Psychika v pasti: 12 rad od psychiatra Martina Anderse, co dělat, když nám není nejlépe
Stres, úzkosti, deprese, vyhoření, panika, závislost a ještě mnoho jiných pojmů vystihuje stavy, které si se svým životem nikdo nepřeje spojovat. Přesto to tak je a lidí, kteří je osobně zažívají, je stále víc. Kam se mají obrátit? Co by jim poradil psychiatr?
Z každého malého problému se může stát větší, což platí obzvlášť pro naši psychiku. Důvodů může být mnoho. A když si upřímně přiznáte, že už potřebujete pomoc psychiatra, a začnete ji hledat, najednou zjistíte, jak složité je dostat se k němu včas. I na to jsme se zeptali docenta Martina Anderse, přednosty psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Trpělivě se zabýval všemi otázkami, na které jsme od něho chtěli odpověď. Možná mezi nimi najdete i svůj problém.
1. Cítím, že už nezvládnu své psychické problémy. Rodina se mnou zkusila kontaktovat tři psychiatry, ovšem všichni mi dali na objednání vzdálený termín. Kde máme ještě zkusit hledat? Napadlo mě nechat se odvézt sanitkou. Pak bych se k psychiatrovi dostal rychleji.
Bohužel, tato situace není v posledním období výjimečná, máme zprávy o přetížení psychiatrických ambulancí z celé ČR, čemuž doba covidová mocně přispěla. Jednou z možností je požádat o pomoc vašeho praktického lékaře, který může posoudit závažnost potíží, případně předepsat základní typy léčivých přípravků pozitivně ovlivňujících duševní stav anebo doporučit okamžitou péči přímo ve specializovaném zdravotnickém zařízení. Druhou možností, samozřejmě pokud vaše potíže nejsou příliš vážné, je obrátit se třeba na psychosociální pomoc, kterou pro své klienty nabízí například Všeobecná zdravotní pojišťovna (https://dusevnizdravi.vzp.cz). V případě, že vás trápí závažné psychické potíže, jako jsou silné úzkostné stavy, neustupující a neovlivnitelná depresivní nálada, nebo přemýšlíte, že vaše utrpení lze vyřešit jen sebevraždou, je třeba obrátit se ihned na záchrannou službu nebo jakékoli zdravotnické zařízení, kde by vám měli poskytnout neodkladnou pomoc!
2. Když se mi někdo svěří, že už nemůže dál a že jako řešení vidí sebevraždu, jak se mám zachovat?
V žádném případě neplatí, že kdo o sebevraždě mluví, tak ji nespáchá. To, že se takový jedinec svěří, může být často znamením, že myšlenky a úvahy ukončit život začínají převažovat nad obrannými mechanismy. Postup závisí vždy na míře závažnosti takového stavu. Na prvním místě je vždy zachovat klid, udělat si čas a takového člověka vyslechnout, projevit vstřícnost a zprostředkovat odbornou pomoc. Tím myslím opravdu lékařskou pomoc. Zároveň je nutné o tom informovat i člověka, který o sebevraždě uvažuje. Opravdu je nebezpečné si v těchto případech hrát na psychiatra nebo psychologa, protože nemusíte závažnost situace odhadnout a laické rady, které selžou, pocit beznaděje umocní. I v tomto případě platí, že lze kontaktovat záchrannou službu, ale také centra krizové péče nebo telefonické linky specializované na tyto problémy. Případně je možné kontaktovat lékaře nebo se přímo dostavit do jakéhokoli zdravotnického zařízení, ideálně tam, kde ošetřují duševně nemocné nebo jsou schopni rychle zajistit pomoc odborníka.
3. Co mi pomůže na úzkost? Bojím se, že už nezvládnu tuhle nejistou dobu. Jak na to, abych se nezhroutila?
Je otázka, na co se ptáte. Zda jde o existenciální úzkost, která doprovází současnou nejistou, jak někteří říkají, vykloubenou dobu, nebo o opravdu tísnivé pocity obav bez jasného důvodu či obsahu. Často je doprovází tělesné potíže, které mnohdy vedou pacienty k vyhledání lékařské péče. V každém případě je základní cestou posilovat vlastní obranyschopnost a nepodlamovat si nohy odolnosti vůči stresu, to jest neřezat si sám pod sebou větev… a možná nebrat ani pilu do ruky… Tedy svým chováním nevytvářet zdroje stresu, a jsou-li přítomny, umět je účinně eliminovat. Rady se prolínají všemi obory medicíny (zde si opravdu různé obory medicíny rozumějí) a jsou v základu shodné: dostatek fyzické aktivity, vyvážená strava s obsahem látek, které nám běžně v potravě chybějí (vitamin D hlavně v zimě, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a podobně), hodně světla přes den (ideálně toho, které má spektrum jako slunce) a málo světla působícího negativně (hlavně toho modrého večer), být ve společnosti s přáteli a druhými lidmi, pokud možno i cestovat a věnovat se kulturním prožitkům včetně hudby, a navíc je třeba zbavit se škodlivých návyků, jako je kouření a závislost na alkoholu. K tomu bych přidal jednu důležitou věc, a to léčit svá tělesná onemocnění, jako je hypotyreóza, vysoký tlak, hypercholesterolemie nebo diabetes a další. To vše má na náš psychický stav vliv.
