třeba až po nějaké době pochopíme, že smrt znamená to, že i my i naši blízcí někdy zemřeme. V tomto směru opravdu můžeme mluvit o tom, že okolo mladšího školního věku tento rozumový koncept plně dozrává. Avšak na emocionální a tělesné úrovni je strach ze smrti v našich životech přítomný již od narození. Naše praxe potvrzuje, že i tříleté děti smrt emocionálně prožívají a je možné s nimi o tomto tématu mluvit, nebo spíše si o něm hrát a zpracovávat ho tak, jak je pro dítě přirozené,“ říká Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam.
Na pomoc je pozdě
Dalším mýtem, který je s touto problematikou spojený, je pocit, že když jste o pomoc nepožádali včas, nyní už nemáte nárok. Na vyhledání odborné pomoci není pozdě takřka nikdy. Záleží pouze a jen na vás, a pokud cítíte, že by vám pomoc přišla vhod, nebojte se si o ni říct. I zde však platí pravidlo, že člověk musí chtít sám. Existují lidé, kteří si prvotní smutek a ztrátu blízké osoby potřebují prožít sami se sebou.
Truchlení má přesný systém
Tak tohle skutečně neplatí. Truchlení totiž žádný systém nemá, a jak se projevuje u jednoho člověka, tak se nemusí projevovat u ostatních. Proto je dobré vnímat každého jedince zcela individuálně. „Každé truchlení je jedinečné a něčím jiné od všech ostatních, stejně jako náš vztah se zemřelým byl jedinečný a neopakovatelný,“ říká terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam Tereza Olivová.