4. Poznám sám, že moje pocity a stav jsou opravdová deprese, která je už pro mě nebezpečná? Kdekdo prohlašuje, že má depresi, ale beru to jako zlehčování podle mě dost závažné diagnózy.
Zkrátka „není depka jako depka“. To slovo se v posledních letech dostalo do našich slovníků a každý si pod ním představuje něco jiného. V medicínském slova smyslu jde o poruchu nálady a emocí, spojenou se ztrátou chuti k aktivitám, které obvykle jedinci přinášely radost (četba, sport, kino, domácí zvířata, ale také jiní lidé). Současně se tyto dva základní příznaky pojí s únavou a dalšími doprovodnými příznaky (nespavostí, změnami chuti k jídlu, nedostatkem energie, pocity méněcennosti, zpomaleným myšlením nebo sexuálními potížemi). Takový člověk začíná selhávat ve svých rolích a funkcích, potíže narušují jeho každodenní život.
5. Když cítím nezvladatelný neklid, beru si Neurol nebo Lexaurin. Kde je hranice, že u mě nezpůsobí nějaký návyk, nebo dokonce závislost? Co by mě mohlo varovat?
O nebezpečnosti vašeho počínání bude rozhodovat především skutečnost, jak dlouho, jak často a v jakých dávkách tato léčiva užíváte. Moderní léčba úzkostných stavů už nespočívá v podávání těchto látek, ale do popředí se v posledním desetiletí dostala moderní antidepresiva (je tak trochu paradoxní, že se jim říká antidepresiva, když se stále častěji využívají pro léčbu úzkostných stavů). Problematickým se u zmíněných látek stává časté užívání a postupné zvyšování dávek, aby bylo dosaženo účinku. Pokud si jednou za měsíc vezmete Neurol 0,25 mg, je to nesrovnatelné s tím, když užíváte tento lék několikrát denně ve vysokých dávkách. Tedy varujícími momenty jsou ztráta účinnosti a nutnost zvyšování dávek, aby bylo dosaženo stejného efektu jako na počátku léčby. Pro každý lék jsou stanoveny obvyklé dávky, které není radno překračovat.
6. Proč někdo zareaguje na antidepresiva tak dobře, a mně se zdá, že mi moc nepomohla?
Velmi těžká otázka, ale začal bych tím, že i každý pacient má trochu jiný klinický obraz svých potíží. U někoho převažují příznaky nálady, někdo má silnou příměs úzkosti a další třeba nespavosti anebo únavy. V ideální medicíně je výběr léku určen právě podobnými parametry. Dalším rozměrem onemocnění je biologické vybavení našich těl, už proto, že každý máme jinou schopnost odbourávat léčiva, ale také jinou skladbu našich receptorů a různých transportérů. A to vše dohromady vytváří podmínky pro případnou léčebnou odpověď.
7. Mohou mi antidepresiva pomoci s vylepšením mého celkového stavu?
K výše uvedené odpovědi bych chtěl právě dodat, že nezanedbatelnou roli při snaze zlepšit stav pacienta pomocí těchto léků hraje také přítomnost tělesných onemocnění. Jde tedy také o to, jestli se jedinec spoléhá pouze na léčiva, či zda zapojí i další doporučené postupy – úpravu životního stylu, pohyb, světlo nebo psychoterapii.
8. Mám pocit, že pandemie covidu urychlila můj pocit vyhoření v zaměstnání. I když si své práce vážím, protože živí mě a rodinu, ztrácí pro mě váhu. Není to jen proto, že jsem unavený? Jak získat reálný nadhled?
Na to není jednoduchá odpověď, protože nevím, v jakém stavu jste byl před covidem. Pandemie někomu vyhovuje, někomu způsobuje značné potíže, určitě jde o stresovou zátěž, která může akcelerovat nebo zesílit už přítomné potíže. Zmiňujete se pouze o únavě, ale potíží pravděpodobně budete mít víc, ale to přesahuje moje možnosti. Zde bych doporučil kontaktovat odborníka, abyste případně předešel rozvoji závažnějších stavů.
9. Jak si mám poradit s cizím agresivním člověkem, který mě třeba začne slovně napadat v hromadné dopravě? Mám ho ignorovat, nebo naopak nějak uklidňovat?
I to je velmi těžká rada. Záleží na mnoha okolnostech a případně i vaší schopnosti vést fyzický boj. Agresivní lidé jsou často pod vlivem návykových látek, které ovlivňují jejich vnímání, a tak je velmi nesnadné předvídat jejich reakci, navíc mohou být ozbrojeni. Pokud by vám šlo pouze o vaši osobu, reakce by mohla být vyvážená „tak půl napůl“, protože i úplné ignorování může agresora rozlítit. V každém případě se vyhněte dlouhému, přímému pohledu do očí, což může vyprovokovat agresivitu. Asi bych sáhl i k podmíněnému podřízenému chování, omluvám, opuštění prostoru a podobně. Pokud dochází k ohrožení zdraví druhých osob, je vždy namístě zavolat policii.
10. Proč někteří lidé, kteří prodělali covid, trpí mozkovou mlhou nebo minimálně nespavostí? Co se jim stalo?
Odpověď vychází z biologického působení viru, který si vytváří příznivé podmínky pro replikaci tím, že vyvolává hypoxii v mikroprostředí vybraných oblastí mozku. Tedy i těch, které jsou důležité pro paměť a soustředění. Je tak možné, že v oblastech mozkové hypoxie může dojít k narušení energetického metabolismu neuronových buněk po integraci virového genomu, což vede k mitochondriální dysfunkci. Vzhledem k vysoké úrovni metabolismu potřebují mozkové tkáně okamžitý přísun kyslíku a při jeho nedostatku dochází k narušení neuronální funkce. Vzniklé kognitivní postižení jedinců tak dále napomáhá šíření viru, protože ovlivňuje jejich poznávací funkce a schopnost ovládat své chování. Stav dále negativně ovlivňují vysoké koncentrace cytokinů, které mění metabolismus neurotransmiterů, a stresové okolnosti, které na nás působí navíc v podmínkách biologickým působením viru oslabené odolnosti vůči stresu. Potíže významně zesiluje to, když se přidruží poruchy spánku, neboť spánek je esenciální pro paměť, soustředění a podobné schopnosti. Ukazuje se, že narušení spánku souvisí s tím, že v důsledku působení cytokinů klesá koncentrace serotoninu a melatoninu, což u citlivých jedinců (asi 30 procent populace) vyvolá úzkosti, propad nálady nebo poruchy spánku.
11. Přečtu si nebo vyslechnu špatné zprávy o tom, co se u nás a ve světě děje, a občas mě z toho přepadne panická ataka. Prostě mám pocit, že bych nejspíš potřeboval z toho všeho někam utéci. Zaháním zlé myšlenky, ale myslím, že to ve mně zanechává následky. Je to tak?
Vaše vyjádření velmi „zavání“ tím, že trpíte úzkostnou poruchou, která, nebude-li řádně léčena, zvyšuje riziko, že se vám postupně i propadne nálada. Pokud u vás zprávy spouštějí panické epizody, není to dobré. Doporučoval bych, abyste vyhledal péči odborníka, který váš stav posoudí a navrhne terapii.
12. Mnoho lidí mi říká, že aby se nezbláznili, drží se zuby nehty rutiny. Dělají denně stejné rituály, plní určité povinnosti a mají daná pravidla. Jenže neotupuje to? Člověk by měl přece dělat věci i jinak, aby přicházely nové podněty. Nebo to špatně chápu?
Ano, rutina jaksi kotví a ulehčuje fungování našeho organismu, ale to by mělo tvořit základ, na který by měly být naroubovány další aktivity. Ty zajistí přísun nových podnětů. Ale ne každý na to má vždy a všude kapacitu. Vezměte si, že i v přírodě vše probíhá v cyklech a kolísání aktivity je vlastní i lidskému druhu. To nás jen společnost přesvědčuje, že musíme být stále výkonní, zdraví a veselí. Tak to přece není a je třeba umět fungovat ve strojovém režimu, který nám může ušetřit spoustu energie tím, že je naše tělo připravené na rutinní aktivity. Jakmile přijde doba aktivní, je třeba nasávat přírodu a okolí, cestovat apod., abychom měli co „přežvykovat“ v době útlumu.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes predplatne.cnc@cpost.cz
